Permonikova pomsta
Podzimní slunícko pomalicku uléhalo do korun stromu Michálkovického lesa a Zbynek Kuncík se stále ohánel strídave krompácem a lopatou. Stál v hluboké jáme mezi dvema statnými buky. Okolo jednoho ze stromu mel uvázané lano, aby mohl z jámy vylézt ven. Hlína se okolo jámy rychle vršila, jak ji Zbynek vyhazoval ven. Už byl dobré dva metry hluboko, když jeho krompác cinknul o cosi kovového. Zbynek kleknul na dno jámy a zacal pomalu odhrabávat poslední vrstvu zeminy. Nejdríve hranou lopaty a pak už jen rukama. Když zmizely poslední paprsky slunce a Zbynek musel rozžehnout kahan, mel již odkryto víko starodávné kované truhlice. Ruce se mu trásly nedockavostí, až vykope truhlici celou, když tu se ze tmy, ze shora ozval necí hlas: „Tak jsi to konecne našel!“
Dokoncení príbehu si budete moct precíst až po tom, co najdete kešku stejného názvu ze série Ostravský geokahan. To se vám bude taky hodit pri luštení keše OGK32 Ostravsky geokahan.
