Na obzoru plachta bila... Mystery Cache

Na obzoru plachta bílá...

3. 7. 2014 jsem keš přesunul.

Úvod

Tak vás všechny vítám ve škole v přírodě na břehu Kateřiny. Nebojte se, nebudeme probírat stejnojmenný román Valentina Katajeva ani promítat podle něho natočený film. Ale jelikož mnozí z vás úspěšně vyluštili mou mysterku Astronomickou II a dožadovali se dalších informací o námořní plavbě a navigaci, tak se dnes budeme věnovat historii i současnosti plachetnic.

Z historie plachetnic

Nevíme a asi nezjistíme, koho prvního napadlo svázat pár kmenů dohromady a udělat si vor či katamaran a na něj umístit plachtu. Zdá se, že to bylo někde v oblasti Indonézie a Polynézie před pár desítkami tisíc let. Ale první prokazatelné nálezy lodí poháněných nejen vesly, ale i větrem, pocházejí ze starověkého Egypta z doby asi 2500 let př. n. l. Postupně se rozvíjelo i mořeplavectví krétské a mykénské. Štafetu pak od nich převzali Féničané, kteří od 12. stol. př. n. l. ovládli Středozemní moře, pluli za obchodem do Británie pro cín a dál až do Baltického moře pro jantar, nebo přes Černé moře pro pšenici. Dopluli i do Indie a na Kanárské ostrovy a kolem r. 600 př. n. l. dokonce za 3 roky obepluli Afriku! Také Řecko od 7. stol. př. n. l. stavělo podle fénických a krétských lodí své vojenské a obchodní lodě. Nakonec se od r. 146 př. n. l. (po porážce Kartága) stali pány Středomoří Římané, kteří na lodích odvozených z fénických a řeckých vzorů v polovině 1. stol. př. n. l. mimo jiné vyčistili celou středomořskou oblast od pirátů a tuto nadvládu si udrželi až do pádu Západořímské říše v r. 476 n. l. S úspěchem začali používat tzv. abordáž, kdy jejich loď bokem přirazila k nepřátelské lodi a spustila na ni můstky, po kterých římská "námořní pěchota" pronikla na palubu lodi nepřítele a tam po boji muže proti muži se lodi zmocnila.  Na severu Evropy ovládli ve 3. stol. př. n. l. námořní dopravu na určitou dobu Keltové, ve Středomoří po pádu Říma zase na několik století vládla Byzanc.

Nastal středověk. Vikingové, původem Germáni ze Skandinávie, byli obávaní a krutí válečníci a také výteční mořeplavci. Na svých lodích připlouvali a terorizovali obyvatelstvo během 8. až 11. stol. n. l. na pobřeží prakticky celé Severní a Západní Evropy, nevynechali ani španělské, italské a severoafrické pobřeží, kolonizovali Island a Grónsko, pronikali po ruských řekách od severu až do Černého moře a kolem r. 1000 dopluli do Severní Ameriky na pobřeží současné Kanady. O něco později se po mořích plavili také Pobaltští Slované. Ve 13. stol. vzniklo na severu Evropy společenství severoněmeckých měst (Hanza), které úspěšně a v podstatě monopolně pár set let provozovalo námořní obchod v Severním a Baltském moři. 

Námořní hegemonii byzantské (Východořímské) říše ve Středomoří postupně začali ohrožovat Arabové, ale konec jí učinili až Turci v r. 1453 dobytím Konstantinopole (Cařihradu). Také italská města Benátky, Janov a další začala budovat své loďstvo (Marco Polo navštívil na benátské lodi koncem 13. stol. Čínu). Válečné loďstvo italských měst spolu se španělskou a papežskou flotilou porazilo v krvavé bitvě u Lepanta (1574) loďstvo Osmanské říše, čímž skončila nadvláda tureckých lodí ve Středomoří. Italské lodě též hrály důležitou úlohu při dopravě účastníků křížových výprav do Svaté země za osvobození Jeruzaléma od muslimů v letech 1095 – 1272. 

Podíváme-li se pozorněji na obrázky egyptských a vikingských lodí (z důvodu ochrany autorských práv je sem nemohu vložit, tak jsem je musel neuměle namalovat), tak asi každého napadne, že stavitelé lodí toho za těch asi 3500 let mnoho nového nevymysleli.  Podobné lodě sice zvládaly plavbu po Středozemním, Severním a Baltickém moři, ale pro velmocenské kolonialistické choutky Španělska, Portugalska a později i Anglie, Francie a Holandska už nestačily. Na to musely být lodě větší a s úměrně větší plachtou, která se ale obtížně ovládala. Proto vznikly vícestěžníky s větším počtem menších plachet. Karaka byla mohutná, bytelná a stabilní loď, nepříliš rychlá ani obratná, ale spolehlivá a s velkou nosností, zatímco karavely byly menší rychlé a snadno ovladatelné lodi, které od Arabů převzaly podélné oplachtění (trojúhelníkové, tzv. latinské plachty, které umožňovaly plavbu v ostrém úhlu proti větru). Na těchto lodích Kolumbus doplul v r. 1492 na Bahamy a zpět. Hanza používala podobné lodě – kogy, hulky a později i karaky, ovšem menší a hlavně s menším ponorem.

