Tato keška Vás zavede na malebné místo, nedaleko Turska, kterému se odjakživa ríká „ U lichého stromu“. K tomuto místu se vztahuje historicky nekolik príbehu. V tesné blízskosti u cesty(smerem k Tursku) naleznete pomnícek neznámého myslivce, který zde byl pri lovu zastrelen za dob Rakouska – Uherska. Pri pohledu od kešky s merem k mohyle Krliš v roce 1942 bylo sestrleno nemecké vojenské letadlo s dustojniky nemecké armády, ješte v soucasné dobe je videt na poli urcitá nerovnost (kráter - 50°10'59.237"N, 14°18'55.867"E). Pri dobré viditelnosti je krásný pohled na Horu Ríp a celé Ceské stredohorí. Jméno obce snad každému pripomene slavné Turské pole, na nemž se podle povesti odehrála rozhodující bitva tzv. Lucké války. Vojska knížete Neklana mel vést statecný Cestmír, údajne pochovaný pod mohylou na blízkém pahorku Krliš. Ve skutecnosti zde byl vykopávkami zjišten hrob z doby bronzové. Archeologické nálezy jsou v okolí Turska velmi cetné. Nedaleko se rozkládá Turský les s vyvýšeninou zvláštního jména Ers, rovnež mohylou. Hrobové nálezy se ostatne nacházejí až po Chýnovský háj. Také místní cást Tešina je proslavena nálezy bronzových šperku. V první polovine 19. století zde provádel vykopávky známý knez-archeolog P. Václav Krolmus. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1100, farní kostel zde byl od poloviny 13. století. Puvodní gotický byl r. 1637 znicen a nový, barokní vznikl v letech 1700 – 1706, k urcitým úpravám došlo ješte na konci 19. Století.
Na hlavním oltári se nachází obraz sv. Martina od J. J. Heinsche podle predlohy Karla Škréty. Okolo kostela se rozkládá hrbitov s ohradní zdí, v níž je umístena barokní socha Krista (Ecce homo) z doby okolo r. 1700.
Tursko náleželo rádu Križovníku s cervenou hvezdou, kterí zde meli komendu s tvrzí a dvorem. Tento rytírský rád je jediným ceským reholním rádem. Vyvinul se z laického špitálního bratrstva, založeného sv. Anežkou Ceskou pri kostele sv. Haštala v Praze r. 1233. V soucasnosti významne pusobí v Ceské republice a Rakousku.
Rád Krížovníku s cervenou hvezdou Hlavní patronkou rádu je jeho zakladatelka sv. Anežka Premyslovna, jejíž liturgický kult byl krížovníkum povolen Svatým stolcem již ve stredoveku, tedy dávno pred jejím blahorecením (3.12.1874) a svatorecením (12.11.1989). Vedle sv. Augustina, jehož reholí se rád rídí, se zvláštní úcte teší tajemství utrpení Krista a dále úcta ke sv. Kríži, zejména jeho Nalezení a Povýšení. Proto je také ctena sv. Helena, (sv.) Konstantin Veliký a císar Heraklios, jakož pak i sv. Florian, sv. Jan Nepomucký i ostatní ceští patroni jako zvláštní ochránci ryze ceského rádu. Krížovníci, kterí vznikli ze špitálního bratrstva, se starali o nemocné chudé i poutníky, avšak vetšina jejich špitálu a hospicu zanikla za husitských válek. V souvislosti s relativním poklesem poctu duchovenstva, došlo k postupnému pretvorení špitálního rádu v rád reholních kanovníku, jejichž hlavní cinností je duchovní správa v inkorporovaných farách. Rád však dodnes financne podporuje cinnost rady nemocnic, ackoliv sám žádnou nespravuje.
Križovnická rezidence v Tursku:Institut pro záchranu památek v soucasné dobe usiluje zejména o záchranu tzv. Križovnické rezidenci v Tursku. Barokní areál byl vystaven Rytírským rádem Križovníku s cervenou hvezdou. Rezidenci tvorí objekt Nové hospody a dvorní hospodárské krídlo - tzv. Poustka. Pravdepodobným autorem Nové hospody byl dle nejnovejších poznatku jeden z nejvýznacnejších architektu raného baroka, který v Cechách pusobil, a to Carlo Lurago. Výstavba je udána letopoctem 1664. Na prestavbe objektu, výstavbe bran a objektu Poustky se v letech 1719-21 podíleli pravdepodobne také Kryštof a Kilián Dientzenhoferovi. Nová hospoda vždy sloužila jako hostinec, v prubehu casu mela ruzné vlastníky. Dle místní legendy se v této budove narodil skladatel Antonín Dvorák, jehož bratranec zde hostinec provozoval a objekt také pozdeji vlastnil. Nová hospoda byla znárodnena roku 1960. Objekt Poustky byl využíván pro potreby poštovní stanice, která zde byla umístena až do doby Josefa II., kdy byla zrušena. Od roku 1996 byla rezidence zarazena v soupisu konkurzní podstaty, a to až do konce roku 2007. Behem této doby nebyl objekt nijak udržován a znacne zchátral. V roce 2008 se podarilo novým vlastníkum postupne vykoupit jednotlivé cásti areálu, ale bohužel již v havarijním stavu. Celý objekt není v soucasné dobe využíván. Institut pro záchranu památek, o.s. se nyní snaží najít dostupné prostredky na záchranu této cenné barokní památky.
