Prírodní park byl vyhlášen v roce 1996 podle zák.c.114/1992 Sb., o ochrane prírody a krajiny, k ochrane krajinársky pozoruhodné rícní nivy a její cenné prírody. Rozlohou 11.462 ha patrí k nejrozsáhlejším územím této kategorie u nás - sleduje tok Divoké Orlice od hranice Chránené krajinné oblasti Orlické hory v Klášterci nad Orlicí, tok Tiché Orlice od Mladkova po soutok obou Orlic a spojenou Orlici až do Hradce Králové v celkové délce asi 200 km, jak ukazuje mapka.

Prírodní park leží v rozpetí od 227 m.n.m. pri ústí Orlice do Labe až po cca 500 m.n.m. v údolích Orlických hor. Na horních tocích jsou rícní nivy obou zdrojnic pomerne úzké, nekde jen nekolik desítek metru, na dolním toku, kde se krajinný ráz parku mení od podhorského k nížinnému, se niva výrazne rozširuje. Reka Orlice, zvané též Spojená Orlice, patrí k nejvydatnejším východoceským prítokum Labe - v ústí má prumerný prutok 21,3 m3 s-1 , pri tzv. stoleté vode protéká 565 m3 s-1 a povodnové rozlivy mohou dosáhnout až 2 km šíre.

Hodnota prírodního parku je dána skutecností, že Orlice nebyla v minulosti vystavena tak drastickým zásahum (regulacím, pozemkovým úpravám v okolí apod.) jako mnohé jiné naše reky.V široké nive na dolním toku se zachovaly rícní meandry; slepá ramena a odstavené tune s hojnou vegetací a zvírenou, provázená brehovými porosty a rozptýlenou stromovou i kerovou zelení.

Soucasná polokulturní krajina s loukami i porosty tzv. mekkých luhu s bažinami, olší, vrbou a dalšími drevinami je výsledkem prirozeného vývoje a lidské cinnosti již od poloviny prvního tisíciletí n.l. - zemedelské pozemky zde zustávaly zatravneny a dlouhodobe byly využívány prevážne k pastve a pícninárství, což pri rozlivech snižovalo hrozbu pudní eroze. Až tlak zemedelské velkovýroby v 70. - 80. letech 20. století vedl k rozširování orné pudy a k likvidaci kvetnatých luk, rozptýlené drevinné zelene, tuní a mokradu. Dusledkem byla také mohutná eroze pudy pri povodních, které jsou po úbytku lesu v pramenných oblastech Orlických hor castejší a intenzivnejší. V posledních letech však dochází k postupné obnove prirozeného rázu rícní nivy (k její tzv. revitalizaci) a ke zlepšení protierozní ochrany obnovou trvalých travních porostu.

Prírodní park plní i funkci rekreacní, zejména jako zázemí prilehlých mest. Reka je vyhledávána sportovními rybári a vodáky, okraje rícní nivy jsou již od pocátku 20. stol. využívány pro chatovou zástavbu. Územím vede také hustá sít znacených a hojne využívaných turistických stezek, a jeho nížinný a nebo jen mírne zvlnený terén je vhodný i pro cykloturistiku, rozvíjející se zejména v posledním období.

Cache