Cháchov se rozprostíral v mírném svahu pramenné pánve bezejmenného
potoka.
Níže položená cást je tedy velmi zamokrená, voda je zde
odvádena odvodnovacími stružkami a jímána ve studnách.
Zaniklý Cháchov byl pravidelnou návesní vesnicí. Domy byly zrejme
drevohlinité konstrukce opatrené kamennými podezdívkami.
Ves s návsí trojúhelníkového pudorysu tvorilo pravdepodobne devet
usedlostí a je jí proto možné radit ke stredne velkým
lokalitám.
Usedlosti byly pravidelne usporádány kolem návsi. Dostatek vody pro
život ve vsi zajištovaly studny a ctyri rybníky.
Hlavní prístupová cesta je zrejmá v jižní cásti vsi.
Poprvé se ves Cháchov objevuje v psaných pramenech roku 1379, kdy
se platila generální berne.
Majitel Cháchova a Mokrouš pan Vilém z Cachrova odvádí 9
hriven stríbra.
Roku 1412 prodal Jenec z Cachrova vsi Cháchov a Mokrouše
jako své dedictví kapitule pražské.
V majetku pražské kapituly jsou Cháchov, Tymákov a
Mokrouše uvádeny do roku 1417.
Na pocátku husitských válek dal král Zikmund do zástavy Bohuslavovi
z Rýzmberka mimo jiné vsi i Cháchov.
Zástavní listy se dostaly do rukou Mikulášovi a Janovi
Bohuchvalum z Hrádku, kterí tyto vsi drželi do roku
1493.
V této dobe jsou však vsi Cháchov a Mokrouše již
spustlé a tak král Vladislav povoluje na jejich míste udelat
rybníky.
Ves Tymákov a pusté vsi Mokrouše a Cháchov jsou ješte
zmíneny v letech 1542 a 1545.
Založení Cháchova je tedy možné klást již do druhé
poloviny 13. století. Ves zpustla v dobe husitských ci
podebradských válek.
Zánik vsi tedy nastal v prubehu 15. století.
Zdroj informací:
Pavel Vareka a kolektiv, Archeologie zaniklých stredovekých vesnic
na Rokycansku II, Plzen 2008