Tyrolske elegie
Svit, mesicku, polehoucku
Skrz ten husty mrak,
Jakpak se ti Brixen libi? -
Neskared se tak.
Nepospichej, pozastav se,
Nechod jeste stlat,
Abych s tebou jen chvilinku mohl jeste
Drby probirat.
Nejsem zdejsi, muj mesicku,
Tot znas podle kriku;
Neutikej, nejsem treu und bieder,
Jsem zde jen ve cviku.
Jsemt ja z kraje muzikantu,
Na pozoun jsem kral,
A ten porad ty videnske pany
Ze sna burcoval.
By se po svych tezkych pracech
Hodne vyspali,
Jednou v noci kocar policajtu
Pro mne vydali.
Dve hodiny po pulnoci -
Kdyz na treti slo,
Tu mi daval zandarm u postele
Stastne dobrytro.
Se zandarmem slavny ourad,
Cely v parade,
Pupek kordem pevne obvazany,
Zlato na kragle.
"Vstavaji, pane redaktor,
nezlobej se,
Jdeme v noci, nejsme vsak zlodeji,
Jenom komise.
Od vsech z Vidne pobaveni,
Pan Bach je vita,
Jsou-li prej zdrav, a tuhleto psani
Po nas ubira." -
Ja jsem i na lacny život
Vzdycky zdvorily:
"Odpust, slavna cisarska komise,
Ze jsem v kosili!"
Ale Dzok, muj cerny boxer,
Ten je grobian,
Na habeas corpus tuze zvykly -
On je Anglican.
Malem by byl chlap prekrocil
Jeden paragraf,
Jiz na slavny ourad zpod madrace
Udal: Vrr, haf, haf!
Hodil jsem mu tam pod postel
Rissky zakonik,
Dobre ze jsem mel ten moudry nazor,
Jiz ani nekvik. -
Obcan zvykly na poradek -
Bylo to v prosinci -
Predevsím jsem si obul puncochy
V slavne asistenci.
Pak jsem teprv cetl psani -
Vsak ho tuhle mam -
Rozumis-li ouredni nemcine,
Precti si ho sam.
Bach mi pise jako lekar,
Ze mi nesvedci
V Cechach zdravi, ze prej potrebuju
Zmenu zasadni.
Ze je v Cechach tuze dusno,
Horke vypary,
Mnoho smradu po te oktrojirce,
Hole nezdravi!
Ze on tedy schvalne pro mne
Kocar sem poslal,
Abych se hned na statni outraty
Na cestu vydal.
A zandarmum ze naridil,
At mne hodne nuti,
Kdybych nechtel se skromnosti prijmout
Jeho nabidnuti.
Coz je delat? Ze pak musim
Hloupy zvyk ten mit,
Ze nemohu zandarmum s flintami
Pranic odeprit!
Dedera mne taky nutil,
Abych jel jen hned,
Ze by chteli Brodsti, az se vzbudi,
Treba - s nami jet.
Pravil mi, ze nemam s sebou
Zbrane zadne brat,
Neb ze oni mají narizeni
Mne ochranovat.
Ze mam tez, pokud jsme v Cechach,
Inkognito jet -
Sic nam daji doteravi lide
Hruzu komis hned.
Jeste mi dal pan Dedera
Vice moudrych rad,
Dle nichz se Bachovi pacienti
Mají spravovat.
Tak mne vabil jak Sirena,
Az jsem obul boty,
Oblik vestu, kabat, pak i kozich -
Drive vsak kalhoty!
Kone a zandarmi stali
Davno pred domem:
"Mili brasi, malicke strpeni,
Hned jiz pojedem!"
O mesicku, vsak ty zenske
Dobre znas a vis,
Jaky s nimi clovek na tom svete
Casto miva kriz!
Takes mnoheho louceni
Tajnym svedkem byl,
Ty znas lip nez kazdy novelista
Horkost techto chvil.
Matka, zena, sestra, dcerka -
Mala Zdencinka,
Staly okolo mne v tichem placi:
Horka chvilinka!
Ja jsem sice stary kozak,
V putkach tuzeny:
Tenkrat jsem mel trochu tesna prsa
A zrak zkaleny.
Vtisknul jsem vsak podebradku
Silne do cela,
Aby se tem policajtum slza
Nezablystela.
Neb ti vsichni blize dveri
Posud stali straz,
Aby mela tato smutna scena
Cisarskou stafaz!
Trubka bresti, kola hrci,
Jedem k Jihlavi,
Vzadu, abysme nic neztratili,
Klusou zandarmi.
Ten borovsky kostelicek
Stoji na vrsku,
Skrze lesy smutne na mne hledel:
"Jsi to, muj hosku?
Pode mnou jest tva kolibka,
Ja te videl krtit,
Staremu vikari ministrovat,
Pilne se ucit.
