Uprostred štoly o sloup oprena stála mrtvola Josefa Káše, rozkrocena s tužkou a papírkem v ruce - poslední vule.
“Drahá ženo! Umírám! Venuj 90 zl. na...”
Ubožák nedopsal...
“Prosím Vás, kdo nalezne toto poslední psaní, odevzdejte je mé draze milované manželce, jsou to moje poslední slova, v kterých se loucím se svými detmi, a prosím je, aby se za mne modlily, by mne Buh má provinení odpustil, a aby na Boha nikdy nezapomínaly, tak jako já pri pslední hodine. Prišli jsme k dílu, zacali jsme delat, pribehli sem lidé, že se nemohou dostat odtud, šli jsme, pokoušeli jsme se dostat odtud, nebylo možné, nebylo možné, cekali jsme pomoc vetrem z tubek, ta snad by nás zachránila, nebyl nám sem pušten, pokud jsme mohli, tak jsme se modlili a pomáhali, když jsme oslábli, tak jsme padali do hlubokého spánku vecnosti.”
František Soukup
“Prosím Vás pro Boha, dejte tech pár rádek mé manželce, jsou to poslední slova k ní, neoslyšte mne a dejte jí to, prosím vás pro Boha! S Bohem, s Bohem, drahá manželko, prichází chvíle mého spánku, s Bohem i mé deti, jak se s vámi smutne loucím, s Bohem, prátelé!”
Soukup František
“S Bohem všecky manželky všech, kterí jsme tady zahynuli! Drahá manželko, poslední slova s velikou úzkostí ti píšu, hlava bolí, duch oslabuje, vecnost se blíží! Velmi bolestne se s Vámi loucím a prosím vás, modlete se za mne, že já pro ten vezdejší život snad jsem ztratil život vecný, prosím vás, modlete se, s Bohem, s Bohem, všechno skládám na tebe, drahá manželko, odevzdávám ti deti i všecko, starej se o ne tak, jak já. S Bohem, vy všichni prátelé, modlete se, tu almužnu, co máš, o tom víš. Dlužen nejsem nikde, jen Bartošovi asi 40 kr., u nás na náký litr piva. Víc nikde nic.”
František Soukup
“Moje drahá matko a moje drahá manželko, já se s Vámi loucím, jak jsem si na vás vzpomínal, když jsem videl, že život neuhájím. Tak dlouho jsme si pomáhali, svlékali jsme bluzy a delali jsme si vítr. Bylo šest hodin, ješte nebylo zle, ale byli jsme blízko ortu, zponenáhla za námi šel kour a ty páry. Ocekávali jsme pomoc. Abych te upozornil na dluhy, co jsou na Horách, já ti je potvrzuju: Václav, bratr 50 zl., Kláber asi 10 zl., Krcílek 8 zl., Horký asi 4 zl., Volfovi asi 55 kr. Co se týká domácích záležitostí, delej, jak se ti líbí, nemohu ti jinác radit. Co se týká knihovního dluhu, to ti není nic psát platno, to se dovíš, ale Enamovi dej, jak s tebou vyjedná, ponevadž mi pujcoval a porádek jsme nedelali. Moje drahé deti, já se s vámi loucím i se všemi práteli. Jestli jsem vám nekomu ublížil, odpustte mi. Když jsem to napsal, tak jsme se modlili.”
František Liška
Dulni katastrofa
Dne 31.5.1892 se vracela z ranní smeny skupina horníku Emanuel Kríž, Václav Havelka, Jan Kadlec a Alois Nosek. Na nárazišti na 29. patre v hloubce 955m hlavní šachty Marie cekali, až se jim uvolní stoupací stroj, aby se mohli dostat nahoru. Tehdy se ješte svítilo hornickými kahany. Horník Kríž si vymenil knot v kahanu a doutnající oharek, který pohodil opodál, se propadl pod nárazište do sklípku. Horníci chvíli kontrolovali zda tam nezacalo horet, ale když nic nevideli, vyjeli všichni na povrch. Ve dvanáct hodin byli nahore a odebrali se všichni domu. Po nich vyjeli na povrch jeste další tri skupiny horníku, ale ti také nic nezpozorovali.
Kour z požáru, asi drevených trísek napuštených olejem, zpozorovali až kolem pul druhé odpoledne horníci na 27. patre. Na 29. patre už videli už plameny. Okamžite požár nahlásili na povrch, kde bylo ihned informováno reditelství dolu. Kour se valil prekopem do dolu Františka Josefa, což je dnešní Ševcínský dul s muzeem, o pul tretí byl zpozorován u dolu Vojtech, ve tri u Prokopské šachty. K Anenské šachte se dostal nejpozdeji, takže se z ní provádely záchranné práce.
Zachranne prace
Zpusob provadeni zachrannych praci se pak nadlouho stal predmetem diskuzi o jejich vhodnosti a celkovych nasledcich. Ve ctyri hodiny se zacala do šachty Marie vhánet voda, aby uhasila požár na výdreve. Avšak úcinek byl opacný. Voda stlacila kour naopak do spodních pater dolu, kde se nacházelo nejvíce horníku. První záchranné práce byly provádeny ješte na Františku, ale záchranári se museli kvuli kouri vrátit nahoru. Nestestim bylo, ze ten den byla na povrchu stejna teplota jako v dole, tzn. 24 stupnu, a ze tak prakticky nefungovala prirozena ventilace sachet.