Historie rádu Rytírský rád Križovníku s cervenou hvezdou, jediný rád ceského puvodu, se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Premyslovnou (1211 - 1282) u kostela sv. Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Rehor IX. bratrstvo na rád s reholními pravidly. Od roku 1238 mel Rád již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Porící se roku 1252 Križovníci trvale usidlují u Juditina mostu, kde byl záhy vybudován klášter, špitál Svatého Ducha s kostelem sv. Františka. Z výhodné polohy konventu pri duležité obchodní trase vyplývaly reholníkum i jisté povinnosti (opevnovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího predstaveného. Po svém vzniku se rád rychle rozšíril na území Moravy, Slezska, Polska i Uher. Hlavním posláním bratrí byla špitální cinnost, od samého zacátku se Križovníci venovali duchovní správe na sverených farách. Rádová statuta pocházejí z roku 1675, upravena byla až v 70. letech 19. století. Nejnoveji pak v posledních letech dvacátého století. Až do konce 13. století byli do komunity prijímány i ženské clenky rádu (napr. ve Stríbre), které obstarávaly práci ve špitálech. Nejvyšší predstavený rádu mel titul Mistra (pozdeji Generála a Velmistra). Až do 18. století mel Rád i své laické bratry, pozdeji již jenom kneze. Radu Velmistra tvorí ctyri konzultori a generální prokurátor. Nekterí z rádových kneží jsou poverováni vedením rádových domu jako komturi, nebo probošti. Nižší klerikové skládali pouze jednoduché sliby: nové - reholní jméno clenu Rádu nebylo zavedeno. Domácí puvod Križovníku prispel k mimorádnému vzestupu této rehole již za Václava I. Nevídane rychlý byl nástup Rádu do mest, príznacný usídlováním Krížovníku pri zvlášte významných kostelech, v nichž se ujímali duchovní správy a vetšinou prijímali závazek zrizování a správy špitálu. Nejvetšího rozkvetu dosahuje Rád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálu, domu a farních kostelu v ceských zemích a Uhrách. K nejvýznamnejším predhusit-ským komendám v Cechách vedle Prahy patrily: Stríbro, Most, Litomerice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kourim, Písek, Praha - Nové Mesto, Ceské Budejovice, Sušice, Chlum sv. Márí. Na Morave probošství Hradište sv. Hypolita u Znojma. Vetšina z nich, zanikla v dobe husitských válek. Duležité byly i komendy ve Slezsku: napr. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které pusobily až do sekularizace v roce 1810. V novejší dobe spravovali Križovníci vetší pocet farností, zejména v západních Cechách (Sedlec, Karlovy Vary, Františkovy Lázne, Cheb, Tachov, Loket aj.), k významným duchovním správám náleží chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni. Se smrtí Karla IV. (29. listopadu 1378) prichází nekolikanásobná katastrofa nejprve v podobe znicujícího požáru hlavního rádového pražského sídla a nejvetšího ze šesti mestských špitálu u sv. Františka pri Kamenném moste. A pozdeji v podobe daleko zhoubnejší, totiž tak zvaných husitských nepokoju. Vzbourenci vedení Janem Želivským vypudili Velmistra Jana ze Zdenic a vetšinu pražských Križovníku z mesta a tito se pak rozptýlili po západoceských križovnických pusobištích. V Praze zustalo pouze nekolik málo bratrí, kterí ješte pecovali o nemocné. Pozdeji (1420) byla budova pražského špitálu u Kamenného mostu husity poškozena, vypleneny statky zarucující obživu nemocných a tech, kterí o nemocné pecovali (Hloubetín, Dáblice, Tursko a Dobrichovice). Rádový majetek, základna pro obecne prospešnou špitální službu, byl rozchvácen. I mimo Prahu samotnou, kam bludem vedená a pravde nauky Církve a disciplíne svetských i Božích zákonu odcizená noha husitských pustošitelu vstoupila, zadupala kvetoucí dílo krestanské