Ruské boží pole
Pod tímto názvem se skrývá dnes již zapomenuté pohřebište obětí bitev u Dráždan, Chlumce a Lipska, jež se odehrály koncem léta a v časném podzimu válečného roku 1813. Ranění z bojů vojsk tzv. šesté protinapoleonské koalice (Ruska, Rakouska, Pruska) s francouzskou armádou v Sasku byli tehdy sváženi do českého vnitrozemí, kde vzniklo množství polních lazaretů. Vojáci, kteří svá zranení nepřežili, museli být urychleně pohřbíváni, což se často dělo ne zrovna pietním způsobem do hromadných hrobů přímo v katastrech obcí. Nejinak tomu bylo i v Cítolibech, kde již před hlavními operacemi v srpnu 1813 bylo kozácké ležení části jednotek nejvyššího atamana, generála Matvěje Ivanovic Platova. Přímým důsledkem jejich pobytu byl zánik zdejší bažantnice z roku 1651. Vojsko vybilo všechny zde chované ptáky a obora byla ješte do konce roku 1813 v podstate zrušena. Od září pak do vojenského lazaretu v zámku přicházely skupiny raněných příslušníků carské armády, což dosvědčují dochované zprávy o sanitních transportech v lounských městských záznamech a v kronikách okolních obcí i samotných Cítolib. Dnes, kdy vetšina armád vybavuje polní nemocnice nejmodernější lékařskou technikou, jsou dávno zapomenuty útrapy těžce raněných z napoleonských válek. Úmrtnost byla velká a riziko šírení nakažlivých chorob obrovské. Proto také bylo v Cítolibech vyhlédnuto místo, na němž vznikaly hromadné hroby pro 300 vojáků, zemřelých ve zdejším ruském lazaretu . Jednalo se o pozemek, kterému se ještě dlouho říkalo „ruský hřbitov“, „ruský krchov“ ci „russisches Gottesacker“. Byl údajně hned u bažantnice, což potvrzuje také zápis v cítolibské farní kronice (Liber memorabilium parochiae Zittolibensis). Na 74. listu této německy psané pamětní knihy se totiž uvádí, že „…zemřelí byli pohřbíváni na poli cítolibského učitele, předtím užívaném místním farářem; toto pole, jak bylo zvykem (wie normals), bylo pak učitelem i nadále užíváno…“. Po takřka detektivním pátrání dnes víme, že se jednalo o pozdejší ppc. 99, vytýčenou mezi cestou do Chlumcan a severovýchodním rohem ohradní zdi někdejší bažantnice. Nedaleko odtud, na okraji pole a u odbočky polní cesty na hráz, až donedávna stála socha sv. Barbory z roku 1777. Parcela, vzniklá po zbourání kamenné ohrady bažantnice a zaměrená při pořizování stabilního katastru Cítolib v roce 1841, měla plochu okolo 528 sáh2 (asi 19 aru) a jejím vlastníkem byl kníže Schwarzenberg, patron kostela sv. Jakuba. a místní školy. Proč byli ruští vojáci pochováni právě zde, je nasnadě. Především tento panský pozemek, náležející k faře, byl dostatečně vzdálen od tehdejší zástavby. Jak se mužeme i dnes přesvedčit, pole leží u samotné katastrální hranice obcí Cítolib a Chlumčan, což podstatne snižovalo riziko nákazy a jiných hygienických potíží (podobně tomu bylo také například v Lounech, u Zeměch i jinde v kraji). Ostatně, kterýkoliv z tehdejších cítolibských hospodářů by stejně na sebe takové riziko nerad bral. V tehdejší době hrála svoji roli také okolnost, že ani pravoslavní vojáci nebyli pohřbíváni na římsko-katolickém hřbitovech. Vzhledem k času, který od dob napoleonských válek uplynul, kosti obávaných kozáku na hbitých konících z dalekých stepí již nikoho neohrožují. Tiše a nenápadne odpočívají v malém kousku české země, my nemáme právo rušit odpocinek mužů, kteří po velkém utrpení a v naprostém zapomenutí odpočívají na ruském „Božím poli“…
Na okraji bažantnice je proto vztyčen upomínkový kríž spolu s informační tabulí.
V Lounech dne 12.11.2007 Antonín Hluštík
Odkaz na ofocený logbook od 27.9.2011
CWG měň prosím zase jen za CWG i když do filmovky se asi nevejde. V létě pozor na mravence.