Vesnicka v podlesi Multi-cache

Prosíme všechny návštevníky naší keše, aby uvedli maskování jejího uložení do puvodního stavu. Pokud se to z nejakého duvodu nepodarí tak budeme rádi za informaci že není vše v porádku. Predem dekujeme.

HRIVICE

Historie

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1316, kdy se uvádí vladyka Petr z Hrivic, pohnaný k zemskému soudu Daliborem z Kozojed za to, že spolu se svým bratrem Príbkem vyplenili jeho tvrz. Jméno obce pochází z vlastního jména Hríva.

Roku 1318 se v Hrivicích uvádejí další majitelé obce – Vavrinec a Zdeslav z Horan. Koncem 14. století obec drželi Slach a Oldrich z Hrivic. Už v roce 1362 bylo hrivické zboží rozdeleno na ctyri cásti, tudíž Hrivictí platili dávky ctyrem ruzným vrchnostem. První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1535. Zachovaná kupní smlouva z roku 1572 mezi Katerinou Mocidlanskou a Jirím Horou z Ocelovic prináší k historii obce mnoho zajímavých podrobností. Dovídáme se, že tvrz stávala ve dvore a mela vežovitou podobu, že tu byly vinice i nejstarší jména obyvatel: Mácek, Krátký, Parízek, Varmužka, Kousalík, Kokejl. Ješte v témže roce Hrivice koupil Šebestián z Vresovic, který je pripojil k Novému Hradu, s nímž tvorily celek do zrušení roboty. Hrivická tvrz stávala ješte v roce 1650, byla však velmi zchátralá. Polozrícená vež byla zbourána kolem 17. století a kámen použit na stavbu hospodárských budov ve dvore. Tvrz stála na návrší nad vsí, v místech hospodárského dvora a nic se z ní nedochovalo.

Na východe obce stávala osada Babylon, která zanikla ve tricetileté válce (pet chalup, které zde byly v roce 1654 nalezeny, bylo už pustých). V té dobe byly Hrivice vypáleny a ješte roku 1672 zde žilo pouze 27 lidí. Roku 1767 koupili celé panství Schwarzenbergové. V roce 1724 byl v dusledku požáru starého kostela postaven dnešní, zasvecený sv. Jakubu Apoštolovi hodnota D = pocet soch svetcu v nikách u vstupu do kostela hlavní oltár však nehledí na východ, ale na severozápad.Stavba prošla renovací r.1948 a v letech 1993-1994 dostala novou strešní krytinu. Severne od kostela stojí zvonice s hodinami hodnota C = pocet hodin na veži zvonice . Puvodne starší stavba byla barokizována.

Škola v Hrivicích byla postavena v roce 1801, prvním ucitelem byl Nemec Vilém Teimel z Jesenice, který ovšem umel cesky. .V Hrivicích se narodil Karel Kádner (1859 – 1923 Praha), významný operní libretista, autor komorní hudby a básnických sbírek. Nejstarším spolkem v obci byli hasici, založení roku 1882; predsedou byl František Hoch. Roku 1898 byla otevrena pošta, o rok pozdeji byl do obce zaveden telegraf, koncem 80. let minulého století zde pracoval lékar.Dne 24. zárí 1904 byl slavnostne zahajen provoz na trati z Loun do Rakovnika probíhající kolem Hrivic. V roce 1906 byla v obci založena kampelicka. Hospodárský dvur patril Schwarzenbergum až do roku 1924, poté se z neho stal zbytkový statek. Za první republiky zde byla i cetnická stanice, muzeum a knihovna, pusobil tu sbor dobrovolných hasicu a spolek válecných poškozencu. Hrivická kampelicka patrila k nejbohatším na Lounsku. Nejvíce obyvatel tu žilo v roce 1940 - celkem 835 v 159 domech. V té dobe bylo v Hrivicích šestnáct obchodu. V kvetnu 1945 probíhaly v okolí Hrivic ostré boje se zbytky fašistických vojsk, která odmítla kapitulovat hodnota E = pocet pismen v krestnim jmene padleho vojaka. Ješte po druhé svetové válce mely Hrivice vlastní obecní muzeum, kde byly peclive uchovávány památky na minulost obce. Muzeum opatroval hrivický knihovník. Za zmínku stojí i památník padlým z první a druhé svetové války podle návrhu arch. E. Dufka z Horic z roku hodnota A = rok na celní strane pomníku s pripojenou deskou jmen padlých v druhé svetové válce a moderní hranolová štíhlá zvonicka církve ceskoslovenské.

