Magdalena Dobromila Rettigová (1785-1845)
Magdalena Dobromila Rettigová, dívcím jménem Artmannová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích. Ceská buditelka a spisovatelka, autorka básní, divadelních her a krátkých próz je dodnes známa predevším jako autorka knihy Domácí kucharka. Rettigová do svých 18 let neumela cesky. V ceském prostredí a díky manželství s ceským buditelem a spisovatelem J. A. S. Rettigem, se z ní ale stala vlastenecky orientovaná buditelka. Od roku 1834 žila v Litomyšli, kde se úspešne venovala buditelské cinnosti, organizování spolecenského života a povzbuzování žen. Nikdy se ovšem nezasazovala o rovnoprávnost žen, naopak ucila mladé dívky šít, varit a stolovat.
Magdalena byla dcerou vrchnostenského purkrabího Františka Artmanna, ale brzo po jejím narození se stal direktorem ve Stanicích u Prahy na panství hrabete Šporka. Jako malá dívenka vyrustala skoro osamocena, protože její sourozenci se nedožili dlouhého veku. I proto si ji matka velmi hledela a na tehdejší dobu ji neobvykle brzy naucila psát i císt a to ve veku peti let. Relativne klidný život rodicu i Magdaleny byl necekane prerušen v roce 1792, kdy František Artmann umírá a matka je nucená presunout se s malým odbytným do Plzne a pak do Prahy. Tehdy desetiletá Magdalena v Plzni zacala navštevovat školu. Velmi zajímala o cetbu, ráda zapisovala všemožné príbehy, vše se delo v nemeckém jazyce. Magdalena, stejne jako všichni ostatní, byla vychována nemecky, mluvit i psát cesky se naucila mnohem pozdeji. Po prestehování do Prahy, se její zájem o kulturu prohloubil a casté návštevy divadla ji podnítili k sepsání nekolika dramat.
Magdalena se se svým budoucím manželem seznámila v Praze, kde žila spolecne s matkou u zámožné tety. Jan Sudiprav Rettig byl právníkem, pocházel z polonemecké rodiny, ale nadchl se ceským obrozeneckým hnutím. Práve Rettigovi patrí velký dík za to, že svou ženu nutil do ceského jazyka. Chtel, aby se doma mluvilo cesky. Magdalena se vdává o svých 23 narozeninách a po svatbe se manželé odstehovali do Tábora, pozdeji do Prelouce a do Ústí nad Orlicí.
Proto, aby se jméno Rettigové dostalo do širokého povedomí a ona se rozhodla cesky psát a dokonce i publikovat byly dva zlomové momenty. Národní vedomí, které u Magdaleny probudil její manžel, se v Ústí zacalo plne rozvíjet. Nejprve to bylo setkání se zdejším rodákem, knezem a nadšeným vlastencem Matejem Josefem Sychrou, který ji prekvapil svou cistou a jadrnou ceštinou, a následne a nejvíce seznámení s dalším ústeckým rodákem, lékarem a velkým vlastencem Františkem Xaverem Korábem. Manželé Rettigovi se stali spolecne s manžely Andresovými stálými hosty manželu Korábových. První zlomový okamžik se udál 26. cervence 1819, pri oslave jejich jmenin v Ústí nad Labem. Schuzka techto ceských rodin pri oslave dala podnet k založení ceské knihovny v Ústí. Vznikl zde návrh, aby se vzájemne za každé nemecké slovo zapletené do ceštiny zaplatil jeden vídenský groš a z techto plateb byly zakoupeny ceské knihy. Neví se, kolik se nakonec vybralo, ale protože se koupilo dohromady na tricet knih, málo to urcite nebylo. Vedením knihovny byla poverena paní Magdalena.
Rettigová vzala svou novou funkci ve spolecenském živote vážne a všechny knížky nejprve sama precetla, aby o nich mohla zasvecene hovorit. Zacala také pracovat na své psané ceštine a došla tak daleko, že již v lednu 1820 sepsala provolání, které vybízelo ceské ženy a ústecké rodáky, kterí pusobili nebo studovali jinde, k pestování ceského jazyka i cetbe ceských knih. Sama opsala sto exempláru a rozeslala ho po Cechách, Morave a Vídni a náhle se tak dostala do kontaktu s mnoha známými vlastenci.
Druhý zlomový okamžik nastal pred rokem 1826, kdy se Magdalena Rettigová vypravila spolecne s chotí ústeckého lékárníka do Hradce Králové, aby pro knihovnu zakoupili u Jana Hostivíta Pospíšila, známého nakladatele a knihkupce, ceského vlastence, nejaké nové knihy. Když se pan nakladatel pri výberu ceských knih dozvedel, že paní Rettigová i píše a s úspechem svoje práce predcítá, seznámil ji s osvíceneckým knezem J. L. Zieglerem, kterému ukázala své literární pokusy. Po prectení prohlásil "To musí do tisku a do sveta" a navrhl jí, jak bylo tehdy mezi vlastenci zvykem, používat ryze ceské jméno, a to Dobromila. Od té doby se podepisovala Magdalena Dobromila Rettigová. Ceské jméno v té dobe prijal i její manžel, a to Sudiprav místo puvodního Alois. Její literární tvorba zacala postupne vycházet nákladem vydavatele Jana Pospíšila v Zieglerove Dobroslavu.
