U.S. Army 1945 - Rokycany Multi-cache

Do Rokycan prijeli americtí vojáci 9. pluku 2. peší divize generála Robertsona dne 7. kvetna ráno. O tri dny pozdeji se zde setkali s jednotkami Rudé armády – 6. gardové tankové armády, 5. gardového tankového sboru. Mestem probíhala demarkacní linie oddelující zónu pusobení amerických a sovetských vojsk.

Linie mela probíhat po puvodních hranicích predválecného Ceskoslovenska tak, jak stanovili na Jaltské konferenci v roce 1943 F. D. Roosevelt, J. V. Stalin a W. Churchill. Na základe vývoje válecných operací na západe Cech však došlo k posunu cáry dotyku na linii Karlovy Vary – Plzen – Ceské Budejovice. Mimorádnou událostí pro rokycanské bylo dopadení K. H. Franka 9. kvetna.

Tehdejší náladu si pripomeneme 2 clánky z dobového tisku a nekolika fotografiemi.

Po celou sobotu a nedeli 5. a 6. kvetna za vytrvalého dešte ocekávaly davy obcanstva v ulicích a na námestí v Rokycanech príjezd Americanu, kterí jako by se chteli vyhnout okázalému uvítání, vjeli se tremi tanky do mesta až v pondelí po 4. hodine ranní. Pres casnou hodinu shromáždilo se v Sedláckove ulici, kde tanky parkovaly, velké shromáždení, které jásave zdravilo cacké americké vojáky. Tanky byly ozdobeny kvetinami, ženy a devcata chtely pohostit Americany co jen mely po ruce, lec ti s úsmevem odmítali a sami rozdávali cokoládu a cigarety. S detmi se sprátelili naráz, za chvíli jich byly plné tanky. Hudba pak dovršila toto nepripravené, ale srdecné uvítání prvních amerických jednotek.

Behem pondelí prijelo další americké vojsko na desítkách tanku a lehkých aut, která Americané mistrne ovládají. Velitelství zabralo pro sebe nové kasárny, kam velitel zdejší americké posádky, pan plukovník Ginder, pozval 11. kvetna v 10.30 hod. starostu mesta br. Rudolfa Hejrovského a velitele policie, nadpor. Jar. Lobovského.

Po vzájemném predstavení prohlásil pan plukovník Ginder: „Moje vojsko bylo velice nadšeno prátelským privítáním ceského obyvatelstva. Našemu pluku, který bojoval na mnoha bojištích v Evrope, nikde se tak nelíbilo jako zde. Ponevadž jsem se dockal vítezného konce práve v Rokycanech, chtel bych usporádat slavnostní zakoncení války v tomto meste. Náš americký národ bojoval za vítezství svobody a demokracie a doufáme, že demokraty budou i Cechoslováci.“

Br. starosta R. Hejrovský prostrednictvím tlumocníka odpovedel: „Pane plukovníku, jménem všeho obyvatelstva v Rokycanech i v okolí dovoluji si vás privítati v našem meste s nevýslovnou radostí. Byli jsme ubíjeni nemeckou nadvládou a kdyby se Amerika nepripojila do boje za vítezství v Evrope, byli bychom vyhubeni. Jsme velice vdecni Americe a jejímu velikému presidentu Rooseweltovi za naše osvobození. Slibuji jménem všech, že se budeme ríditi podle velkých zásad americké demokracie a svobody. Prosím, byste pri návratu do Ameriky vyjádril naše díky celému americkému národu.“

Br. nadpor. Jar. Lobovský pravil: „My Cechoslováci jsme meli Ameriku i Americany vždy velmi rádi nejen proto, že jsme v ní videli zemi svobody, ale i proto, že máme tam mnoho príbuzných Cechu. Od doby, kdy se Amerika dala jménem naší svobody do války proti zhoubnému nacismu, milujeme Americany jako rodné bratry. Byl jsem také ve svetové válce, dvakrát jsem byl ranen, vím, co to je válka a proto si vážím Ameriky, že presto se rozhodla k válcení v Evrope. Kdyby byly normální doby, pripravili bychom vám dobré pohoštení, ale nacismus nám všechno vyrval, nemáme ani dostatek chleba, zustalo nám jen to ceské srdce, které nyní dáváme vám.“

Pri techto proslovech byli pan pluk. Ginder i zástupci mesta zrejme dojati a jen zteží potlacovali slzy. Po té jednáno o úredních vecech. Srdecným rozloucením bylo oficielní uvítání skonceno.

V nedeli 13. kvetna dorazily do Rokycan vetší jednotky americké armády, jejíž príslušníci ubytováni v soukromých domech na obvodu mesta. Obyvatelstvo jim vychází ochotne vstríc a potvrzuje prátelské vztahy k statecným našim osvoboditelum.

