HENNRICHOVA SMRT
Presné datum smrti jednoho z nejznámejších jizerskohorských pytláku již nikdo nezná, ba ani dobu, po kterou v jizerskohorských lesích pytlacil. Nevíme, zda se jmenoval Hennrich, Hainrich, Heinrich ci Henri, ani jaké byl národnosti... Vycházejme tedy z nápisu na kríži, který stojí v místech jeho skonu: Hennrich 1813
Byl to vlastne vojenský zbeh – zbehlý voják z Napoleonských válek. Rada tech, kdo o nem pozdeji psali, jej proto považovala za Francouze – proto také Henri (fr.ovšem cti: Ánry). Jak píše M.Nevrlý v Knize o Jizerských horách, jeho prítel pan Procyk považoval ovšem tuto teorii za nesmyslnou: „Jakýpak Frantík, ten by neprežil jizerskohorskou zimu!“ Pytlák Hennrich žil totiž údajne na vrcholu Stredního hrebene, v boude z kmenu a kury, kterou si postavil pod Pytláckými kameny (pozdeji po nem také pojmenovaných), ci v jejích nejbližším okolí . Jelikož za napoleonských válek táhly horami také polské oddíly francouzského generála Jana Nepomucena Uminskieho, mohlo jít puvodem o Nemce nebo Poláka. Pokud ovšem žil v Jizerských horách nekolik let, pak se témer s urcitostí spráhl s pašeráky ci pytláky z Jizerky nebo Velké Jizery a zimu trávil v jejich chalupách. Težko by totiž v chatrci z kury mohl prežít krutou jizerskohorskou zimu i kdyby si v chýši topil. Navíc by kour, stoupající z pytláckých kamenu, bylo videt široko daleko a hajní by jej v hlubokém snehu dríve nebo pozdeji udolali... Prokazatelné však je, že v nejstarší, rucne malované lesní mape Jizerských hor z let 1814-1818 je na míste dnešních pytláckých kamenu již uveden nápis „Heinrichsloche“ – Heinrichuv kutloch, doupe, díra...
Hennrich se stal v Jizerských horách brzy legendou: lesníci se jej snažili dopadnout, stríleli po nem, ale marne, a tak o nem zacali ríkat, že je nezranitelný. To, že zastrelil hodne zvere by mu snad byli odpustili (v jizerskohorských lesích pytlacil tehdy kdekdo), ale Hennrich prý z každého zastreleného kusu vyrízl jen nejlepší cásti zveriny a ostatní nechal shnít po lesích. Lesníkum byl Hennrich trnem v oku, presto jim pytlák s obdivuhodnou lehkostí stále unikal. Ve dne se jim nedarilo pytláka v jeho príbytku pristihnout a v noci nemel žádný z nich dost odvahy se do tech míst priblížit. Jednou se chtel údajne Hennrich pomstít za pronásledování hajnému Johannu (Janu) Stefanovi, na Jizerce obecne nazývanému Schneider Hansl. Namíril na nej otevreným oknem hájovny pušku, ale než mohl vystrelit, spatrila jej hajného tehotná žena. Vskocila mezi svého muže a namírenou pušku a jizerskohorskou nemcinou prý zvolala: „Strelíš-li, zastrelíš tri!“ A Hennrich – voják a kavalír – prý nestrelil.
Zatímco hajným se jinak Hennrich radeji velkým obloukem vyhýbal, obycejní drevari jej obcas v lesích potkávali. Ostatne ani Hennrichovi nemohla stacit k obžive jen nalovená zverina, obcas musel s horaly smenit své úlovky za nezbytné veci. A Hennrich je nejspíš zásoboval více než spolehlive, protože se o nem zanedlouho vyprávelo nejen to, že je nezranitelný, ale také, že kulky z jeho rucnice nikdy neminou svuj cíl...