Tahnout svetem na zkusenou,
Pak s pochodni jit,
Nasi chase plamenem veselym
Na cestu svitit.
Vidis, jak ty roky plynou,
Znam te tricet let,
Ale chlapce, jake to obludy
Vidim s tebou jet?"
Kdyz jsme jeli pres Jihlavu,
Mel jsem Spilberk v mysli,
Za Lincem zas myslenky na Kufstein
Z hlavy mi nevysly.
Teprva kdyz jsme nechali
Kufstein vpravo stat,
Zacla se mi alpejska krajina
Prijemnejsi zdat.
Hloupa jizda, mily brachu,
Kdyz se nevi kam,
Vesele ty trubky postiljonu
Jsou jen bidny klam.
Vsude kolomaz a vsude
Preprahovali.
Kdybyste rads ve Vidni preprahli
A namazali! -
Telegraf je prece jenom
Hezky vynalez!
Ten pred nami vsude, nez jsme prisli,
Ohlaseni nes.
By nam mohla policie,
Starostliva mati,
Vsude, drive nez tam prijedeme,
Kamna rozehrati.
Nesmim ale zapomenout
Budejovice,
Tam Dedera koupil melnickeho
Ctyri lahvice.
Cili se v nem vlastenecke
Hnuly myslenky?
Cili doufal, ze to pro mne bude
Lethe na Cechy?
Melnicke jsem davno dopil,
Piju vlaske zas;
Ale zda se, ze je v obou stejny
Nepokojny kvas. -
Ted, mesicku, nechme elegie
A prejdeme v heroicky ton;
Nebo co ti ted chci vypravovat,
To byl certuv shon.
Cesta z Reichenhallu do Waidringu,
Ty ji musis taky dobre znat,
Ta se neda zadnou ordonanci
Preoktrojovat.
Hory, skaly ohromnejsi jeste,
Nez jest hloupost mezi narody,
Vedle cesty propast bezedna jak
Drska armady.
Temna noc jak nase svata cirkev
A my jedem z kopce jako mzik;
Darmo krici Dedera: "Drz kone!" -
Prazdny je kozlik.
Kocar prasti a kone ve vetru,
Jiz je Dabel horempadem nese,
A postiljon nekde tam za kopcem
Do dymky si krese.
Dolu jako z veze cesta plytka,
Vuz jak sipka klouze hy a hat,
Snad ma chut nas nekde do propasti
internyrovat?
Och, to byla pro mne chutna chvilka,
Nebot neznam zadnou vetsi slast
Nezli videt slavnou policii
Ouzkosti se trast!
Napadnul mi - jsemt ja ctenar bible -
O Jonasi smutny pribeh ten,
Jak jej z lodky k utiseni boure
Vyhodili ven.
"Metejme los!" pravim, " mezi nami
Musí nekdo velky hrisnik byt,
A ten k usmireni nebes musí
Z vozu vyskocit."
Jen to vyrknu, ejhle, policajti
Ani svedomi nezpytovali
A kajicne vyrazivse dvirka
Z vozu vyskakali. -
Ach ty svete, obraceny svete!
Vzhuru nohami ve skarpe lezi straz,
Ale s panem delikventem samym
Kluse ekypaz!
Ach ty vlado, prevracena vlado!
Narody na snurce vodit chces,
Ale ctyrmi konmi na opratich
Vladnout nemuzes! - -
Bez kociho, bez oprati, potme,
U silnice propast misto skarpy,
Tam jsem cvalal sam a sam v kocare
Jako vitr z alpy.
Sveriti svuj osud take jednou
Konum splasenym se ja mam bat,
Obcan rakousky? Coz se mi muze
Horsiho jiz stat?
Tak jsem s chladnou rezignaci v hlave,
V hube ale vrelou cigaru,
Cerstvej nez car rusky prijel k pocte
V dobrem rozmaru.
Tam jsem zatim - mustr delikventu! -
Bez ochrany povecerel hezky,
Nez za mnou straz s odrenymi nosy
Prikulhala pesky.
Ja spal dobre, ale policajti
Meli tu noc ve Waidringu zlou,
Mazali si spiritusem zada,
Nosy arnykou.
Tu je konec teto epopeje,
K niz jsem nepribasnil ani chlup,
Vsechno ti dosvedci ve Waidringu
Postmistr Dahlrupp.
Prijeli jsme do Brixenu
Beze vsi turbaci,
Krajska vlada dala Dederovi
Na mne kvitanci.
Místo mne ten kus papiru
Vratili do Cech,
Mne zde cerny, dvojhlavaty orel
Drzi v klepetech.
Krajskou vladu, podkrajskeho,
Zandarmerii,
Ty mi dali za andela strazce
V te siberii.
|