Zacalo se take s upozornováním na ostatních šachtách, ale protoze uz nekolikrat horelo od trisek, spousta horniku tomu nevenovala pozornost a pracovalo dal. Kdyz k nim pak dosel kour, tak se jich na narazich shromazdilo tolik, ze je klece nestacily vyvazet na povrch. Mezitim kour vyplnil i narazi a jamy, a tak i ti, kteri se dostali do kleci, byly vyvazeni na povrch prirdouseni nebo mrtvi.
Nasledujici odstavec prosim nemusite cist, protoze popis udalosti je dosti drasticky.
Uryvky popisu prevzaty z : www.montanya.org - Pribram 1892 a z www.hornictvi.info. Upozornuji vsak, ze popis na uvedenych strankach, zvlaste na hornictvi.info, je dle reality, cili hodne drasticky.
Další klecí vyjely nahoru jen zbytky oblecení, dreváky a všechno bylo od krve, jak omámení horníci padali šachtou dolu. Krome Anenského dolu se už po 5. hodine odpoledne nikdo nehlásil u klecí, všichni už byli mrtví nebo omámení od koure. V sedm navecer se museli zastavit záchranné práce i na Anne. Mrtvoly horníku byly shromaždovany na nádvorí Anenské šachty a Františka Josefa. Tela horníku byla krecovite zkroucena, napuchlá, díky teplu požáru se rychle hnilobne rozkládala. A to byl teprve zacátek. V šachtách visely na pažení cásti lidských tel, mozky a vnitrnosti byly rozmetány po rozrážkách a na dne šachet ruznorodé zbytky, které kdysi bývaly horníky. Nekterí mohli být identifikováni jen podle osobních predmetu u nich nalezených. Z hlubin dolu byly vyvezeny tri hunty lidského masa, zcernalého, z nehož se šíril zápach hniloby. 1. cervna v 1 odpoledne se z dolu Františka Josefa ozvalo necekané zazvonení, že je dole ješte nekdo živý. Když záchranári sjeli dolu, nikoho zde už nenašli. Horníci, omámeni kourem, spadali dolu do šachty. Odpoledne už bylo jasné, že dole nemužou být živí lidé. Nahoru se vyváželi jen mrtví. Za vyvezení mrtvého dostali horníci 1zl. 90 kr.. Jeste pri likvidacnich pracech v cervnu, pri pumpování vody z dolu byly vytaženy ruzné zbytky mrtvol jako tri trupy, žebra, vnitrnosti, stehno, ruka apod.
....
Na Anenském dole krome mnoha jiných spustili se dolu Kunz, Hlinovský a Bouška. Byli dole omámeni, vyjel jen Kunz, ostatni v bezvedomí zustali v šachte. Ihned se prihlásili horníci Aksamit a Dvorácek k jejich záchrane. Bleskurychle sjeli na 22. obzor. Dvorácek uchopil umírajícího Hlinovského, který krecovite pocal trhati zvoncem. Nastaly zmatené signály, šála místo nahoru - jela dolu. Hlinovský v smrtelné kreci byl zavešen na lane zvonku. Dvorácek násilím odtrhl jej od zvonce. Aksamit dal správné znamení a vuz vyjel. Ihned sjel Dvorácek s Karasem a Šnajdrem a zachránili i Boušku.
....
U šachet se bánští úredníci a lékari snazili oživovat polomrtvé a zadušené horníky ktere se podarilo dostat na povrch. Okolo sachet se shromazdily zoufale davy clenu rodin horníku. Na misto prijel i tehdejsi ministr hrabe Falkenhayn, pozdeji i T. G. Masaryk. Jiz 1. kvetna bylo jasne, ze nikdo zivy v sachte zustat nemohl. Pro postižené rodiny se organizovala pomoc a verejné sbírky. Pohrby zemrelých se konaly na útratu dolu. Pozustalé rodiny dostaly vyplacenu mesícní mzdu. Stale se na povrch vyvazely dalsi a dalsi mrtvoly. 8. cervna už byl pocet mrtvých 307. Poslední telo bylo nalezeno až 22. zárí na vyrovnávacím lešení lezného stroje. U nekterých mrtvých, kterí už vedeli, že neprežijí, se našla poslední vule, napsaná na papírových krabicích od dynamitových patron.
Celkove si katastrofa vyžádala 319 životu, zbylo 289 vdov a 920 sirotku.
12. cervna se zacalo s pumpováním vody, která natekla do šachty pri hašeni požáru. Šachta Marie byla stále ješte neprístupná ze shora, protože težné lano se pretavilo a klec spadla dolu. Práce v dolech byla cástecne zahájena 14. cervna, normálne se zacalo pracovat až od cervence.
I kdyz odborná expertíza neshledala, že za požár mohl horník Kríž, byl tento odsouzen ke 3 letum težkého žaláre. Ostatni tri hornici kteri u toho byli k nizsim trestum.
Tato katastrofa se zapsala, nejen do historie príbramskych dolu, jako nejvetsi dulni tragedie.