lásky k bližnímu mnohde navždy do nicoty. Takto navždy zanikly špitály v Sušici, Klatovech, Budejovicích a v Litomericích; komendy ve Stríbre, Písku a v Ústí nad Labem. Ke své vlastní škode chátra znicila vzácná místa, kde se pecovalo o blaho spolecnosti. Na obnovení obdobné blahodárné a bezplatné péce o nemocné si pak musel národ pockat mnohá desítiletí, ne-li staletí. Zde pak se blíže nezminuji o obetech na životech rádových kneží a pecovatelu o nemocné a rovnež nezminuji se o znacných jiných škodách, napr. na umeleckých dílech. Z husitských událostí se dlouhá desetiletí težce nevzpamatovával jenom Rytírský rád Križovníku s cervenou hvezdou, ale celá spolecnost. Rád zacíná opet prinášet své plody ceské spolecnosti v hojnejší míre až s príchodem klidnejších casu, které se datují až novovekem. Avšak ani pak nebylo mnoho klidu. Obrovské škody zpusobila tricetiletá válka. Pak po chvílích obnovy prišel osvícenecký císar Josef II., který vyvlastnil rádové špitály. Dríve, než stihl podepsat dekret, jímž mel být ožebracený Rád beze zbytku zrušen, skonal, takže své zámery nestihl zcela naplnit. Jemu podobní byli pozdeji i další "humanisté", kterí rádi pestovali sociální vymoženosti na troskách dríve kvetoucích charitativních zarízení. Komunistická vláda pobrala vše, co zbylo a v kapli pražského konventu si republikový ministr vnitra nechal zrídit pracovnu. Necht je tento chmurný obraz devastace krásného díla svaté Anežky - díla opravdové lásky k bližnímu - díla skutecného pokroku a skutecné humanity - skutecné, protože založené na jediné Skutecnosti Božství - varovným mementem pro ty, kterí chtejí konat skutky lásky k cloveku bez lásky k Bohu a Jeho Církvi. Jejich dílem je totiž v posledku neláska a neúcta k cloveku a všeobecná zkáza... Nyní Rád težkopádne povstává z trosek, zvolna navazuje na to, co mu jeho svatá Zakladatelka uložila a prosí o Vaše modlitby, aby své závazky mohl opet naplnovat.
Znak Puvodne rovnoramenný cervený kríž na cerném plášti, od roku 1252 doplnený dole o cervenou hvezdu. Objevuje se i kríž tlapatý. V prubehu 17. století prevládal kríž kotvicový a teprve pocátkem a hlavne v prubehu 18. století prevládl kríž osmihrotý, obecne zvaný maltézský. Dríve byl rádový kríž prevýšen cerným kloboukem, zpravidla se ctyrmi strapci, ale od roku 1701 zacal velmistr Franchimont užívat na jeho míste infuli a berlu. Baroko obohatilo rádový znak ješte o další honosné kusy, a to o velmistrovský klobouk, zvaný galerus (bílý se zlatou stuhou), o mec a šíp, které jsou umísteny na horní hrane štítu, nebo je jimi štít podložen. Štítonoši se staly postavy sv. Heleny a (sv.) Konstantina (právoplatne svatorecen pravoslavím, ale v katolické církvi nebyl nikdy oficiálne kanonizován). Snad i proto bývá tento štítonoš nekdy interpretován jako císar Herakleios.
Odev Puvodne cerná kápe, škapulír, surcot (tj. svrchní sukne) a pláš zdobený cerveným rovnoramenným krížem, od roku 1252 doplnený dole o cervenou hvezdu. V roce 1292 povolil papež Mikuláš IV. krížovníkum nosit i mec, který však pri príchodu do konventu museli odevzdávat predstavenému. Dnes se reholní odev krížovníku skládá z cerného taláru, zdobeného dvema bílými jazýcky na kolárku, jaké dríve nosívalo i svetské duchovenstvo, a osmihrotým cerveným krížem, dole provázeným šestihrotou cervenou hvezdou, která je vyšita i na levé strane cerného rádového plášte. Velmistr si od dob baroka oblékal drahocenný sobolí plášt, dnes bohužel ztracený, kolem šíje kolanu s rádovým odznakem, u boku nosí skvostný mec a hlavu má pokrytou velmistrovským bílým hedvábným kloboukem, zvaným galerus.
PROSIM O ZVYSENOU OSTRAZITOST PRI LOGOVANI. CASTO SE STAVA, ZE SE SKRYS PROZRADI. NA TOMTO MISTE BYVA NEKDY VELKY POHYB MUDLU !!!!