Tato cache vás zavede ke stavbe nejvetší slunecní elektrárny na jihu Cech.
Elektrárna je tak velká a je tak skrytá v terénu, že ji nelze celou prehlédnout z jednoho místa. Tuto schovanou elektrárnu nechala postavit spolecnost CEZ. Rozloha elektrárny je témer 60 ha. Elektrárna byla postavena na puvodne zemedelské pude a má dve srovnatelné cásti propojené kabelem, který vede napríc pod silnicí E55. Severní cást disponuje transformovnou, pres kterou je elektrárna pripojena na vedení 110kV. Projektovaný výkon elektrárny je 30 MW. Státem garantovaná výkupní cena za 1 kWh ze slunecní elektrárny byla v roce publikace této cache 12,15 Kc. Pokud tato slunecní elektrárna vyrobí každý den v roce v prumeru 60 MWh (tedy stejne jako pul hodiny provozu vodní elektrárny Lipno), vyrobí za 14 let (po dobu dotace) 306 600 MWh elektrické energie za minimálne 2,7 miliardy korun. Za stejné množství vyrobené energie by malá vodní elektrárna dostala zaplaceno 900 miliónu korun.
Tato elektrárna využívá k výrobe elektriny fotovoltaického jevu, který v roce 1839 objevil A. E. Becquerel. Fotovoltaický jev je dusledkem obecnejšího fotoelektrického jevu, který popsal v roce 1887 H. Hertz a jeho princip objasnil v roce 1905 A. Einstein, který za to v roce 1921 dostal Nobelovu cenu za fyziku (byla to jediná Nobelova cena, kterou za svuj život obdržel). Einsteinovo vysvetlení fotoelektrického jevu dalo vzniknout novému oboru fyziky – kvantové fyzice, které dodnes moc nerozumíme. První polovodicový fotovoltaický clánek (tedy clánek principielne shodný s clánky, které pracují v této elektrárne) sestrojil už v roce 1883 Charles Fritts. Jeho clánek dokázal premenit približne 1% svetelné energie na elektrickou. V dobe publikace této cache byla maximální dosahovaná úcinnost komercne vyrábených fotovoltaických clánku 19%. Pro stavbu elektráren se však používají clánky s menší úcinností (nejcasteji 12%).
Obr.: Prurez dnes bežne vyrábeným fotovoltaickým clánkem. Vrstva polovodice typu P je zámerne tlustší, aby byla zvýšena pravdepodobnost interakce fotonu s elektronem. Na strane privrácené ke zdroji svetla jsou vyleptány jehlany, aby i odražené svetlo z vetší cásti smerovalo dovnitr clánku.
Fotovoltaické clánky nejsou jediným zpusobem, jak lze prímo získávat energii ze Slunce. Další možností je napríklad Stirlinguv tepelný motor nebo takzvané vežové elektrárny, kde se ohrevem od Slunce generuje vodní pára stejne jako v klasické tepelné elektrárne. Nebo se ohrívá vzduch v takzvané komínové elektrárne. Nebo lze slunecní energii získávat neprímo, napríklad spalováním biomasy. O tyto technologie je však mezi investory menší zájem, protože díky dotacím je možné použít výrobne energeticky velmi nárocné avšak ihned komercne dostupné fotovoltaické clánky. Na výrobu jednoho fotovoltaického panelu o ploše 1 m² s kremíkovými monokrystalickými clánky a s hliníkovým rámem je potreba 1,5 MWh energie.
Nyní je težké predvídat, který druh získávání slunecní energie prežije do budoucna. Možná se v budoucnu podobné elektrárny, jako je tato, budou demontovat, protože zemedelská puda bude vzácnejší, než aby se na ní vyrábela elektrická energie. Fotovoltaické clánky však jiste mají pred sebou velkou budoucnost zejména pri jejich umístení na vhodných místech, například na strechách budov.