Udoli sneku a srn Traditional Cache

Severní steny v podvecer

Ok, není to nijak extra místo. A to je dobre. Protože tady najdete skutecnou moravskou divocinu. Takovou, jakou jen lze v malé zemi, kde žije nejakých ctyri miliónu lidí, najít. Nejbližší chalupy jsou na dohled a hned za krajními stromy zacíná pole. Sem tam najdete útržky pytlu od hnojiv, obcas i jiný odpadek. Ale není to smetište. Není to pestený les. Je to útocište. Kus sveta zanechaný lidmi svému osudu. Není "opuštený", byl ponechán, at si žije on its own.

Není to extra místo a to je dobre. Jinak by sem chodily spousty lidí a už by to nebylo ono. Už by to nebyl kus sveta ponechaný svému osudu. A proto jsem váhal. Když jsem toto místo koncem zimy 2008 objevil, byl jsem nadšený. A když jsem si na ne letos, na jare 2010, vzpomnel, toužil jsem o nem povedet každému kacerovi. Ale pak jsem zaváhal. Když jsem dám keš, nezabiju tohle místo? Možná ano. Ale, když ji sem nedám, nezahyne za pár let tak jako tak, aniž by je kdokoliv poznal. Možná ano. Dost možná...

Údolí bych rozdelil na tri cásti - horní, strední a spodní.

Horní je nejplošší, nejméne zajímavý. Je to spíš jakýsi remízek mezi dvema poli. Koncí malým jezírkem, jehož hráz tvorí násep polní cesty pricházejí z Hrubšic na severu.

Pak prichází strední úsek. To je ta nejvetší divocina. Stromy a kere tu rostou divoce, padlé kmeny nekde dopadnou na zem, jinde se oprou o ty dosud rostoucí a jinde se kývají na korunách keru. Pod nimi vedou srncí stezky, pro cloveka moc nejsou, místy nejsou vetve ani pul metru nad zemí. Možná tudy ani srny neprojdou. Strední úsek má tak 600 metru a koncem dubna jsem jím procházel víc než hodinu. Ne že bych se tolik kochal. rychleji to proste nešlo.

Poslední je spodní úsek. Je nejhlubší, nejširší a jeho steny jsou nejstrmejší. Jako jediný se dá celkem pohodlne projít. A také je nejpoutavejší. Nelemují jej povlovné svahy. Okraje strže se strmí vysoko nad vámi, jsou kolmé jako útesy, i když je tvorí "pouhá" hlína. Na samém konci najdete plot jakéhosi prumyslového objektu. Uzavírá Údolí srn a šneku po celé jeho šírce, ponechává po okrajích jen úzké pruchody zarostlé krovisky. Je to asi tento plot, kdo chrání údolí pred lidmi. Když pujdete seshora, mínete chvíli pred plotem krmítko pro zver. Tesne u plotu najdete rezavející vrak auta. Kousek na sever odsud je ve stene vykutána krátká štola.

Rudé uši - podivná (alespon pro mne) rostlina ci houba syte rudé barvy

Šneckové - šneku je v údolí opravdu hodne, koncem dubna jich najdete ve stredním úseku na m2 pet až deset

Prístup ke keši

Ke keši se dostanete prakticky jen pešky, možná na horském kole.

Polní cesta vedoucí soubežne s údolím, kterou mužete najít v nekterých mapách ve skutecnosti neexistuje, to co v terénu najdete je jen kus uježdeného pole spojující parkovište P1 a P2. Vede cca 10 metru jižne rokle a autem bych se na ni rozhodne neodvážil. Horští cyklisté rozhodne projedou, stejne jako pešáci. Po dešti bude cesta velmi, ale opravdu velmi blátivá.

Pro príjezd autem doporucuji v sušších obdobích roku použít parkovište P1, i když je od keše dál. Je tam spousta místa, i když je pokrývá hustá tráva. Na parkovišti P2 s bídou zaparkuje jedno auto, na P3 se možná vejdou tri.

Samotná cesta ke keši je bezpecná, pokud se tedy budete držet dál od okraje strže. Na ten si dejte pozor, zvlášt v noci. Rozhodne jdete po jižním okraji, ušetríte si sestup do údolí (strže) a výstup zpet.

Keš neleží uvnitr údolí! Je sice ukryta blízko okraje, ale není zapotrebí nikam slézat ani sestupovat.

Zde se ukrývá.

Varování! Steny údolí jsou zvlášte ve spodním úseku strmé a necekane vysoké. Na nekterých místech se terén od pole zvedá, vypadá jako kopecek ale pak bez varování padá kolmo metry dolu. Steny jsou mekké, krehké a obcas jich kus upadne. Nepohybujte se v blízkosti sten a rozhodne po nich nelozte! Dávejte velký pozor a to zvlášte, pokud pujdete ke keši v noci!

Budte ohleduplní!

• Dolu do údolí chodte jen když o jeho shlédnutí máte opravdový zájem.
• Chovejte se šetrne. Nenicte nocovište zvere, nerazte své vlastní stezky.
• Chovejte se tiše. Zver je plachá, poskytneme jí trochu klidu.

Doporucuji, abyste si prohlédli jen spodní úsek (strední je opravdu hodne zarostlý, však uvidíte). Nejvhodnejším vstupem je "srncí stezka", která zacíná cca jedenáct metru západne od keše.

Kopýtka v bahne	Bažina	Rudé uši - podivná (alespon pro mne) rostlina ci houba syte rudé barvy
Šneckové - šneku je v údolí opravdu hodne, koncem dubna jich najdete ve stredním úseku na m2 tak pet až osm	Fyjalky	Vysoká stena
Vež	Jižní steny	Stena
Padlý strom	Severní steny v podvecer	Štola