-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Jednoduchá keška na križovatce nekolika cest.
The smiply cache on the crossing several tracks.
Rejvíz - rekreacní a turistické stredisko, nejvýše položená obec ve Slezsku (770 m n. m.) – vznikl v 18. století, malý kostel z pocátku 19. stol,. kamenný pomník obetem 1. sv. války. Nejvetší vrchovištní moravské rašelinište, které je vyhlášeno národní prírodní rezervací. Stárí se odhaduje na 6 – 7 tisíc let. Rašelinište vzniklo v postglaciálu a jeho prírodní prostredí se zachovalo dík klimatickým pomerum (prumerná rocní teplota je 5,6° a prumerný rocní úhrn srážek ciní 1400 mm) a nadmorské výšce (720 – 770 m n. m.). V území jsou uložena dve jezírka vzájemne propojená laggem. Prirozené porosty borovice blatky s brízou karpatskou, rojovníkem bahenním, kyhankou sivlolistou, bradáckem srdcitým, rosnatkou okrouholistou, blatnicí bahenní spolu se šídly, žlutáskem boruvkovým a myšivkou horskou tvorí nejcennejší cásti rezervace. Celková rozloha je 396,6 ha vcetne chráneného pásma (65,3 ha). Naucná stezka vede k Velkému mechovému jezírku. Místo je opredeno mnohými povestmi a pohádkami, ve kterých významné místo náleží pastýri Gillovi.
O zániku pyšného Hunohradu
Před dávnými a dávnými časy stávalo v místě rejvízských rašelinišť překrásné a bohaté město Hunohrad. Mělo kolem dokola vybudované pevné silné hradby, které uchránily měšťany i jejich bohatství před každým sebesilnějším nepřítelem. Lidé žijící v Hunohradě byli velmi bohatí a žili v nadbytku, protože blízko pramenící říčka Opava přinášela zlato a drahokamy. Stačilo tedy jen přijít k potoku a tyto vzácnosti posbírat. Tam, kde je velké bohatství, však není daleko k lenosti a hříchu. Jednou přišel do města zbožný kněz. Ať kázal, jak kázal, jako kdyby do dubu mluvil. Až lidé měli dost jeho kázání a za strašných muk ho usmrtili. Nejsurovějším z mučitelů byl mladý pastýř krav Gill.
Mrtvolu zbožného muže vytáhli ven a pohodili na louku. Druhého dne Gill dostal svačinu, strčil ji do pastýřské mošny a vyhnal dobytek na louky. Tam si rozdělal ohýnek, složil si z lněného pytle kapuci, jak to dělávají pastýři dodnes, hodil si ji přes hlavu, aby mu netáhlo na krk a na záda. U ohně si ohříval ruce a sem tam pohlédl na krávy, aby se mu některá nezatoulala. Kolem poledne dostal hlad, otevřel mošnu, vzal si svačinu, ale co viděl? Jenom suchý chleb. Máslo mu hospodář zapomněl dát.
To Gilla rozzuřilo. Vzteky bičem mlátil do všeho, co mu do cesty přišlo. Vtom zpozoroval v trávě zkrvavenou mrtvolu věrozvěstovu a jeho vztek se obrátil na ni. Začal ji šlehat bičem a kopat. Tu se
najednou mrtvola zvedla ze země. Zatímco její skelné oči ztrnule hleděly na pastýře, vztáhla se její krvavá pravice proti městu. Ústa mrtvoly se otevřela a řekla: „Navěky tě zaklínám k utrpení a s tebou zaklínám i toto město.“
Náhle se setmělo, že nebylo na krok vidět, začalo lít a rychle se ochladilo. Za chvíli se déšť proměnil v kroupy velké jako koňská hlava, které zabíjely vše živé a bořily neživé. Tisíce blesků protínalo černé nebe, tisíce hromů ohlušovalo hříšné obyvatele Hunohradu.
Ani to však nestačilo k exemplárnímu potrestání hříšníků. Město mělo zmizet. Uprostřed náměstí se otevřela země a z ohromné jámy stoupala voda s černým bahnem tak rychle, že nikdo nestačil utéct. Pevné hradby kolem města bránily vodě v odtoku, a tím zrychlily zkázu města. Po několika málo hodinách byly zatopeny domy i kostel a široko daleko vzniklo jezero s černou bahnitou vodou, která prý smyla hříchy Hunohrad'anů. Boží spravedlnost byla vykonána. Nebe se za chvíli vyjasnilo, vyšlo slunce.
Přežil jen bezbožný pastýř Gill, byv mrtvým knězem odsouzen bloudit hladový a roztrhaný do soudného dne jako strašidlo v bažinách. Hříšný pastýř Gill dodnes chodí po rejvízských lesích a močálech. Je stále hladový a ač by rád okusil i suchou chlebovou kůrku, nikdy ji nedostane. Nosí ošuntělý, roztrhaný kabát, děravou pastýřskou mošnu a bič, kterým poháněl krávy. Občas se ukáže i některým turistům. Za ta léta poznal vzácnost chleba a smysl poctivé práce a teď prý dobrým lidem pomáhá v nouzi a špatné trestá bičem. Prý se stalo i to, že v močálech bloudící matce s dítětem ukázal cestu na Rejvíz. Někdy je ve zdejších lesích slyšet jeho volání.
Ještě dnes je prý občas vidět uprostřed Velkého mechového jezírka štíhlou věž hunohradského kostela jako připomenutí, že skromnost, poctivá práce a lidská slušnost nikdy neztrácí svou cenu. (Volně podle Sotirise Joanidise „Rejvíz a báje z okolí")
Rejvíz – Recreational and tourist centre (770m above sea level) the highest situated village in Silesia, founded around the 18th century, a small church from the beginning of the 19th century, a stone memorial to the victims od the First World War. The largest high bog for Moravian pead, which has been declared a national natural reservation. Its age is estimated at 6 – 7 thousand years. The pead bog developed in the post-glacial age and its natural environment has been preserved thanks to climatic conditions ( average annual temperature is 5,6°C and average annual precipitation is 1400 mm) and its elevation (720 – 770m above sea level). Located in the territory are two small lakes mutualy connected by a lagoon. Natural growth of bog pine with Carpathian birch, bog ledum, bog rosemary, heard-leafed listera, round-leafed sundew, bog grass together with alpine damsel-fly, brinstone butterfly, birch mouse and bueberry from the most valuable parts of the reservation. Total area is 396,6 hectares including a protected zone (65,3 hectares). An instructive trail leads to the Great Moss Lake. The place is entangled with many fairy storyes and legends. Herdsman Gill is prominent personality of these storyes.
Additional Hints
(Decrypt)
Pnpur wr i zéz qeriraéz feqpv.
Gur pnpur vf va zl jbbqra urneg.