Triactyricáta díkyzabodovka vás privede ke stavbe, ze
které již bohužel skoro nic nezbylo.
Nejmladší cisterciácký klášter ve strední Evrope
založil v roce 1357 príbuzný pánu
z Pardubic, biskup Mindenský (mesto v Prusku,
dnes Nemecko), probošt vyšehradský a kanclér císare
Karla IV., Detrich (Theodorik) z Portic.
Klášter byl nazván At Graciam beatae
Virginis a položení základního kamene se dne
13. ríjna 1357 osobne zúcastnil císar Karel IV.
a olomoucký biskup Jan Ocko z Vlašimi,
což poukazuje na velkolepé plány s tímto
klášterem. Jeho fundaci krome císare a tehdejšího
pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic
potvrdil i papež Inocenc IV. Prvních
12 reholníku, vedených opatem Mikulášem,
prišlo do Skalice ze sedleckého
kláštera a jejich pocet se mel postupne rozrust na
50. Detrich z Portic soucasne založil
i klášterní hrad Šember. Nadejný rozkvet
kláštera, který církevní hodnostári i panovníci
obdarili mnoha privilegii, nenarušila ani príhoda
z roku 1366, kdy tu byl prepaden a zardoušen opat
Martin. Zvýšený stavební ruch prinesl na prelomu
14. a 15. století do Skalice opat Matej, který
pro klášter získal další velkou financní podporu od
krále Václava IV., což dokládá listina
z 8. listopadu 1400. Díky ní se mohl
predevším rozšírit konvent, aby se v nem mohlo
usadit onech padesát mnichu, pro jejichž uživení
Václav IV. zvýšil královské nadání o tri sta
kop grošu rocne. Neimpozantnejší stavbou
kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož
stavbe se úcastnila hut Matyáše z Arrasu,
uvolnená z budování chrámu sv. Víta na Pražském hrade po
príchodu Petra Parlére.
Dne 18. dubna 1421 byl celý areál kláštera znicen
husity a jeho majetek zapsal císar Zikmund mestu Kourim.
Král Jirí z Podebrad pak zastavil zborený
klášter Janu z Vojslavic. V roce
1481 nechal Vilém Zub z Landštejna
klášter obnovit a opat Jan, dosazený opet ze
Sedlce, prebírá zpet puvodní klášterní majetek. V roce
1487 byl opatem Jakub, klášter však mel
nadále hospodárské težkosti a tak podruhé zaniká v roce
1533; budovy i chrám jsou ponechány svému osudu. V roce
1690 byl klášter z iniciativy sedleckého opata
Jindricha Snopka podruhé obnoven. Puvodní klášterní
budovy však byly již zcela zpustlé a proto byl vystaven
ze zbytku východního krídla klausury a prilehlé prostory (sakristie
?) severního krídla prostý dvoukrídlý konvent, na který navázala
pri jižním rameni transpetu bývalého chrámu barokní kaple
Zvestování P. Marie, sklenutá kríži do pásu a vyzdobená
ornamentální malbou. Kaple byla vystavena v cásti bývalého
chrámu s využitím puvodních zdí presbytáre. Existence
kláštera však opet nemela dlouhého trvání, za
josefínských reforem byl klášter v roce
1783 definitivne zrušen. Nevyužívané budovy koupil
v roce 1819 meštan Jirí Dörfel, který
konvent upravil na zámek, bývalá klášterní kaple se stala
kaplí zámeckou a její prucelí bylo pseudogoticky upraveno. Tímto
zásahem byl stavební vývoj areálu ukoncen.
Vzhledem k tomu, že v prubehu staletí byl
klášter neustále devastován, nelze dnes puvodní podobu
bezpecne rekonstruovat. Lze odvodit, že jádro kláštera
tvorila rozlehlá ctyrkrídlá dispozice, obklopující ústrední rajský
dvur. Severní cást objektu zaujímal obrovský konventní chrám, který
mel nebývale velkolepé proporce; jednalo se o sínové trojlodí
(strední lod o výšce nejméne 30 metru)
s presbytárem a obvodovými kaplemi a s prícnou lodí
dlouhou 40 metru. Vyloucit ani nelze hypotézu, že
trojlodí melo katedrální dispozici s vysokým sínovým chórem,
který obíhal ochoz s bocními kaplemi.
Zríceniny chrámu (podle Parízkovy kresby z roku 1807)
existovaly až do roku 1840. Z chrámu se dodnes
dochovalo pouze deset metru vysoké torzo mohutného, bohate
profilovaného gotického pilíre z cerveného pískovce,
prokazatelne dílo huti Matyáše z Arrasu
(v 19. století jich stálo ješte 12) a fragmenty
západní zdi prícné lodi s výbehy arkád chóru. Z konventu
se v budove zámku dochovala vysoká gotická místnost
s žebrovou klenbou (vedle barokní kaple, puvodne
spojovací prostor mezi chrámem a konventem) a zazdené veliké
gotické okno s výbehy žeber klenby na budove stodoly
(snad puvodní kapitulní sín).
V kourimském muzeu je uložen opukový svorník
(výška 42 cm, prumer 47 cm, vyobrazení andela,
zbytky puvodní polychromie), který pochází z nedochované
chrámové klenby; jedná se o vynikající kamenickou práci
z roku 1410.
Je zde
také vystaven model kláštera ve
14. stol.
Skalický
cisterciácký klášter je považován
za nejvýznamnejší pocin ceské architektury lucemburského
období ve venkovském prostredí.
Keš je
kde je, z duvodu minimální vzdálenosti mezi kešemi. Budete
zde mít klid k logování. Hledání mužete maskovat treba
hledáním nejvhodnejšího úhlu k vyfocení pilíre.
Preji vám pekný lov.
ZDE
najdete dalsi kese ze serie
nezapomente si opsat seriové císlo, bude se vám hodit