V roce 1826 vydal její nejslavnejší a nejrozšírenejší knihu „Domácí kucharka“. Magdalena si otevrela "kucharskou školu" pro ceská devcata, kterou provozovala v domácnosti manželu Andresových. Magdalena se rozhodla, že nebude dívky vychovávat pouze pomocí literatury, ale i prakticky. Zacala zvát mladé dívky k sobe domu a ucila je varit podle svých receptu. Spolecne kuchtily spousty honosných a nárocných jídel. Je logické, že vše nemohly sníst, proto se u Rettigu objevovaly témer každý den návštevy, které si nemohly vynachválit dobrutky paní domácí. Magdalena takto vyucila témer 2000 dívek. Ale to už manželé Rettigovi žili v Rychnove nad Knežnou a nemocnou Magdalenu jezdil lécit dr. Koráb a jako svoji odmenu za lécení si prál, aby sepsala všechny svoje výborné recepty. A z techto kurzu tak vzniklo v roce 1826 dílo, které autorku proslavilo více než všechna její beletrie a je živé dodnes. Bylo vydáno pod názvem "Domácí kucharka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky ceské a moravské". Krome receptu, prekvapive málo z nich je na skutecne tucné a nezdravé masité pokrmy, obsahuje ruzné rady pro zacínající hospodynky a manželky. Tehdejší sloh a ceština vubec hodlovala dnes vehlasným pojmum jako_ vraž tam.., hod.., kupa vajec.. V roce 1831 pro velký úspech se kucharka dockala druhého vydání a o dva roky pozdeji vychází i nemecky.
Poslední životní období Magdaleny Dobromili Rettigové je poznamenáno vážným úrazem, patrne šlo o ošklive zlomenou ruku, ale jak se uvádí, díky proslulému ranhojici se mohla po prestehování do Litomyšle, svého posledního pusobište, zase pustit do cinorodé budovatelské cinnosti. Rettigová svého muže prežila o jeden rok, zemrela 5. srpna 1845 a byla pohrbena na litomyšlském hrbitove. Z jejich jedenácti detí do vetšího stárí dospely jen tri a o dvou se dá napsat, že výrazne prosluly. Dcera Jindriška Milina byla hudebne nadaná a pozdeji nastoupila peveckou kariéru jako operní pevkyni ve Stavovském divadle v Praze a potom v Mnichove. Syn Josef Ondrej Rettig se stal clenem rádu piaristického a pusobil jako uznávaný profesor v Hustopeci na Morave a pak v Nepomuku v Cechách. Že byla sama Rettigová známá a oblíbená znací i to, že samotný Alois Jirásek o ní napsal veselohru nesoucí její jméno - Magdalena Dobromila Rettigová. Ve své dobe to byla oblíbená životopisná divadelní hra, v níž je krome jiného také zmínka o její proslavené kucharce, na kterou vzpomínáme a ucíme se o ní dodnes.
Díla M. D. Rettigové:
Kafícko a vše co sladkého 100 predpisu atd. – jak pripravit kávu a zákusky vcetne rad spolecenské konverzace
Dobrá rada slovanským venkovankám, aneb pojednání, kterak by ony pokrmy prosté, laciné i chutné pripravovali a tak se bud budoucí svou domácnost aneb pro službu cvicit mohly
Mladá hospodynka v domácnosti, jak sobe pocínati má, aby spokojenosti své i manželovy došla
Pojednání o telecím mase, každému, komu se prejídáno venováno
Sbírka rozlicných myšlenek – upistografie - veršovaná blahoprání
Chudobicky – milostné povídky a dramatické hrícky pro ucenou spolecnost
Bílá ruže – žertovné dvouaktové drama
Domácí kucharka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky ceské a moravské - se doslova stala bestsellerem devatenáctého století a vycházela v rozlicných úpravách ješte i na pocátku století dvacátého. Trebaže recepty jsou bohužel mnohdy i velmi nezdravé a financne nárocné, presto bychom v této knize mohli najít i pomerne bohatý výber salátu z cerstvé zeleniny, nevyjímaje zeleninu méne známou. Najdeme zde i na padesát zeleninových pokrmu. Pokud tuto kucharku dostane do ruky soucasná nápaditá kucharka, nemusí zustat zcela bezradná. "Vrazí" do moucníku polovinu vajec, omezí tuky, prípadne dá i méne cukru, v jiném predpisu napríklad vynechá tmavou zásmažku, zkrátí nekteré doby tepelného zpracování a výsledkem mohou být predpisy, které se priblíží soucasným moderním, jež se snaží vytváret rovnováhu mezi príjmem a výdejem energie. Kucharka casto prochází z generace na generaci se stále ohmatanejší vazbou, nekde už i bez ní a je zdrojem nápadu, ale i pobavení díky zapomenutému slohu ve kterém je napsána.
