Horní Mezirícko

Poloha

Na rozdíl od vetšiny ostaních našich vesnic, které se rozkládají na kopcích nebo návrších, se Horní Mezirícko rozkládá v široké údolí na brezích Mezirícského rybníka (necelých 37 ha), který vznikl na soutoku trí potoku (Hamerského, Dvoreckého a Studenského) a podle toho získala ves jméno jako „mezi ríckami“. Mezirícko leží približne stejne daleko od Strmilova i Studené, blízko zemských hranic a asi 25 km východne od Jindrichova Hradce. Pripomínkou zemské hranice je štíhlí hranicní kámen z roku 1801 (viz. waypoint), který stojí asi kilometr za palupínskou križovatkou, blíže ke Strmilovu. Sloužil nejen jako hranicník Cech a Moravy, ale také studenského a kunžackého panství. Polohou na okraji dvou panství byly predurceny i dejiny H. Mezirícka.

Historie

Puvodne patrila ves k hradeckému panství a poprvé se pripomíná jako soucást tohoto statku roku 1361. Hradectí páni se postupne zbavovali vesnic v našem kraji, které ležely na okraji panství, byly príliš vzdálené a málo jim vynášely. Prodávali je drobným zamanum, kterí zde zakládali tvrze a drobná panstvícka. I „Mezirziecz prope Strmilow“ (Mezirícko blízko Strmilova) prodal roku 1361 Jindrich z Hradce za 160 kop Dobroslavovi z Dlouhé. Jeho syn Ctibor prodal svuj mezirícský podíl Pribíkovi ze Zahrádek a roku 1406 Janovi z Dvorcu i Mezirícský dvur. Patrne v té dobe založili noví majitelé Mezirícka tvrz a rybník, který se stal soucástí opevnení. Mezirícský rybník má charakter nejstarcích rybníku „stavu“ s krátkou hrází v hlubokém údolí, která zadržuje vodu bystrého a na vodu bohatého potoka. Jemu podobný je i velmi starý rybník Ratmírovský za Strmilovem. Mezirícská tvrz byla postavena na poloostrove mezi obema rameny rybníka. Jedno sahá podél Studenského potoka smerem k jeníkovskému mlýnu a druhé, prehrazené další hrází (na které je keš) s cestou a starým kamenným mostem smeruje daleko do údolí k Nuzovu. Rybník oddeloval tvrz i od ostatní vsi a z prístupné východní strany byla tvrz chránena bažinami a vodním príkopem. V našem kraji je to ojedinelý príklad vodní tvrze.
Necelých 100 let patrilo Mezirícko ruzným majitelum, až uprostred 15. století se dostalo do majetku rytírského rodu Babku, kterí vlastnili mezirícskou tvrz a statek témer 150 let. Postupne získávali všechny nejbližší okolní vesnice a zaokrouhlovali svuj statecek. Roku 1474 bylo v majetku Jana Babky a jeho synu Horní Mezirícko, Horní Dvorce a Malý Jeníkov. Král Jirí z Podebrad jim dovolil roku 1466 zapsat uvedený mejetek do zemských desek. Další clenové tohoto rodu behem 16. století ruzne menili složení statku. Roku 1542, kdy se rozpadlo studenské panství, koupil Burian Babka Skrýchov od Jana ze Studené a roku 1547 prodal Horní Dvorce. Roku 1557 koupil Jen Babka od Jana ze Studené také blízký Jilem. Mezirícský statecek však prekážel mocným hradeckým a telcským pánum. Uprostred 16. století rozšíril telcský Zachariáš z Hradce své pansrví až do Studené a jejího okolí a jen Mezirícko a Jilem oddelovalo Telc od Jindrichova Hradce. Zachariášuv nástupc Adam II. Z Hradce, který se stal dedicem obou panství, usiloval o Získání rytírského sídla v Mezirícku a podarilo se mu to roku 1593, kdy koupil Horní Mezirícko s Jilmem od Ondreje Babky z Mezirícka. Babkové presídlili na Skrýchov a skrýchovská tvrz se stala jejich posledním sídlem v našem kraji. Protože se zapletli do stavovského povstání proti císari, byli pokutovaní 1 000 zlatými. Do jejich majetku ješte patrila cást Olšan a Velkého Jeníkova, které prodali roku 1664. Jejich stopa mizí v našem kraji rokem 1685, kdy prodali Skrýchov telcským Slavatum. Jen ve studenském kostale se zachovaly náhrobky nekterých clenu tohoto rodu.
Po prikoupení k hradeckému statku bylo Mezirícko nejprve pripojeno k jeho hradecké cásti, až pri novém delení obou panství bylo spolu se Strmilovem a Kunžakem pripojeno k Telci a Studené, kde zustalo až do zrušení roboty. Mezirícský dvur byl soucástí studenského statku až do doby po 1. svetové válce, kdy byl zcásti rozparcelován a premenen ve zbytkový statek.
Ve starším období své historie bylo Mezirícko více závislé na Strmilovu, kam bylo pricleneno farou i hrbitovem. V pozdejší dobe patrilo Mezirícko i do obvodu strmilovské školy. Když byla roku 1788 zrízena škola v Palupíne, bylo Horní Mezirícko preraeno do Palupína. V Mezirícku se ríkalo, že jejich deti chodily do školy nejdríve pres vodu (do Strmilova), a potom pres kopce a lesy (do Palupína). Ve stejné dobe jeko v Palupíne byla zrízena i škola v bližších Olšanech. Proto roku 1791, když visitoval krajský komisar nove založené školy, predstoupil pred neho mezirícský rychtár s konšely se žádostí o preškolení do Olšan. Žádosti bylo vyhoveno a mezirícští se uvolili platit do školy mimo týdenního platu rocne pulláník 1 zlatý, tríctvrtníci 45 krejcaru, domkari 15 krejcaru, šafár 6 a ovcák 3 krejcary. Obec byla povinna dovézt škole 2 sáhy dreva. Témer sto let chodily deti z Mezirícka do olšanské školy. Až v letech 1893 – 1894 si v Mezirícku postavili vlastní školu, kam od té doby chodily i deti z Malého Jeníkova. Náklad na stavbu byl 5700 zlatých. Mezirícská škola trvala do roku 1977.
Horní Mezirícko, které leží stranou od hlavních komunikací, nemelo dluho silnicní spojení. Teprve roku 1906 byla postavena silnice k Palupínu a roku 1913 do Velkého Jeníkova a Olšan.
Pocátkem 17. století bylo v Mezirícku jen 13 osadníku, zachovala se jména Beneda, Nejezchleb, Blecha, Matoušek, Tupý, Popelínský, Doležal, Nýdl, Vítek, Bohatec a mlynár Kocvara.

Seznam vlastníku mezirícské tvrze:

Textilní továrna

Horní Mezirícko má i dávnou tradici textilní výroby. Už v dobe pred dvema staletími zrídila vrchnost pod hrází rybníka valchu, ve které se upravovala k dalšímu zpracování vlna. Roku 1813, v dobe , kdy i v našem kraji se zacínají objevovat první príklady kapitalistického podnikání, koupil od velkostatku valchu s okolními pozemky Ludvík Lang a založil zde tkalcovnu bavlny, nejdríve rucní a pozdeji mechanickou na vodní pohon. Na zacátku 20. století vyrábela továrna bavlnené látky a zamestnávala asi 60 delníku. Po znárodnení v roce 1948 a zaclenení do podniku Partex byla výroba zmenena a mezirícská továrna žínenky a vložky do odevu.