Lec vše je pomíjivé a štestena je vrtkavá prítelkyne. Možná si i sám Hennrich zacal myslet, že je opravdu nezranitelný, snad si byl už príliš jistý, snad jen nakrátko lehkovážný a neopatrný... A to se mu stalo osudným!
V nekdejší lesovne na Zadní Studánce, která stála kdysi pod kopcem Quarre (Plochý vrch) sloužil na Clam-gallasovském panství jednoruký fort Vincenc Hub. O pravou ruku prišel v zime roku 1791 pri prestrelce s pytláky. Hub se jednoho dne vydal ve služebních záležitostech na Jizerku za svým podrízeným, hajným Johanem Stefanem. Na zpátecní ceste ke studánecké hájovne Schneider Hansl svého nadrízeného forta Huba doprovázel. Náhle v ohybu cesty smerující na Smedavu ke svému velkému prekvapení spatrili obávaného i nenávideného pytláka Hennricha! Stál u potoka zvaného Prícná voda, v každé ruce vedro plné vody, kterou práve nabral z potoka - a byl neozbrojen! Hennrich byl znám tím, že nikdy neopouštel svuj úkryt bez svoji kulovnice. Tentokrát se však dopustil osudové chyby. Když pytlák spatril lesníky, smýkl sebou k houštine a dlouhými skoky již témer zmizel v mlází, když treskla rána. Jednoruký Vincenc Hub stacil jen hrube zamírit a stisknout spoušt. Smrcina zašumela a potom se vukol opet rozhostilo ticho. Zdálo se, že nezranitelný pytlák stacil opet uniknout... Na to aby se odvážili pytláka tak neblahé povesti pronásledovat nemeli ani pomyšlení, strach z „nezranitelného“ Hennricha byl mnohem silnejší… Ale jejich obavy se záhy ukázaly zbytecnými. Za pár dnu našli drevorubci bezvládné telo pytláka Hennricha ležet v lesní houštine, jen nekoli set metru od Prícného potoka. Tam, kde mrtvého našli, vykopali hrob a pohrbili ho. Nad hrobem mu pak zbožní horalé vztycili prostý kríž ze dvou neotesaných smrkových kmenu… Jak uvádí M.Nevrlý v Knize o Jizerských horách, jeho prítel pan Procyk k tomu vždy dodával: „Byla to vražda, pane, sprostá vražda, takhle zastrelit bezbranného cloveka, a zezadu k tomu!“ Kdo ví, jak to tehdy bylo…
Nevíme, kdy a v kterou rocní dobu legendami opredený pytlák Hennrich zemrel, ani proc vlastne šel neozbrojen pro vodu až k Prícné vode, když Parezový potok tece mnohem blíže k Pytláckým kamenum…
Puška, upravená pro strelbu levou rukou, která prý patrila fortovi Hubovi, se dochovala a ve tricátých letech dvacátého století ji získalo liberecké muzeum. Dnes je puška soucástí expozice v Muzea Jizerských hor na Jizerce, kde si ji také mužete prohlédnout. (otevreno: kveten-ríjen vždy v sobotu a nedeli 9-16hod.) Kam se podela Hennrichova „carovná“ - cíl nemíjející kulovnice, se však nejspíš již nikdy nedozvíme…
Hajný Johann Stefan se údajne dožil na Jizerce více než devadesáti let.
Dnes již težko nekdo spocítá, kolikrát kríž zetlel a byl nahrazen jiným. Na památku pytláka Hennricha však horalé nezapomneli dodnes. Poslední výmena kríže na míste Hennrichovy smrti byla provedena cleny spolku Patron (více na: www. patron.bdnet.cz) v cervnu 2003.
Jelikož nepovažujeme za vhodné rušit ticho, klid a zvláštní stmosféru místa, kde skoncil život pytlák Hennricha, NENÍ CACHE ZÁMERNE umístena v (bezprostredním) okolí pomnícku.