Pár receptu z Domácí kucharky:
Hnedá silná polívka
Dej na rendlík kus másla, dve na kolácky rozkrájené cibule, jeden celer, dva koreny petružele, dve mrkve, jednu kapustu, všecko rozkrájené, potom rozkrájej na kousky libru hovezího, libru libového skopového a pul libry uzeného masa, vlož ho s rozlicnými zbytky od drubeže na tu zeleninu a nech to až do hneda dusit; musíš však bedlive dohlížet a casteji s tím zamíchat, aby se to nepripálilo; pak to dej do hrnku, nalej na to 8 nebo 10 žejdlíku hovezí polívky a nech to ješte asi hodinu varit; potom polívku proced, vlej ji do mísy na smažené, na nudlicky rozkrájené žemlicky, a nes ji na stul.
Beefsteak aneb hovezí rízky
Vezmi kus masa od svíckové pecene, orež všechen luj a kužicky, nakrájej prespríc na prst tlusté žízky, sklepej každý obráceným nožem a trochu je osol; potom rozkrájej kousek slaniny na malé kostky, dej ji na kuthánek rozpálit, pridej k ní pul drobnince rozkrájené cibule, trochu zelené petružele, a když se to zapení, polož na to ty sklepané rízky a nech je spešne hezky do hneda upect; ty odrízky a kužicky dej na jiný kuthánek, k tomu kousek slaniny, cibuli, jednu petružel, jednu mrkev, pul celeru, dva bobkové lístky, trochu dymiánu, lot másla (je-li však pri tech odrízkách více loje, není treba másla) a nech to hezky do hneda dusit, potom dej k tomu varecku nebo lžíci mouky a nech to chvilku, až se mouka jako hnedá kura na dne usadí; pak na to nalej žejdlík hovezí polívky, nech to hezky povarit, potom to proced, dej do toho trochu zázvoru, trochu pepre, trochu nového korení, trochu citronové kury, a vlej na to ty hnedé dušené rízky; nyní se to však již nesmí nechat dlouho varit, aby to príliš nezhoustlo; kdyby se to ale prece stalo, tedy se musí prilejt hovezí polívky, a když se má dávat na tabuli, zacedí se to citronovou štávou; potom to dej na mísu a udelej okolo venec z pecených zemcat, totiž: oloupej malé syrové zemcata, rozkrájej je na tenké lístky a nech je asi pul hodiny ve studené vode namoceny, pak je osuš cistým šatem, posol je trochu, vhod je do rozpušteného másla a nech je hezky do zlatova usmažit. Kdo chce, muže dríve pul drobnince rozkrájené cibulky v másle do zlatova usmažit a pak teprv zemcátka do toho vložit.
Dobrá buchta
Utri ctvrt libry nového másla, dej do žejdlíka dobré kyselé smetany 6 žloutku, 3 lžíce hustých kvasnic, asi dva loty tluceného cukru, trochu soli, všecko dobre rozkloktej, pak tím zadelej peknou suchou mouku hezky huste, testo dobre vypracuj, at jde od varecky, nacež posyp servít moukou, rozválej na nem testo asi na dve stébla tluste, pomaž ho rozpušteným máslem, posyp tluceným cukrem a skoricí, pak na dlouho nakrájenými mandlemi, vymaž formu máslem, vysyp ji aneb vylož mandlemi, buchtu pekne svin, dej ji do formy a nech ji tri ctvrte hodiny kynout, pak aspon tri ctvrte hodiny pect; potom ji vyklop, posyp cukrem a skoricí a nech ji vystydnout. Do té buchty mužeš také místo uvedených vecí dáti dobre upravený mák. Dobrou chut!
Použité zdroje, více informací:
http://www.hrady.cz/index.php?OID=4583
http://www.vseradice.cz/historie-a-osobnosti/mdrettigova/
http://www.labuznik.com/article.php?ID=206
http://cs.wikipedia.org/wiki/Magdalena_Dobromila_Rettigov%C3%A1
Cache
Keš je jednoduchá drive-in keš, v její blízkosti snadno zaparkujete. Od keše uvidíte na novou všeradickou galerii v nove opraveném zámku - statku Všeradice. Doporucujeme navštívit zdejší výstavu venovanou M. D. Rettigové s galerií obrazu umelcu z celého sveta.
