Labská štola
Ackoliv se na Roudném, jak se jmenuje zdejší kopec (a také prilehlá vesnice) težilo zlato již od stredoveku, s krátkou prestávkou v dobe husitských válek, my bychom Vás rádi pozvali ke štole, která vznikla pomerne "nedávno". Vetšina pozustatku hornické cinnosti ve zlatodole na Roudném totiž vzala casem za své. V okolí Roudného sice mužete nalézt zbytky jam i haldy vytežené zeminy, jsou však již zarostlé a cástecne erodované, že jejich existenci nezasvecený clovek ani nemusí zaznamenat. Dokonce i kalište (nachází se cca pul kilometru sevozápadne od vstupu do štoly) již pohltila vegetace takovým zpusobem, že krome mimorádného množství písku o puvodním úcelu tohoto místa nesvedcí nic [mimochodem - nachází se tam další keška :-)].
Zlato bylo zpocátku nalézáno a teženo na povrchu. Zlaté žíly vycházející na povrch ale nevystacily vecne. Takže bylo nutné zacít odkrývat zeminu a spouštet se cím dál hloubeji pod povrch. Zacalo budování dulních šachet (vertikální otvory) a príslušných štol (otvory horizontální), které následovaly nalezené žíly.
Zpocátku probíhala težba v míste dnešní obce Roudný. Zde pozdeji postupne vznikaly i budovy spojené se zlatodolem, z nichž nekteré lze najít v obci doposud (samozrejme již v nikoliv puvodní podobe).
V roce 1893 zapocaly práce na štole Moric (jméno nese po tehdejším spolumajiteli dolu Morici Beckerovi) jihovýchodne od obce Roudný a kousek jižním smerem od obce Laby (odtud název keše; protože štola bývá nazývána i jménem Prokop, zvolili jsme název pro keš neutrální, místní).
Štola dosahuje délky pres 550 metru a má jednu asi 200 metrovou odbocku.
V roce 1930 byla težba v dole ukoncena. Zatímco vstupy do šachet byly postupne uzavreny (budovami a jedna šachta dokonce po zabetonování skoncila pod silnicí), vstup do štoly Moric zustal volný. Ústí šachty bylo obezdeno a osazeno železnými dvírky. Ta jsou nyní odemcená a neuzavrená.
Durazne varujeme všechny dobrodruhy, aby nevstupovali do šachty. Krome toho, že je to nebezpecné a šachta je zaplavena do výše 3/4 metru vodou (ostatne jako celý zlatodul), stala se útocištem netopýru velkých. Pokud by Vás zajímalo, proc jsou ve dvírkách tak velké obdélníkové otvory, když by dvírka, pokud by byla zamcená, mela bránit vstupu osob, je to práve kvuli netopýrum a umožnení jejich volného pohybu do štoly a ven.
Nicméne - k zažití pocitu, jaký zažívali horníci postací i pokud do štoly jen nahlédnete (jde to i zavrenými dvírky). Poznámky ke keši:
Doporucený prístup je ze severu - viz waypointy a mapka, s tím, že posledních pár metru je nutné ve vzdálenosti minimalne 20 metru "prejít" (pred potokem vede neco co se vzdálene podobá ceste/pešine) pak zahnout a pak se teprve vrátit. Cca 10 metru k vlastní štole i ke keši doporucujeme absolvovat z jihu, pokud si nehodláte dobrovolne ztížit obtížnost o minimálne 1*.
Upozornujeme, že štola je zaplavená a vytéká z ní voda. Podle pocasí keš muže být, ale spíš nebude prístupná suchou nohou. Holinky berte jako nepovinnou, ale doporucenou obuv (na posledních 10 metru).
Neverící tomáše (speciálne Barbie team) upozornujeme, že terén je opravdu 3,5*, že se mužete zašpinit, namocit a pri nešikovnosti i odrít. Pokud je pro Vás kterékoliv z uvedených rizik neprijatelné, tuto keš (stejne jako jiné stejne obtížné) radeji vynechte ;-)
Situacní mapka:
Legenda:
žlutá a zelená plná cára - cyklostezky
ružová znacka - obec Roudný
oranžová znacka - obec Laby
žlutá znacka - odbocka ze silnice Tábor - Vlašim
cervená a modrá znacka - doporucená místa pro parkování
cervené a modré teckované cáry - doporucené trasy
tyrkysová tecka - približná poloha ústí štoly.
Doporucujeme volit cervenou trasu. Modrá je sice kratší, ale vede po poli a v záveru byste museli podstoupit prodírání zarostlým prírodním príkopem (alternativu - prelézat pres výbežek výbehu pro kone - nepovažujeme za štastnou - jedná se o ohražený soukromý pozemek). Severní cesta je sice delší, ale jednodušší.
Snad proto, že jsme sem vždy chodili ze severu jsme variantu príchodu od jihu neproverovali...
Zajímavost, která nás zaujala - možná jste už slyšeli název "dedicná štola". Nás zaujal pri lovení jedné multiny kousek od Príbrami... a porád nám vrtal v hlave ten název.... Spolu s podklady pro tento listing jsme našli i vysvetlení tohoto názvu:
Spolu s hloubením šachet bylo zapotrebí vyrešit problém kam s vodou, která do nich nemohla neprosakovat. Problém rešily odvodnovací štoly (zvané dedicné). Jednalo se o štoly, které spojovaly šachtu (ale zpravidla více šachet) a ústily na povrch. Mírný sklon odvodnovacích štol zarucoval prubežný odvod vody z šachet, kterými štola procházela. Název "dedicná štola" pochází od zvyklosti predávat údržbu a nekdy i ražbu takové štoly v rodine z otce na syna, tedy "štolu dedit".