Jestliže sudetští Nemci vubec byli podnecovateli svých soukmenovcu z Ríše k nenávisti proti všemu ceskému, byl Karl Hermann Frank krvelacným démonem, který proti nám prímo, besnil. Tento zkrachovaný knihkupec v Karlových Varech, prodavac kalendáru na trzích, sberatel insertu a posléze poslanec nemeckých nacionálu již v csl. parlamente vystupoval krajne drze a provokacne, p okupaci se pak ukázal jako pravý typ germánské krutosti. K. H. Frank stál v pozadí stovek OFV nejlepších ceských lidí po atentátu na R. Heydricha v kvetnu 1942, on to byl, který je odpovedný pred soudem dejin za vyvraždení obcí Lidic a Ležáku a všeho, co potom následovalo.

Z dosud neznámých jeho zlocinu teprve ted‘ se dovedela naše verejnost o drzém uloupení ceských korunovacních klenotu. Dne 11. února 1944 dal telefonovati K. H. Frank proboštu Dr. Franzovi, aby se behem deseti minut dostavil do Svatováclavské kaple v dómu sv. Víta na Hradcanech. Tam se K. H. Frank zmocnil korunovacních klenotu: koruny, žezla a ríšského jablka. Marne žádal starický prelát od Franka potvrzení o vyzvednutí klenotu. Násilník ho jen odstrcil, vynal klenoty z jejich pouzder a naházel je do kufríku jako sprostý lupic pokladen. – Schránky na klenoty, darované svého casu Csl. vládou, pohodil ješte v kapli a odjel s klenoty do Cernínského paláce.

Posledním, zoufalým již vypjetím besnení K. H. Franka bylo verolomné, zákerné prepadení Prahy, pri kterém v poulicních bojích a na barikádách padlo 1960 ceských lidí. Po osvobození Prahy a po nemecké kapitulaci tento zloduch ve stredu 9. kvetna zbabele prchal smerem na západ.

Na telefonické upozornení ucinil Národní výbor v Rokycanech opatrení k zadržení Franka, který byl v generálské uniforme a jel V zelene natreném autu s prívesným vozíkem. Kolem pul 2. hodiny odpolední skutecne vjíždelo od pražské strany na rokycanské námestí nekolik aut s nemeckými policisty, nápadne silne vyzbrojenými, a uprostred jeho zelené auto. Kterýsi cetník vykrikl: „Frank!“ a dav lidu toto volání opakoval. Americký dustojník rychle nasedl do pripraveného auta a za Plzenskou branou zastoupil Frankovu automobilu cestu. Oba vozy pak jely zpet na námestí, lec po krátkém jednání nastoupily cestu k Ejpovicum, kde byl Frank zatcen americkým vojskem. Pak odvezen do Plzne a druhého dne do Prahy. Ve vezení mu dány okovy a vsazen do železné klece. Dlouho nechtel odpovedeti, kam zašantrocil korunovacní klenoty, ale konecne priznal jejich úkryt. Byly nalezeny zazdené pod Vladislavským sálem na Hrade. Není pochyby, že si je chtel v príhodné dobe privlastnit, lec osud rozhodl jinak. Klenoty vráceny národu a Karl Hermann Frank ceká ve vezení na konecný rozsudek za všecky krivdy, trýzen a zlociny, spáchané na ceském národe a jeho príslušnících.

Rozdelení republiky demarkacní carou, dobu první republiky, dobu 2. svetové války i dobu železné opony a historickou i soucasnou vojenskou techniku pripomíná rokycanské Vojenské muzeum na demarkacní linii.

O keši: Multikeš je krátká, má jen dve zastávky.

STAGE 1 je na výchozích souradnicích. Nacházíte se na míste bývalé demarkacní linie, kde je dnes jí venovaný památník. Zjistíte zde hodnotu A = kolikrát je na památníku a na sousední infotabuli uvedeno sousloví "demarkacní cára" nebo "demarkacní linie"? (Pocítejte všechny jazykové verze, elementární znalost azbuky je vhodná.) Pokracujte na STAGE 2 na souradnicich N 49° 44.[8-A][A][A-2], E 13° 36.[2(A-1)][A+2][4+A].

Z místa STAGE 2 je hezký pohled na silnici Rokycany - Borek, na které se nacházela linie oddelující americká a ruská vojska. Cca 10 m od waypointu STAGE 2 je u cesty na plote podlouhla tabulka s dvema slovy: X = pocet písmen prvního slova; Y = pocet písmen druhého slova; Z = pocet všech písmen s diakritikou (hácky a cárkami). Pokud tabulka není, pak na ní byl název ulice -> zamysli se... Jdete na FINALE na souradnicích N 49° 44.[Z][X-Z][Z-2] E 13° 36.[Y][2Z][Y-Z-1].

Na míste FINALE použijte hlavu a XYZ.

Keš je LnL krabicka velikosti 2 l ukrytá v ochranném obalu. Keš je soucástí série U.S. Army 1945 a proto si nezapomente opsat bonusové císlo, které naleznete uvnitr. Celá série  vznikla ve spolupráci gc.plzen.net s Americkým centrem pri velvyslanectví USA za podpory Patton Memorial Pilsen. Veškeré použité materiály a fotografie pocházejí z vlastních zdroju zúcastnených subjektu.