Pri zakládání této cache jsme zvažovali její umístení i obsah listingu a to predevším v souvislosti s cache GC18VC3 Jizerské výhledy - Pytlácké kameny. Nakonec jsem usoudili, že Kutilova cache GC18VC3 (vrele doporucujeme její odlov – zvlášte v zimních mesících je to skutecne lahudla pro ODC – Opravdu Drsné Cachery) je zamerena predevším na ony zminované jizerské výhledy, zatímco cache Hennrichova smrt je venována postave legendárního pytláka a Veríme, že nám to Kutil nebude mít za zlé a že touto cache potešíme všechny cachery a milovníky Jizerských hor.
Cache Hennrichova smrt je vzhledem k dodržení pravidel GC umístena nedaleko Pytláckých kamenu, v nejbližších, bezejmenných skalách, pri ceste na Jelení strán. Možná, že i v nekteré ze skalních slují, které se zde nacházejí, se slavný pytlák Hennrich ukrýval... A protože jsme nenašli žádný oficiální název techto skalisek, nazvali jsme je "Hennrichova skála". Kdo ví, treba se ten název casem ujme...??! 
Podekování na záver:
Velký dík patrí spisovateli a znalci Jizerských hor Miroslavu Nevrlému, z jehož Knihy o Jizerských horách jsme pri tvorbe tohoto listingu cerpali vetšinu uvádených informací.
Použité prameny:
M.Nevrlý: Kniha o Jizerských horách
M.Nevrlý, J.Pikous, M.Rehácek, O.Simm: Pripomínky zašlých casu
Pri zpracování tohoto listingu byly použity verejne dostupné informacní zdroje, internet, staré fotografie Jizerských hor ze soukromé sbírky a vlastní fotodokumentace.
... a ješte nekolik slov k samotné cache:
1.VE VLASTNÍM ZÁJMU SI POZORNÉ PROHLÉDNETE ATRIBUTES
2.Cache je pri zvýšené opatrnosti a za predpokladu snehové pokrývky max. do 15-20cm odlovitelná celorocne. Zimní odlov však vyslovene nedoporucujeme! Pokud se presto rozhodnete pokusit se o odlov v zimních mesících, podle výšky snehové pokrývky pridejte k obema kritériím obtížnosti jednu hvezdicku navíc. Jelikož se budete v prípade zimního odlovu pohybovat v okolí bežkarských stop, použijte bežky, ski-alpy nebo snežnice. Chovejte se, prosím, ohleduplne, nenicte stromky, boruvcí a ostatní podrost, v zime nerozšlapávejte upravenou bežkarskou stopu
3.POZOR! NEBEZPECÍ PÁDU ZE SKÁLY!! Dávejte pozor na svá malá kácata, at se nestane neštestí!
4.Do cache vkládejte jen takové predmety, které neodporují pravidlum GC a které mají stejnou nebo vyšší hodnotu než predmety, které si z cache berete. Jednoduché pravidlo zní: Mel bych radost z nálezu takového predmetu, jaký sám do cache vkládám? Dost pochybuji, že by mel nekdo radost z použité, umolousané jízdenky na autobus Praha-Harrachov, plesnivého kaštanu, zlomené plastové lžicky nebo provlhlého lonského kalendáríku… Zároven dávám generelní souhlas každému rozumnému a ochotnému kacerovi k tomu, aby podobné odpadky ci šrot z cache bez pardonu odstranil a vyhodil do nejbližšího koše ci popelnice.
5.V prípade dešte nebo snežení logujte tak, aby nedošlo k namocení Logbooku a/nebo obsahu cache!!! Cache je obvyklá Lock&Lock krabicka - otevírejte a zavírejte ji opatrne a s rozumem! "Zámky" krabicky opravdu NENÍ nutno lámat ani trhat!!!
6.Nejprve premýšlejte a "hledejte ocima" ! Teprve potom se pustle do rozhrabávání skalních rozsedlin... NENICTE PRÍRODU !!
GOOD GEOHUNTER !