Moravice Traditional Geocache

První písemný doklad z roku 1283 se zminuje o prvním majiteli obce vladykovi Jaroslavovi z Moravice. Za jeho casu a za casu jeho potomku se obec Moravice znacne rozrustala, bohatla a to zejména za doby panování nejvýznamnejšího clena jejího rodu šlechtice Budivoje. Ten v roce 1461 prikupuje k moravickému panství od knížete Opavského Arnošta panství Vokštejn spolu s Vikštejnským hradem. Od této chvíle se nazýval pán z Moravice a Viikštejna.

Budivoj však krátce na to upadl v nemilost u ceského krále Jirího z Podebrad tím, že jej odmítl uznat ceským králem. Proto byl v roce 1464 dán jako odbojník do klatby a odsouzen ke ztráte hrdla a majetku.

Hrad Vikštejn byl v té dobe velice pevný a težce dobyvatelný, avšak Budivoj vedel, že vojsku Jirího z Podebrad nebude schopen dlouho odolávat a tak si zachránil holý život útekem do Polska.
Tím došlo k rozdelení tak krátkého moravicko-vikštejnského panství.

Zakladatelem nového významného šlechtického rodu v Moravici se stal Jan Dlouhý z Roudnice, který ji kupuje v roce 1493 spolu s prilehlými, dnes již zaniklými vesnicemi nazývanými Krahulí a Hidová. Od té doby se Jan i jeho potomci píší jako Moravictí z Roudnice.

Dalším významným mezníkem se stává rok 1622, kdy po porážce ceských stavu majitelé obce uprchli do ciziny, obec byla zkonfiskována a pripojena k opavskému panství Karla, knížete z Lichtejnštejna. Dochází k znacnému šírení krestanství a obec Moravice prochází obdobím svého nejvetšího rozkvetu. Knížata z Lichtejnštejna obci práli, jejím pricinením byla v obci již v roce 1725 otevrena nová škola v domku, kde dnes bydlí p. Šebestová. Ta sloužila až do roku 1899, kdy si obec postavila školu novou. Lichtejnštejnové pomohli obci vybudovat v roce 1755 kostel, který nahradil dosavadní drevený. V roce 1777 pribyla ke kostelu farní budova. V té dobe se pocet obyvatel Moravice blížil osmi stum.

Keška je umístena nedaleko kostela svatého Filipa a Jakuba. Barokní kostel je z roku 1755. V roce 1954 kostel vyhorel tak, že z nej zbylo pouze obvodové zdivo. Za pomocí místních obyvatel byl ovšem v krátké dobe rekonstruován a v ríjnu 1958 opet vysvecen. Další dílcí rekonstrukce probehly v letech 1984 a 1996.