Telocvicná jednota Sokol ve Hrivicích byla založena 21. prosince 1913 na ustavující valné hromade. Cvicit se zacalo na sále hostince bratra V. Blechy. Clenové jednoty mimo jinné hráli i ochotnické divadlo. Od roku 1922 meli sokolové k dispozici škvárové cvicište a v roce 1934 již stála sokolovna hodnota hodnota B = císlo popisné sokolovny V dobe 2. svetové války byla cinnost násilne ukoncena. V r. 1948 prechází Sokol pod Svaz telesné výchovy CSTV. V r. 1968 se vybudoval betonový parket a v r. 1972 podium pro hudbu.

Nedaleko obce (v lokalite "Ohrada") byly koncem minulého století nalezeny praveké pozustatky: popelnicové jámy a kamenná sekera. Byly zde i zbytky prastarého hradište, obehnaného valem s príkopem. Ríkávalo se tady také „Na Šancích“, byly zde nalezeny strepy keramiky ze 7. až 9. století. Nad obcí je zalesnená výšina Okrouhlík (440 metru), místy je odtud pekný výhled na Lounsko i Žatecko.

Povesti

Podle povesti býval v Hrivicích také vodník. Chodíval do „Vlckovny“ k místnímu kolári a aby nestrašil lidi, promenil se vždy v zajíce. Jednou, když u koláre prespali medvedári, tak medvedi zajíce (vodníka) hodne poškrábali, ale nezabili. Vodník podle povesti kolári škodil, protože mu v noci poléval seno, sušené na louce. Hrivice mely také svoji bílou paní, která se zjevovala v sade za hospodárským dvorem. Jiná povest vypravuje o tom, jak kterási žena byla o pulnoci v hrivickém kostele, kde se konala bohoslužba duší zemrelých. Duše žene vzaly plášt, který byl druhý den nalezen roztrhaný a rozházený po hrobech na hrbitove.

Mnoho povestí se váže ke Klucne, kotline mezi Borem u Konetop a Okrouhlíkem u Hrivic. Klucnou vede cesta, podél které mají být pohrbeni vojáci. Podle pover nesmel nikdo zustat v Klucne pres poledne – kovár z Konetop tu pro zmenu zustal pres noc a slyšel po odtroubení pulnoci hrivickým ponocným z Klucny divné zvuky a smutnou hudbu. V Klucne se také zjevoval cerný kouzelný kun se zvonkem na krku. Nekolik obcanu zase provázel pri ceste z Hrivic do Konetop od Klucny vecer po klekání cerný pes. Na celé ceste z Konetop do Hrivic se prý objevovaly bludicky, které honily osamelé chodce. Jeden z pocestných mel nést necky, a když se za ním bludicky hnaly, vlezl pod necky a s hruzou slyšel, jak bludicky dupou po neckách. Dosti kuriozní strašidlo se zase zjevovalo v sade pod hospodárským dvorem v sušárne na ovoce – strašila tam konská noha. Vždy o pulnoci tloukla na okno sušárny. Nikdo nechtel v sušárne pracovat, proto byla brzy rozborena. Za Hrivicemi smerem na Konetopy se cas od casu po ceste válely ohnivé sudy. Na ceste do Konetop se zase objevoval duch, který nosil velký kámen – mezník – a neustále volal: „Kam to mám dát?“. Jednou šel od Hrivic do Konetop opilec, který na ducha zakricel: „Kdes to vzal, tam to dej“ – a od tech dob dub zmizel a více se neukázal.