Kun domácí
(Equus caballus)
nebo proste kun je domestikovanezvire, patricí mezi lichokopytníky.Po nekolik tisíciletí lidske historie se kone používali predevším pro prepravu. Od 20.století se na nich jezdi, hlavne rekreacne. Slovo kun oznacuje jak samce tak i samici kone. Kun používany k orbe je or (casto je to vnímáno jako básnický výraz). Samicka kone do ctyr let se nazývá klisnicka, starší samice je klisna. Samice, která již rodila je kobyla. Samice v ríji se hríná nebo se ríná nebo vláckuje. Gravidní samice se oznacuje pojmem brezí nebo hrebná.
Samice, která porodila se ohrebila. Samecek kone mladší ctyr let je hrebecek, starší je hrebec nebo valach (vykastrovaný hrebec). Mláde kone se nazývá hríbe.
Veda zabývající se konmi jehipologie.
Evoluce kone
Eohippus
Kun pochází z Eohippa (neboli Hyracotherium), známého jako prakoník.Žil v pralesích staršíchch tretihor
– v eocénu
– asi pred 60 miliony let. Na všech koncetinách mel pet prstu, ale k chuzi byly uzpusobeny jenom ctyri na predních koncetinách a tri prsty na zadních. Mel male a ostré zoubky, ale pravdepodobne se živil listím. Byl velký asi jako liška
Orohippus
Tentopredek kone už žil ve stepích Severní Ameriky. Na predníchch noháchch mel jen ctyri prsty, na zadních tri.
Mesohippus a Miohippus
Oba tyto druhy, z nichž Mesohippus je starší, byly již vetší než jejich predchudce Eohippus. Jejich zuby byly také lépe vyvinuté, mohl proto prijímat více potravy.
Na všech nohou meli tri prsty. Mesohippus žil v oligocénu, Miohippus v miocénu.
Parahippus
Parahippus už se na tvrdém povrchu pohyboval pouze po prostredním prste a ostatní dva používal jen v mekkém terénu.
Meryhippus
Stál u vzniku nekolika ruzných odlišných linií vývoje, z nichž nejduležitejší je linie Pliohippuse. Práve z tohoto predchudce se pred milionem let vyvinul Equus caballus – dnešní kun.
Domestikace kone
První dukazy o domestikacikone pocházejí z Centrální Asie, z doby asi 3000 let pr.n.l. Domestikovaní kone se chovali zprvu pro mléko a maso, pozdeji pro prepravu nákladu i prepravu osobní. Do dnešní doby se zachovaly primitivní udidla, trmeny i sedla.
Kun v kuchyni
Konské maso je v jídelnícku Hommo sapiens využíváno od praveku. Jeho použití melo snad opodstatnení v dobách válek a hladomoru, v dnešní dobe je ''konina'' predmetem sporu ochráncu a prívržrencu. Hlavním duvodem odporu není ani tolik samotná konzumace, jako spíše zacházení s temito nádhernými tvory pri preprave a samotné porážce. Zde mužete zhlédnout ilustracní video.
– upozornuji, že není pro slabší povahy.
Zastánci pojídání konského masa argumentují jeho nízkou tucností (což se pri stavu zvírat dostávajích se na jatka není cemu divit a v prípade uzenin je dosti sporné), vysokým obsahem bílkovin – stejném, jako má zverina, i stránkou ekonomickou – nac živit stará a poranená zvírrata nehlede na to, že pro nás celý život tvrde pracovala. A samozrejme i tím, že nikdo nemuže nikomu zakazovat ani narizovat co ma a co nemá jíst.
Takže abych ucinila zadost i strane druhé, mám tady nekolik receptu z kucharky mojí babicky.
Keš samotná
vás zavede na místo, které spojuje dve veci – ta první vám bude jasná hned, tu druhou uvidíte, pokud nebudete chvátat a pokocháte se výhledem nejen s hlavou nahoru.....Možná by se hodil i dalekohled – jen tak......
Opište
si i císlo a písmeno z vícka keše, mohlo
by se vám hodit.....
