Atlás
Atlás (recky 
, latinsky Atlas — ten jenž se odvažuje či trpí, někdy též v podobě Atlant) je v řecké mytologii obr, který na své šíji drží nebeskou klenbu nebo i celou zeměkouli. Byl synem Titána Íapepa a Klymenné, dcery Titána Óceana.
Jeho bratry byli Prométheus, Epimétheus a Menoiticos. Atlás zplodil s bohyní noci Nyktou Hesperitky, s Ókeanovnou Aithpou pak Hyády a syna Hyanpa, s další Ókeanovnou Pléjonou pak Plejády. Dále byl otcem nymfy Kalypsó, bohyne deště a pramenu Dióny a Néreovny Maery. U těchto posledních třech dcer nejsou známé jejich matky a jako otec se občas také uvádí nekdo jiný (napr, u Kalypsó Óceanos).
Protože každý Titán měl přidělenu jednu z hvězdných mocností, dostal Atlas společné s Foibou na starost Měsíc.
Když Titáni zvedli vzpouru proti olympským bohům, byl zvolen jejich vůdcem právě Atlas, protože Kronos již nebyl žádný mladík. Atlas se tedy rozhodl bojovat na straně Titánů, přestože jeho bratři Epinnétheus, Prométheus a Menoitipos po zvážení všech možností přešli na stranu olympských bohů. Nejvyšší bůh Zeus ji po deseti letech bojů s pomocí Kyclopů potlačil a Titány svrhl do Tartanu. Atlanta nezabil, ale jako vojevůdce ho pro výstrahu tvrdě potrestal: navždy musí nést nebeskou klenbu nebo dokonce celou zeměkouli.
Jediný okamžik, kdy se tohoto svého prokletí mohl zbavit, nastal při příchodu hrdiny Hérakla, který přišel do dalekého západního kraje pro zlatá jablka Hesperidek. Atlás se nabídl jablka opatřit, když za něj na chvíli Héraklés podrží nebeskou klenbu. Ten jeho lest prohlédl, naoko však souhlasil, aby nemusel v zahradě Hesperidek bojovat s nepřemožitelným drakem Ládónem, který nikdy nespal. Když však tři přinesená jablka od Atlanta dostal, pod záminkou, že si musí podložit polštářkem z trávy otlačené rameno předal břemeno „na okamžik“ zpět Atlantovi. Pak mu poděkoval za ochotu a po ironickém „žij blaze“ rychle zmizel i se zlatými jablky. Atlás se té tíhy nezbavil ani po smrti...
(zdroj: Wikipedie)
Number of visits 
(filtrovány opakované prístupy)
