Hospoda Na Kovárně
Pub Na Kovárně
Česky
Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české praví, že v roce 730 si jakýsi Vrš nebo Vrša z Lechova rodu "na Libín přišel a před knížete Přemysla a kněžnu Libuši předstoupiv, žádal, aby mu dali k tomu své povolení, že by chtěl duom a ves sobě postaviti, a tu že by chtěl se svými bratřími a přáteli osaditi, ... i dali k tomu své povolení a on stavěl a tomu příbytku i vsi Vršovice jméno dal ...".
První písemné zmínky o osadě Vršovice jsou z roku 1088 v zakládací listině kapituly Vyšehradské, které dlouhá léta patřily. Přestože se dnes již ví, že listina je padělek, její obsah většinou odborníci nezpochybňují. Kolem Vršovic vlastnila kapitula 80 vesnic, a tehdy jí král Vratislav II daroval vršovické pozemky, dvě štěpnice a dva poddané. Nejmladší Vratislavův syn, kníže Soběslav I. potvrdil roku 1130 vyšehradskému děkanovi dvě popluží (přibližně 10 ha) ve Vršovicích.
V roce 1205 věnoval Přemysl Otakar I. Vršovice klášteru sv. Benedikta na Ostrově, nedaleko dnešní Davle. Počátkem 14. století se ve Vršovicích střídali světští vlastníci - Mladota, Neproň a Albrecht Štuk. Tento bohatý pražský měšťan zde měl už dvůr s vinicemi, poli a krčmou. Od něj koupil v roce 1328 dvůr s vinicí řád německých rytířů. Ve vsi byla v té době tvrz u Botiče, která sloužila jako centrum hospodářského života Vršovic. Zdejší vinice zažily rozkvět v době Karla IV., tehdy se Vršovice začaly nazývat Údolí viničné, Botič Vinný potok a budoucí Vinohrady Viničné hory. Kromě vinic tu kvetlo zahradnictví a štěpařství s kvalitními ovocnými stromy. Pěstovala se zelenina, květiny, nechyběly chmelnice. Prameny hovoří i o pěstování šafránu, což dosvědčuje místní název Na Šafránce.
V 15. století za hustiských bouří, se ve Vršovicích rychle vystřídalo mnoho majitelů, většinou pražských měšťanů. Tehdy obec také poznala útrapy dlouhých bojů. V roce 1425 ležela ve Vršovicích táborská vojska vedená Bohuslavem ze Švamberka, ale tažení nakonec skončilo smírem. O dvacet let později (1448) tu rozbil ležení pozdější český král Jiří z Poděbrad; odtud pak zaútočil proti Vyšehradu a dobyl jej. Jiný záznam vypovídá o tom, že se zde roku 1509 na zkoušku střílelo "z děla ulitého od Jana z Vodňan".
Mnohé majetky převedené za husitských bouří byly vráceny až koncem 15. století, jiné zkonfiskoval Ferdinand I. po nezdařeném odboji v roce 1547. Tak se roku 1557 zkonfiskované Vršovice dostávají do majetku Kašpara Granovského z Granova, který předtím koupil Podolí a Dvorce a spojil Vršovice a Podolí do jednoho celku. Rod Granovských držel Vršovice až do roku 1620, kdy je Ferdinand Granovský prodal Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy za 15 200 kop grošů míšeňských. Prodeji předcházel komplikovaný soudní spor, který je však zajímavý výčtem majetku: "... tvrz Vršovice s dvorem poplužním, s poplužím, s mlejnem, ves Vršovice celou, ves Podol celou, ves Dvorce celou s dvorci kmetcími, s platy stálými a běžnými, s krčmami vejsadními, s podacími kostelními, s dědinami, lukami, zahradami, štěpnicemi, vinicemi, chmelnicemi, porostlinami, rybníky, potoky, vodotočinami, s kurmi, vejci, robotami, s lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntů zběhlými, s vdovami i sirotky i spravedlnostmi jich, se vším a všelijakým k té tvrzi, dvoru a vesnici příslušenstvím, se vší zvolí, s plným panstvím ...".
Pan Trčka předal vršovické majetky své manželce Marii Magdaléně, která je hned následujícího roku prodala Maxmiliánovi z Valdštejna. Ponechala si jen jeden statek se sedmi poddanými, ten jí však byl krátce po bitvě na Bílé Hoře zkonfiskován. Dalším vlastníkem se stal František Matyáš ze Šternberka v roce 1648. Od Šternberků majetek vyženil Leopold kníže Paar, jeho syn Josef Václav ještě přikoupil Nusle. V roce 1788 měly Vršovice pouhých 70 čísel.
