Historie vrchlabského hokeje se skládá z několika milníků.
Oddíl ledního hokeje byl ve Vrchlabí založen v roce 1948 na přírodním ledě. Kvalita místního hokeje postupně stoupala a odměnou byl postup do oblastního přeboru východočeského kraje v roce 1968 - 1969.
Dalším krokem byl stadion s umělou ledovou plochou, který byl slavnostně otevřen 10.12.1977, na kterém působil 20 let oddíl ledního hokeje pod hlavičkou TJ Stadion Vrchlabí. V roce 1997 schválili členové TJ Stadion Vrchlabí na své Valné hromadě založení HC Vrchlabí s.r.o.
Hlavní události se v historii vrchlabského hokeje píší od roku 2000. Tehdy se začalo s přípravou zastřešení zimního stadionu, o dva roky později byla akce dokončena a 28.10.2002 byl stadion za účasti představitelů Českého svazu ledního hokeje, města Vrchlabí a zástupců klubu slavnostně otevřen.
Dalším milníkem ve vrchlabské hokejové historii byla sezóna 2004 – 2005, na začátku této sezóny přišel do klubu nový generální partner a po vítězství v krajské lize postoupil tým do baráže o 2. ligu kterou úspěšně absolvoval. Stínem na úspěšném postupu do 2. ligy bylo těžké zranění vrchlabského hráče Jana Pavlů a oblíbený Papa musel ukončit hráčskou kariéru.
První rok dvouletého působení v 2. lize skončilo HC Vrchlabí na druhém místě v základní části a stop mu vystavili v play-off hráči Benátek nad Jizerou. Sezóna byla poznamenáne tragickou havárií vrchlabských hráčů na dálnici u Mladé Boleslavi, kde zahynul, mezi fanoušky velmi populární Jan Basa.
Ovšem hned následující sezónu nenechalo Vrchlabí nikoho na pochybách, kdo kraluje 2. lize a bez větších potíží postoupilo do 1. ligy.
Ve vrchlabském dresu se již ve druhé lize pravidelně objevoval slovinský reprezentant Rok Pajič a i jeho zásluhou skončilo Vrchlabí v první rok v první lize na 4. místě skupiny Západ, v předkole play-off po lítém boji vyřadilo několikanásobného mistra republiky, jihlavskou Duklu a konec sezóny vystavil pozdější finalista první ligy KLH Chomutov.
Druhý rok v první lize 2008/2009 znamenal pro HC Vrchlabí i několik kol se vyhřívat na pozici lídra tabulky. Konečné čtvrté místo znamenalo pro Vrchlabí přímý postup do play-off, kde ve velmi vypjatém čtvrtfinále nestačilo tentokrát na Hradec Králové.
Ve třetí prvoligové sezoně se objevil ve vrchlabském dresu dokonce olympijský vítěz z Nagana Jan Čaloun a i když celou sezonu nedokončil stejně byl ten rok nejúspěšnějším vrchlabským střelcem. Vrchlabí se do vyřazovacích bojů prosmýklo v posledním 46. kole dlouhodobé soutěže, kdy postup zajistil kapitán týmu Ladislav Gengel vyrovnávacím golem 15 vteřin před koncem utkání s berounskými Medvědy. V play off svedlo Vrchlabí pětizápasovou bitvu s Třebíčí a o postupujícím rozhodly v pátém zápase samostatné nájezdy, kde byla úspěšnější domácí Třebíč.
Konec dlouhodobé části čtvrté sezony zastihl vrchlabské prvoligové hráče na devátém místě tabulky a systém soutěže jim určil za soupeře Berounské Medvědy, kterým horalé vyprášili kožich 3:1 na zápasy.
Ve čtvrtfinále čekal na horaly vítěz zákládní části z Ústí nad Labem a Ústečtí Lvi měli s Vrchlabím práce nad hlavu a zcela proti očekávání se série protáhla na šest zápasů a favotit i dokonce prohrával 1:2 na zápasy.
Nevídaná věc se přihodila brankáři horalů, Vladislavu Koutskému, neb z celkem 11 zápasů play-off vychytal 4x čisté konto.
Labutí písen napsal vrchlabský prvoligový hokej 30. 3. 2011, kdy generální partner klubu oznámil svůj odchod od vrchlabského hokeje a tím dnem skončila i první hokejová liga ve Vrchlabí.
Po prodeji prvoligové licence do Písku začal klub další sezónu v krajské lize pod novým názvem HC Stadion Vrchlabí.
Celá sezóna by se dala jednoduše nazvat "Jak je důležité míti Filipa". Z loňského mužstva zůstal pouze jediný matador Martin Filip a celoživotní zkušenosti z českých i evropských kluzišť prostě v krajské lize musela být vidět. A taky byla.
Martin prostě byl tahounem mužstva a vháněl soupeřovým obráncům brankářům slzy do očí, neb si s ním prostě většinou nevěděli rady.
Statistiky hovoří jasnou řečí, ve 32 zápasech za Vrchlabí dosáhl 64 kanadských bodů.
Na konci sezóny si na něj ještě vzpoměla jihlavská Dukla kam jezdil na střídavé starty, v devíti zápasech za Jihlavu vstřelil čtyři branky a na tři přihrál a tak ve svých čtyřiceti letech odehrál třeba za osm dnů sedm hokejových zápasů a dalo by se říci, že v dresu Dukly dokázal porazit svůj Hradec Králové kde hrál a nedaleko bydlí.
Druhá sezóna v krajské lize se musela obejít bez tahouna z minulé sezóny, Martina Filipa. Více než dobře ho nahradili Tomáš Bláha a Patrik Fořt. I jejich zásluhou skončil vrchlabský Stadion na druhé příčce krajské tabulky a zahájil boje v play-off, které ozdobilo památné finále s regionálním rivalem z Trutnova, na které se bude pod Krkonošemi ještě hodně dlouho vzpomínat. Výhra byla vstupenkou do kvalifikační skupiny o baráž o II. ligu. A jelikož Vrchabí vyhrálo jak kvalifikační skupinu, tak i následující baráž s Chotěboří, vrátilo se po šesti letech opět do II. ligy.
V sezóně 2013/14 se HC Stadion Vrchlabí stal po letech opět účastníkem třetí nejvyšší soutěže u nás. Jeho řady opět posílil navrátilec z jihlavské Dukly Martin Filip. Se svými spoluhráči brázdil celou sezónu česká kluziště a po odehrání základní části bylo Vrchlabí na hezkém šestém místě. V následujícím play-off vyřadilo tým HC Řisuty a stopku jim vystavil až v dalším kole Žďár nad Sázavou, čímž se v celkovém hodnocení dostal Stadion na celkové páté místo druholigové skupiny západ. Na nováčka skvělé umístění.
Po letech nastal čas na přemístění keše na vhodnější místo, které nezarůstá kopřivami a snad ani není cílem venčících se psů. Taktéž poskytuje dobré krytí u logování. S přemístěním keše souvisí i změna velikosti a tak radši zkuste šetřit místem.