Objevením Ameriky v r. 1492 začal novověk. Vývojem z karak a karavel vznikly ohromné galeony s vysokými záďovými nástavbami, které spolu s někdy naddimenzovaným oplachtěním, úzkým trupem, vahou až 130 děl na několika palubách nad sebou a notorickým přetěžováním byly často příčinou převrácení a potopení lodi (např. známá švédská loď Vasa se potopila hned při slavnostním spuštění na vodu). Tyto bohatě zdobené "těžkotonážní" lodě dopravovaly vojáky, jejich výzbroj, zásoby a koně do Ameriky, a z Ameriky do Evropy zase zlato a další bohatství uloupené Indiánům. Historie zámořských objevů je dostatečně známá (viz též listing keše GC2HKWG ). V té době kdekdo válčil s kdekým nejen na zemi, ale i na moři, takže jen stručně: Angličané v r. 1588 na hlavu porazili mnohem silnější španělské loďstvo, které chtělo vytrestat Anglii za olupování španělských lodí vracejících se z Ameriky domů s tučnou kořistí, po celé 17. století ovládali světová moře pro změnu Holanďané (dvakrát porazili Angličany), v roce 1805 zase Francouzi podporovaní Španěly prohráli s Anglií v bitvě u Trafalgaru – atd. atd. Taktika námořních bitev té doby (hlavně zpočátku) byla jednoduchá, až stupidní: lodi pluly ve dvou řadách vzdálených od sebe 200 – 600 metrů a střílely na sebe z děl. Zbylé bojeschopné lodě se pak v zápalu boje pomíchaly a pokračovaly ve vzájemné palbě a ničení; střelba z ručních zbraní a abordáž masakr dokonaly. Admirál H. Nelson však u Trafalgaru použil novou taktiku, kterou nepřítele geniálně přelstil – a vyhrál (i když sám v bitvě padl).

Za "zlatý věk" plachetnic se pokládá 18. a 19. století, ale v druhé polovině 19. stol. jim začaly konkurovat parníky. Labutí písní velkých plachetnic byly americké a britské čajové klipry – nádherné a rychlé plachetnice, vozící z Asie čaj a koření, které měly až 50 plachet a dosahovaly maximální rychlosti až 21 uzlů (skoro 39 km/hod) – a barky a barketiny, stavěné ještě začátkem 20. století.

V současné době slouží plachetnice prakticky už jen k rekreaci nebo sportu. Pár mnohostěžníků funguje jako školní lodě pro výcvik mladých námořníků a budoucích námořních důstojníků. V důsledku energetické krize však stoupá zájem o příležitostné využití plachet i u velkých motorových nákladních lodí, údajně s nadějnými výsledky.

Technické detaily

Každá plachetnice musela a musí mít jednu nebo více plachet. Existuje celkem jednoduché třídění plavidel podle počtu a velikosti stožárů a počtu a typu plachet. Pro náš účel stačí vědět, že oplachtění rozeznáváme příčné – s obdélníkovými plachtami upevněnými na ráhnech umístěných kolmo na osu plavidla (viz plachta na stěžni egyptské a vikingské lodi nebo většina plachet karaky) a podélné (viz karavela nebo současné jachty).
Pokud jsou na všech stěžních příčné plachty (trojúhelníkové kosatky vpředu, stěhovky mezi stěžni a čtyřúhelníková vratiplachta vzadu se nepočítají), pak jde o dvoustěžňovou brigu nebo trojstěžňovou fregatu.  Pokud má plavidlo pouze podélné plachty, pak to bývá cat, šalupa nebo kutr s jedním stěžněm, ketch a yawl s předním vysokým a zadním nízkým stěžněm (tzv. jedenapůlstěžníky), škuner s dvěma či více stěžni, nebo různá i exotická plavidla, jako asijská  džunka, arabská  dhow, severoafrická  feluka a šebeka apod. Názorné obrázky (pro náš test stačí) jsou  zde.  Existují ale různí kříženci, např. loď se zadním stěžněm s podélnými plachtami (jako má škuner) a s příčnými plachtami (jako má fregata) na ostatních stěžních se nazývá bark, trochu jinak to má brigantina nebo barketina; také škunery, kutry a džunky občas měly i jednu nebo víc příčných plachet.

Test plavčíkovského minima pro suchozemce

Uděláme si malý test. Sečteme bodové hodnoty za správnými odpověďmi, přičteme hodnotu kursu plavby K z posledního příkladu a dostaneme třímístné číslo ABC, jehož číslice dosadíme do vzorců pro výpočet obou souřadnic.

Na obrázku je:
- kutr             1
- yawl            4
- briga            7

_______________________________________

Na obrázku je:
- škuner         1
- šalupa        10
- fregata       19

_______________________________________

Každý námořník (skaut, pionýr...) by měl umět uvázat pár uzlů. Na obrázku je smyčka:
- vlámská                 1
- dračí                   28
- eskymácká          55

  _______________________________________