-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Related Web Page
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato keška privádí kacery na místo, kde si trochu pohrála matka príroda…
V lese zvaném Dúbrava se nachází mnoho druhu stromu. Jak název napovídá, byly to práve duby, které v minulosti tvorily vetšinu lesa. V soucasné dobe jejich prevahu vytlacily jiné dreviny (borovice, akáty,…). Sem tam mužeme narazit na statné památníky minulosti, majestátne se tycící mezi ostatními stromy do dnešních dnu. Na tomto míste mužeme pozorovat zvláštní propojení…
Zvláštní spojení mezi dubem a borovicí. Dub jako by natahoval své ruce a objímal jimi stydlivejší borovici, která snad z ostychu dotyky neopetuje. I když vypadá, že v techto stromech není již mnoho života, že je zelená jenom sem tam nejaká vetvicka, jedná se opravdu o pozoruhodné místo.
Toto „soustromí“ je nazýváno velmi príhodným názvem – Milenci. Pred nekolika lety u techto stromu pribyla cedulka, která oznacuje významné stromy.
V nedalekej dedine býval kdysi dávno lesník Matúš, kerý casto chodíval po lesách a venoval jim všecku svoju péci. Dohlédal, aby sa stromom darilo, aby sa po lesních chodníckoch chodit dalo a hlavne take aby nikdo drevo nekradl.
Jednú, když léto pomalicky zacalo vládu predávat podzimu, lístecky v Dúbrave sa barvama halit zacali, byl Matúš zrovna na svojej obvyklej pochuzce, zahlédl, jak sa mezi stromama cosi míhá, byla to cervená sukna. Bylo videt, jak sa nekdo zohybá pro polena a dává si ich do nachystanej kárky. „Tož táto cást lesa je preca Fanoša Kordule, néni?,“ premýšlal lesník. Potichucku sa približoval k devcici a chtel ju lapnút. Cérka sa mu ale velice líbila – škrane rudé, ociska jak uhel, pod šátkem jí trcal zapletený havraní cop, krév a mléko, reklo by sa. Tak byl do ní zahledený, že sa nedíval, kama ide a šlápl na jakusi spadenú haluzku, kerá tak krápla, jak když by nekdo z pistole strelíl. Táto rana ho prozdradila. Cérka sa ohlédla, švácla s polenama, co mela v rukách do mechu a zacala utekat dál do lesa. Matúš v ní poznal Žofku - céru Jošky Tomana, kerý byl v dedine rasem. Penez nemeli, majetek žádný a zima na krku. „Tož Joška poslal Žofku, nech doveze nákého dreva, to bych tak prísný byt nemosél,“ rozbehl sa za Žofku a volal: „Žofko, neboj sa nic – nic Ti neudelám, vím že na tem nejste zrovna dobre, tož stoj, domluvíme sa!“ Žofka sa nejisto ohlédla a zastavila. „Tož strýcu, nehnevajte sa na mna, ale my nemáme ani na to drevo.“ Matúš došel k ní, zahledel sa jí do ocí, usmíl sa a rekl, že jí pomože naložit kárku, ale že z lesa si ju mosí sama odtahnút. Jak sa domluvili, tak aj bylo. Ešte nekolikrát sa takto v lesi zešli.
Listopad zetrepával poslední lístecky ze stromu, když sa spolem Matúš s Žofku procházali lesem. Mezi ludma sa o tejto novej dvojici zatím furt nevedelo. Hajný Balús sedel na posede a cíhal na jelena. Posiloval sa ale trnkovýma kapkama. Lapel tam už od rána, tož v butelce teho už moc nemel. Vcil zacul jakýsi šelest v kerách pod sebu. „Už je tady – pagáža!“ zaradoval sa, nabil si filntu a dvakrát vystrelil do keru aby mel istotu. S obtížama slézl z poseda a šel sa podívat do kru na teho dvanácteráka, co by tam mel ležat. Když došel až na místo videl tam v krvi dvoch lidí, jak sa za ruky držiju. Matúš ležal pod dubkem a Žofka pod borovicku… Když ich tam tak videl utekal do dediny a priznal sa k temu, co vyvédl. Jak sa dadlo cekat dostal v Hradišti oprátku…
Když sa ludé na to misto vydali podívat, všímli si, jak sa halúzky dúbka a borovicky k sobe natahujú… za nekolik roku sa spójily dohromady tak, jak to vcil možete videt aj vy…
(Vymyslený príbeh)
Additional Hints
(Decrypt)
arzn xlgn pn(y)c