Dobrá Voda
Dobrovodský hrbitov pusobí ze všech hrbitovu
nejstarobylejším dojmem. Jediný má na míste brány fortnu,
navíc s krivolakou, jako stredovekou dlažbou. Po pravé strane
dustojne stojí vznešené hrobky, uprostred hrbitova cerné
pomníky z drahého kamene. Je videt, že Dobrá Voda nebyla
zemedelskou vesnicí a lidé, kterí tady leží, nebyli chudí.
Ostatne nápisy na náhrobcích pripomínají povolání ci postavení
zemrelých. V devadesátých letech byl opraven a od té doby je
udržován, byt nekteré náhrobky jsou stále rozvalené. Na
dobrovodském hrbitove se dodnes pohrbívá.
Citovano z knihy pana Milana Kozeluha -Nezapomenute stopy.
Dobrá Voda je místní cást Horní Stropnice a poutní místo. V
Novohradských horách je na jihozápadním svahu Kraví hory barokní
kostel jako dominanta lokality viditelná za jasného pocasí až
z Budejovicka, Trebonska atd.
Dobrá Voda byla pro svou mírne radioaktivní vodu a polohu
lokality s nejcistším vzduchem v Cechách vyhledávána jako
lázenské místo. Byla nejnavštevovanejším poutním
místem v ceskobudejovické diecézi. Dobrá Voda (Brünnl) i nedaleká
Hojná Voda byly založeny jako lázenská a poutní místa. Lécivé
úcinky zdejších pramenu byly známé od pradávna.
Na konci 17. století se pasáckovi z Bedrichova zjevila nad
jedním pramenem Panna Maria. Krátce na to zde došlo k
nekolika zázracným uzdravením. Osada se tak rozrostla, že 30.
cervna 1707 byla povýšena na mesto. Protože sem
proudily davy lidí, nechal zde hrabe Vojtech Languevela Buquoy
postavit chrám Panny Marie Tešitelky (1708 - 1715), faru a
lázne. Vedle chrámu, zasveceného Nanebevzetí Panny Marie, od
neznámého stavitele, byl v roce 1718 postaven zámecek, buquoyská
rezidence, v roce 1747 pribyla škola. Poutní sezóna trvala
od sv. Floriána do sv. Linharta (5. kvetna až 6. listopadu),
pricemž každorocne pricházely desetitisíce poutníku (v
prvních letech po postavení chrámu se odhadovalo až 60 tisích
lidí). Poutní procesí z Cech i Dolního Rakouska pricházela až
do roku 1938.
Po roce 1945 bylo obyvatelstvo mestyse Dobrá Voda vystehováno a
zacalo bourání budov, vcetne buquoyské rezidence. Byl zasypán i
hlavní pramen a hrozilo zborení kostela. V šedesátých letech
byla na nekolik let tradice poutí obnovena. Za normalizace zacala
Dobrá Voda opet upadat. Po roce 1989 ožila zásluhou
turistického ruchu a zásluhou rakouských úcastníku
bohoslužeb.
Pokud se rozhodnete hrbitovy navštívit, respektujte,
prosim, jejich rad, dustojnost a klid. Byt jsou nektere hrbitovy ve
velmi spatnem stavu, jsou porad mistem posledního odpocinku, mistem
hodnym naší ucty.