Od Paarů koupil Vršovice roku 1797 Jan Jakub svobodný pán Wimmer a pro ves nastalo dobré období. Wimmer zaváděl moderní metody zemědělství, štěpařství, založil sady, vinice, dbal na rozvoj manufaktur a také štědře podporoval kulturu. Po dvanácti letech prodal Jakub Wimmer Vršovice (spolu s Podolím a domem Platýz v Praze) Janu Filipovi svobodnému pánovi z Wessenberka a Ampringen za 200 tisíc zlatých. Od něj je v roce 1832 koupil Ferdinand svobodný pán Putteany již za více než 250 tisíc zlatých, a posledním šlechtickým držitelem se stal Jiří František hrabě Buquoy. V té době (1844) měly Vršovice 116 domů a 924 obyvatel. Významný je rok 1842, kdy si usedlost nad kostelem sv. Mikuláše zakoupil nadšenec hedvábnictví Jindřich Rangheri a vysadil tu dvě stě moruší. K usedlosti přistavěl velkou budovu pro pěstování bource morušového. V r.1858 hrabě Buquoy prodal Vršovice za 320 tisíc zlatých Aloisi Procházkovi a nakonec držely velkostatek Marie Vaváková, Josefina svobodná paní z Dobřenských a Emilie Soupperová až do roku 1909, kdy jej převzala Občanská záložna, která přispěla k hospodářskému i kulturnímu životu obce. Její krásná secesní budova od arch. Balšánka zdobí Vršovické náměstí dodnes.
Koncem 19.století mizí někdejší periferie a Vršovice se stávají pražským předměstím. Ulice byly vydlážděny a osvětleny, byla vybudována kanalizace a vodovod, vršovické chaloupky nahradily velké domy, na volných pozemcích se začala budovat vozatajská kasárna. Rozvoj obce nesporně ovlivnila nejen železnice (1872), která ji spojila s řadou českých měst, ale také tramvajové spojení s Prahou v roce 1899 (od hospody Na Kovárně ve středu Vršovic do Spálené ulice). Do vršovického Edenu se jezdilo za zábavou. Býval tu velký zábavní park. V roce 1882 měly Vršovice už přes šest tisíc obyvatel. Za starosty Herolda byly Vršovice povýšeny císařským rozhodnutím 23. února 1885 na městys. Na paměť této významné události stojí v dnešních Heroldových sadech pomník. O sedmnáct let později, r.1902, se Vršovice staly městem s vlastním znakem. Žilo tu asi 14 000 lidí, stálo tu několik továren, mlékárna, pivovar, pekárny ad. Roku 1922 byly začleněny do Velké Prahy.
Na úvodních souřadnicích stávala první vršovická krčma Na Kovárně.
Staré Vršovice
Old Vršovice
English
Václav Hájek of Libočany in his Kronika česká says, that in 730 some Vrš or Vrša of Lech descent "to Libín came before prince Přemysl a princess Libuše, asking for their permission to build a house and village in which he would settle with his brothers and friends, ... having received their permission, he built and called the house and settlement by the name Vršovice ...".
First written notice about Vršovice settlement is from the year 1088 in the founding papers of Vyšehrad chapter, which was the owner for many years. Although it is now known that the papers are fake, its content is usually accepted by historians. The chapter owned 80 villages around Vršovice, and at that time king Vratislav II. donated it Vršovice land, two orchards, and two serfs. In 1130, the youngest Vratislav’s son, prince Soběslav I. confirmed to Vyšehrad’s dean two yokes of land (approx. 10 ha) in Vršovice.
In 1205 Přemysl Otakar I. donated Vršovice to the St. Benedict Monastery on the Island, close to present Davle. At the beginning of 14th century, secular owners exchanged in Vršovice - Mladota, Neproň a Albrecht Štuk. The last one, a wealthy Prague burgher, operated there an estate with vineyards, fields and a tavern. The German Knight Order bought the estate with vineyards from him in 1328. There was a redoubt by Botič brook in the village, which served as a centre of economic life. Local vineyards flourished in the times of Charles IV, when Vršovice started to be called Wine Valley, Botič Wine Brook, and future Vinohrady Wine Hills. In addition to vineyards, there flourished gardening and grafting with quality fruit trees. There were vegetables and flowers grown, and also hop-gardens. Sources speak also about saffron growing, witnessed by local name Na Šafránce.
