Na levé strane silnice v puli cesty od samoty Cihelna do vsi Krakovcice v katastru obce Žimutice stojí na kraji pole litinový krížek. Pri prvním pohledu nás nicím zvláštním neupoutá, avšak pri podrobnejším zkoumání zjistíme, ze nese následující text, který ho odlišuje od tisíce jemu podobných.
ZDE BYL ZASTRELEN NEMECKÝMI VOJSKY 9. 5. 1945 JOSEF HLAVÁC ROLNÍK Z KRAKOVCIC C.2 BUH MU BUD MILOSTIV
Abychom zjistili jaká událost predcházela jeho zbudování, vratme se do doby pred šedesáti lety.
Obecní kronika: „Jak se blížil konec války, utíkali Nemci do západní okupacní zóny. Od brezna 1945 to byli uprchlíci z Polska. Vetšinou jen projíždeli, ješte 5.kvetna jich bylo 26 vozu. Nekolik uprchlíku bylo ubytováno ve škole v Zálší: ženy, deti a dva invalidi. 9.kvetna 1945 je zálešští vyvezli na vozech k Hartmanicím, kde je vzala s sebou nemecká armáda…“.
Tato pestre složená kolona následne projela Hartmanicemi a po krátké ceste pres Chráštanský les se chystala odbocovat na cestu na Týn nad Vltavou.
Josef Zeman: „Josef Hlavác byl nevlastním synem rolníka Františka Novácka, jeho vlastní otec zemrel a matka se pozdeji vdala. Ve triceti letech mel dostat pulku statku, cp. 2, druhou pulku, cp. 17, nekdo jiný. 9. kvetna 1945 Hlavác oral na poli s párem koní a s kocím a prišel za nima místostarosta a povídá, kluci nechte toho, bylo vyhlášeno osvobození, oni ho poslechli, vypráhli kone z pluhu a odvedli je domu. Tak, že Hlavác pujde na hrbitov do Žimutic, kde asi pred mesícem pohrbil maminku. To byl den, kdy tudy po silnici na Tejn ujíždely poslední zbytky nemecký armády.“
Pan Drn z Hrušova: „Bylo to 9. kvetna 1945, od rána jezdily nemecké transporty na západ do amerického zajetí. Nebyl to žádný panický útek, vepredu kolony jela motorka s tremi vojáky. Motorka prozkoumala cestu a teprve na její povel se pokracovalo dál. Nejhorší to meli Nemci v lesích, kterým neverili. Nedaleko rozcestí na Krakovcice se toho rána tato motorka porouchala. Nemci slezli a nekolika výstrely z pušek ji zapálili.“
Josef Zeman: „Nekterý kluci ze vsi a z okolí, který tam šli ze zištných duvodu, brali, co našli, treba deky apod. Tehdy vyjela druhá motorka z lesa. Tam kde byl shluk lidí (u horící motorky- pozn. autor), tak si asi Nemci mysleli anebo nemysleli, to nikdo neví, že jsou to partizáni. Tak se ta motorka vrátila do lesa (Chráštanský les-pozn. autor) a po chvíli se vrátila a za ní transportér s kulometem.“
Pan Drn z Hrušova: „Ridic transportéru prudce zastavil a strelec kulometu vystrašený si myslel, že partyzáni zkoušeli zapálit most a vystrelil dlouhou dávku. Když strílel, zastrelil pritom Josefa Hlaváce, který stál nedaleko. Novotný, který tam byl s ním zalehl hned do stoky u silnice. Velitel transportéru okamžite nechal vystoupit svoje vojáky a usporádal rojnici. Už pri tom vyskakování a vzájemném krytí mi bylo jasné, že to byli profesionálové. Pokud by tehdy nekdo neco proti nim podnikl, nemel by šanci. Lidi z Becic se sem mezitím sebehli. Pri rojnici pochytali Nemci všechny okolo a zacali je prohledávat.„
J. Brom: „…táta s Mikešovským a Novotným jeli na kolech se tam podívat k silnici, kudy šly ústupové kolony. Hned jak jeli dolu (rozcestí u Cihelny- pozn. Autor), tak vyjel z Chrástanského lesa nemecký transportér a zacal hned od lesa strílet, tak ti tri spadli okamžite do hluboký cesty, to byla ješte dlouho pešina a na ne spadly ty težký kola, ale Nemci stríleli po nich dál, rámy byly plny der…“
Josef Zeman: „Pak, jak skoncila strelba, šli vojáci v rojnici a ty další zajali, F. Brom, V. Brom a V. Novotný leželi v Hluboký ceste schovaný a kousek nad nima ležel padlej Hlavác. Ty tri Nemci sebrali a ješte se šli kouknout na Hlaváce. Tak je vzali k autu, které stálo na moste, k veliteli v nem, a Nemci se tech trech vyptávali, co jsou zac, a jestli nejsou partizáni. Ten starej Brom umel trochu nemecky, byl totiž na práci v Nemecku, odtamtud utekl, aby neumrel, a ted na konci války se obával, aby ho nezabili Nemci doma. Rekl tomu veliteli, že oni arbeiten v Žimuticích a jdou k obedu a že nejsou partizáni. Tak je propustili. Muj brácha tam byl taky a když to zacalo, tak se plazil podél pole žita po mezi a když se vrátil domu, mel bricho odrený do krve, jinak se mu nic nestalo. Když tato úplne poslední kolona odjela, tak lidi vzali Hlavácovo telo do deky a odnesli ho do vsi, a jelikož nebyl ve vsi telefon, poslali pro lékare. A ten mohl už jen konstatovat smrt. Josef Hlavác byl pohrbený do hrobu Novácku v Žimuticích.“
K úplnosti zbývá dodat, že paní Anna Novácková nezemrela v dubnu 1945, jak tvrdí pametníci, ale 6. zárí 1944. Její manžel zemrel až 16. kvetna 1972. Hlavácuv otec, který narukoval k 91. pluku (Ceské Budejovice) se v Itálii stal legionárem a oproti nekterým domenkám nebyl obetí první svetové války, ale krátce po ní se doma obesil. Podle nepotvrzené informace kolující mezi pametníky, a nejen mezi nimi, mela být strelba Nemcu odvetou za výstrel z rad shromáždených zvedavcu z okolních vsí u již zmínené horící motorky.
Duležitá je ta skutecnost, že se všichni shodli na roli J.Hlaváce v celé události, která tkvela v tom, že ackoli na místo stretu nešel ani ze zvedavosti, ani ze ziskuchtivosti, ale jako nezúcastnený divák vtažený do dení a zaplatil cenu nejvyšší.
.
