Zidovska cesta na Domazlicku - Hrbitov Domazlice Traditional Geocache

V Domažlicích žili Židé již od stredoveku, v písemnostech jsou doloženi již v první polovine 14.století, ale jednalo se jen o velmi nepocetnou komunitu, která nepresáhla pouhé tri rodiny. Príliv židovských obyvatel z okolních obcí zaznamelalo tradicní centrum Chodska po polovine 19.století, kdy došlo k obcanskému i ekonomickému zrovnoprávnení Židu. Po r.1860 již došlo v Domažlicích k založení prvního židovského náboženského spolku a v r.1873 byla ustanovena ve meste rádná židovská náboženská obec. Nejvíce židovských obyvatel mely Domažlice okolo r.1900, kdy se pocet osob židovského vyznání pohyboval okolo 150, což bylo tehdy asi 2% obyvatelstva mesta. Pri posledním predválecném scítání obyvatelstva se k judaizmu hlásilo ješte 69 obcanu. Konec židovské komunity v Domažlicích prišel s nemeckou nacistickou okupací, tehdy zlocinným tzv.norimberskýcm zákonum podléhalo 33 lidí. Domažlictí Židé byli deportováni transportem Ce z Klatov do Terezína dne 30.11.1942. Ve vyhlazovacích táborech pak zahynulo 23 domažlických židovských obyvatel, byly vyvraždeny celé rodiny-Ertlova, Funksteinova, Goldscheiderova, Hauserova, Lažanského, Löwenthalova, Pickova, Schnurmacherova a nekterí jednotlivci. Po válce již nebylo žádné sdružení židovských obcanu obnoveno.

Synagoga
Svoji synagogu s rabínským domem si domažlictí Židé zrídili v r.1880 prestavbou bývalého hospodárského objektu. Objekty byly v r.1938 odprodány a v letech 1939-40 pak zboreny. Budovy stávaly v místech dnešního rohu ulic Komenského a Benešovy na Týnském predmestí, místo je dnes zastaveno novejším objektem cp.12 (stavební parcela c.490/3 o rozloze 250 m2, kat.území Domažlice, vedené jako zastavená plocha, v majetku soukromých osob), nejedná se o prestavený objekt synagogy.

Hrbitov
Hrbitov si domažlická židovská náboženská obec založila až v r.1890, dnes leží na severním konci mesta u ulice Prokopa Holého, pozemková parcela c.1039/2 o rozloze 1300 m2, katastr.území Domažlice, vedená jako hrbitov, v majetku Federace židovských obcí CR. Je zde dochováno okolo stovky náhrobku od doby založení hrbitova do r.1941, orientace náhrobku je tradicní a správná jihovýchodní (tedy smerem k Jeruzalému). Na starších náhrobcích je možné spatrit nekolik desek venovaných in memoriam clenum rodin zavraždených nacisty. V letech 1988-89 byl hrbitov zmenšen kvuli rozširování silnice, puvodní brána byla nahrazena pomerne zdarilou replikou. Pohrebište je dobre udržováno, na ploše hrbitova byl zrízen i malý památnícek obetem holocaustu.
Jak památník obetem holocaustu, tak plechová cedulka na hrbitovní bráne uvádí dobu založení hrbitova k r.1348, což je však zjevne nejaký omyl. Starý hrbitov sice existoval, ale úplne jinde (poblíž obce Havlovice), snad již existoval okolo r.1500. Zanikl však beze stop a na jeho míste má být ovocný sad.

Vchod na hrbitov
Vchod i tato cást ohradní zdi jsou však pomerne zdarilou replikou, puvodní brána byla zborena pri rozširování silnice. Nápis nad vchodem se dá preložit jako Necht odpocívají v pokoji.

Základy márnice a puvodní ohradní zed
Snímek zachycuje zrejme zbytky základu obradní síne, nebo márnice. Židovské pohrební rituály nedovolují ponechat telo zemrelého v dome smutku, v márnici pripravovali clenové pohrebního spolku (Chevra kadiša) telo zemrelého k pohrbu, bdeli u nej a odríkávali modlitby za zemrelé (kadiš), bylo zde provádeno rituální omytí zemrelého (tahara). Židovský pohreb i sebebohatšího clena obce býval celkem prostý, zemrelý byl oblecen v bílém rubáši, uložen do obycejné borové rakve, šperky a kvetiny nejsou povoleny, zrejme práve proto, aby vykradaci hrobu nepremístili ostatky, což je hrubé porušení zásad judaizmu. Do rakve se pridává symbolicky hrst zeminy Erec Jisrael (zeme Izraelské), symbolizovala se tak touha po návratu do zeme predku, tak jak zpívají Židé v písni Hatikvah (hebr.Nadeje), dnes hymna státu Izrael:

Tak dlouho, tak hluboko v srdci
duše Žida touží
a smerem k východu
oko hledí k Siónu
Naše nadeje se ješte neztratila
ta nadeje dvou tisíc let -
být svobodným lidem v naší zemi
v té zemi Siónu a Jeruzaléma.

Stéla s hexagramem
Davidova hvezda (magem David, doslova štít Daviduv) je na židovských hrbitovech pomerne hojným symbolem. Není starým symbolem, je užívána od 16.století jako magický a protektivní znak, její vznik je obvykle spojován s pražským Židovskýn mestem. Obecného rozšírení se jí dostalo až v 19.století jako symbolu sionizmu. Daleko starším symbolem je menora (sedmiramenný svícen), znak židovstva, dnes i státní znak Izraele. Vedle hexagramu je videt úvodní pohrební formule znaky P.N. (Pe Nun), zkratka za hebrejská slova po nitman, tj.zde je uložen(a). Na stéle uprostred v oválném rámecku je patrných pet hebrejských znaku tzv. tanceva, T.N.C.B.H. (cteme zprava jako Tav Nun Cade Bejt He), tradicní židovská záverecná pohrební formule, zkratka za hebr.slova tehi nišmato crura bi-cror ha-chajim tj. Necht je jeho (její)duše vevázána do Svazku vecného života.

Dvojice starších stél
Náhrobkum kolmo zasazeným do zeme se ríká stéla, nebo maceva (z hebr.macevot tj.náhrobek), kolmo se desky zasazují do zeme v diaspore, v Izraeli se pokládají vodorovne. Další typ náhrobku tumba je v Cechách pomerne vzácný, užíval se pro pohrby velmi významných rabínu a osobností židovských obcí.
Na náhrobky kladou Židé i poucení nežidovští návštevníci hrbitovu, malé kaménky. Jedná se o prastarý zvyk, jehož koreny nejsou presne známy. Jedna z teorií praví, že v dobách, kdy Izraelité obývali polopouštní stredovýchodní oblasti, po pohrbu zemrelého privalili na hrob kameny, aby divoká zver telo nevyhrabala. Kaménky pokládané na náhrobek pak symbolizují tuto nekdejší cinnost.