In 15th century during the Hussite upheaval, many owners changed quickly in Vršovice, mainly Prague burgesses. At that time the village suffered hardships of long fighting. In 1425, Tábor troops led by Bohuslav of Švamberk camped in Vršovice, but the crusade eventually ended in peace. Twenty years later (1448) Jiří of Poděbrady, subsequent Czech king, camped here, attacked Vyšehrad from here and conquered it. Another record says, that in 1509, a "cannon cast by Jan of Vodňany" test-shot here.
Many estates transferred during Hussite upheaval were returned eventually at the end of 15th century, other estates were confiscated by Ferdinand I. after a failed revolt od Czech nobility in 1547. Thus the confiscated Vršovice ended in possession of Kašpar Granovský of Granov in 1557, who earlier bought also Podolí and Dvorce and joined Vršovice and Podolí into one entity. Family Granovský held Vršovice till 1620, when Ferdinand Granovský sold it to Jan Rudolf Trčka of Lípa for 15,200 three scores of Meisen groschen. The sale was preceded by a complicated law suit which is interesting by detailed list of ownership: "... redoubt Vršovice with farm, yokes of land, mill, all village of Vršovice, all village of Podol, all village of Dvorce with farmsteads, regular and common payments, with concession taverns, with church submissions, with hamlets, meadows, gardens, orchards, vineyards, hop-gardens, bushes, ponds, brooks, backwaters, with chicken, eggs, corvées, with people seated and nonseated or from that land deserted, with widows and orphans and their equity, with all and every accessories attached to the redoubt, farm or village, with all power and full rule ...".
Mr. Trčka handed over the Vršovice property to his wife Marie Magdaléna, who sold it immediately next year to Maxmilián of Valdštejn. She kept only one estate with seven serfs, which was confiscated from her shortly after the battle of Bílá Hora. František Matyáš of Šternberk became the next owner in 1648. Leopold count Paar married the Vršovice property from Šternberks, his son Josef Václav added by purchase also Nusle. Vršovice had only 70 numbers in 1788.
In 1797 Jan Jakub baronet Wimmer bought Vršovice from Paars, and a beneficial period started for the village. Wimmer introduced modern methods of agriculture, grafting; he established orchards, vineyards and also generously supported culture. After twelve years, Jakub Wimmer sold Vršovice (together with Podolí and Platýz house in Prague) to Jan Filip baronet of Wessenberk and Ampringen for 200 thousands guldens. Ferdinand baronet Putteany bought it from him in 1832 for more than 250 thousands guldens, and the last noble owner was Jiří František count Buquoy. At that time (1844) Vršovice had 116 houses and 924 inhabitants. Notable year was 1842 when Jindřich Rangheri, a sericulture enthusiast, bought the settlement above the church of St. Mikuláš and planted two hundred mulberry trees there. He added a large building to the settlement for growing the silk worm. Count Buquoy sold Vršovice to Alois Procházka for 320 thousands guldens in 1858, and eventually Marie Vaváková, Josefina baronetess of Dobřenský and Emilie Soupper held the country estate until 1909, when it was taken over by Občanská záložna (savings bank), which contributed to the economic and cultural development of the village. Its nice Art Nouveau building from arch. Balšánek adorns the Vršovice square up to the present day.
By the end of 19th century, the former outskirts vanish, and Vršovice became a suburb of Prague. Streets were paved and lit up, a sewerage and water systems were built up, cottages were replaced by tall houses, and driver’s barracks were erected on the free land. Development of the village was positively influenced by new railway (1872) which connected it with many Czech towns, and also by tramway connection with Prague in 1899 (from the pub Na Kovárně in the centre of Vršovice to Spálená street). Vršovice Eden was the centre of entertainment, there used to be a large amusement park. In 1882, Vršovice had already over six thousands inhabitants. During the mayor Herold period, Vršovice were promoted to market-town by emperor’s patent at 23 February 1885. To commemorate this event, there is a monument in Heroldovy sady to the present day. Seventeen years later, in 1902, Vršovice became a town with its own emblem. About 14,000 people lived there, and there were several factories, dairy, brewery, bakeries etc. Vršovice were included into the Greater Prague in 1922.
The first Vršovice tavern Na Kovárně used to stand at the initial co-ordinates.
Stará katastrální mapa
Old Cadastrial Map
Praha 10 křížem krážem Dagmar Broncová a kolektiv, 2006
http://www.vinohrady.cz/sousedni-ctvrti/vrsovice.aspx
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vr%C5%A1ovice
http://www.zsjakutska.cz/page023.htm
12. června 2018 změněny souřadnice - starší přepočtěte!
Co-ordinates changed at 12th June 2018 - re-calculate older versions!