Pred davnymi a davnymi casy, kdy
lide jeste chodili obleceni v kuzi, a slovo silnice nemela zadny
vyznam, protoze zemi se linuly jen prasne cesticky a stezky siroke
tak akorat pro dve nohy. Tehda se narodili tri skritkove.
Presence of
Gaya by Josephine Wall Pani Zeme k sobe
skritky nechala povolat, a kdyz k ni prisli, mile k nim promluvila:
„Necht kazdy z vas jeden z prirodnich divu si vybere a pecuje
o nej, jak nejlepe dovede. Za pet let si vasi praci prijdu
zkontrolovat. Tomu z vas, ktery nejlepe pecoval o svereny kousek
prirody, dam do uschovy svuj poklad. Pani Zeme ukazala skritkum tri
divy – Zlatonosny
potok, Rozeklane
skaly a Sumny
les.
Prvni ze skritku si vybral do opatrovani Rozeklane skaly. Pani Zeme
proto dala skritkovi jmeno Kaminek. Druhemu, jehoz Sumny les zlakal
svou krasou a klidem, zacala rikat Kminek, no a na tretiho zbyl
Zlatonosny potok. Pani Zeme proto nazvala skritka Kapka.
Rok se s rokem sesel. Ani jeden ze skritku nezahalel. Vsichni tri
pilne pracovali, ale ne s vidinou pokladu, na ten jiz davno
zapomneli, kdepak. Kminek, Kaminek i Kapka si svoje prostredi,
svoje krasne koutky prirody natolik oblibili, ze o ne pecovali s
velkym potesenim. Na slibeny dar uplne zapomneli.
Pet let uplynulo jako voda. Kminek, Kaminek a Kapka se po letech
znovu setkali u Pani Zeme. Ta se hned skritku zeptala, jak se jim v
jejich usili darilo. Jeden pres druheho povidali a prekrikovali se,
kazdy se chtel Pani Zemi pochlubit se svymi uspechy. „Reknete
mi“ promluvila po chvilce ke skritkum vlidnym hlasem:
„Ktery z vas se staral o svereny koutek prirody nejlepe?
Ktery z vas si zaslouzi mou nejvyssi prizen a stane se spravcem a
ochrancem pokladu?“ Skritkove na sebe pohledli, ale zadny z
nich nepromluvil.
Pani Zeme na skritky s pychou pohledla a rekla: „Vsichni tri
jste se starali o sverenou prirodu, jak nejlepe jste jen mohli. V
potoce se blysti pruzracna voda plna ryb, les do dalek voni
jehlicim a sladkymi jahodami, zvere v nem by se jeden nedopocital a
po skalach se prohani stada kamziku a zlute kvetou tarice. Proto si
myslim, ze poklad nalezi vsem trem dohromady. Uschovejte jej pred
zraky nenechavych lidi jez vidina bohatstvi by je zlakati mohla a
dovolte jen tem, co prirodu chteji poznavat, aby ho nalezli a maly
kousek z nej si odnesli.“
Jak Pani Zeme rekla, tak skritkove vykonali. Poklad dobre
uschovali. Kazdy ze skritku zanechal ve svem koutku prirody nekolik
tajnych zprav a jen clovek, ktery projde tri trasy a najde vsechny
indicie, muze objevit poklad a snad si z nej i maly kousek
ponechat.
Sumny les
„Copak je to jen za podivne huceni?“ Pomyslel si
skritek sotva otevrel oci. „Copak je to za zvuk, ktery me
taha z vyhrateho pelisku?“ Odkopal perinku z lopuchoveho
listu, natahl si katata, kosilku i botky a vykoukl ze sveho
kuroveho domecku. Nad hlavou se mu jako obvykle tycila obrovska
lipa. Takovou siroko daleko nenajdete, misto jednoho kmenu ma hned
tri. Pro jeji krasu a velkolepost si ji skritek Kminek uz pred lety
vybral za svuj domov. Vylezl pred svuj domecek, protahl se, jen
jeho male kosti zapraskaly, zivnul a sam pro sebe si povida
„to by byl hrich zalezt zase do postylky, kdepak radeji se
rozhlednu po lese. Ted uz chapu, proc mu Pani Zeme rika Sumny,
kazde rano me vzbudi sumeni listi ve vetvich.“
To se to bude Kminkovi krasne vstavat, ale ted uz se rychle
vydejme za skritkem do lesa, at nam nekam neutece.
„Mam
rad les,“ pomyslel si skritek. Vsude tolik stromu, vonici
jehlici. Kazdy strom je necim vyjimecny, napadlo skritka, kdyz se
zahledel na jeden vzrostly smrk. Pripadalo mu, ze se od svych
bratru nejak lisi. At skritek koukal nahoru dolu, ne a ne to najit,
presto si byl jisty, ze je na nem neco zvlastniho, a prece, uz to
vidim, vzdyt…
Male nozky vedly skritka cestou necestou vonicim lesem. Copak to
skritek zahledl, hvezda na zemi, jakpak se sem asi dostala, ale
kdepak to jen pet cest se tu rozbiha, kazda na jinou stranu.
Skritkuv zrak prilakal mohutny parez, jakoby do nej pred spoustou
let uhodil blesk behem obrovske boure. „Musi tu byt uz cela
desetileti, a jeste par let tu bude“ pomyslel si Kminek,
usmev se mu rozlil na tvari pri te myslence. „V takovemhle
lese bude jiste spousta zviratek, jestlipak alespon nektere
zahlednu?“ Napadlo skritka.
"Rybnik, to se prave hodi" Skritka uz zacaly pobolivat nozky,
rychle si zul botky, sedl si nedaleko hraze a ponoril chodidla do
chladive vody, je to byla uleva. Na rybniku plavalo hejno kachen.
Skritek je chtel spocitat, ale moc se mu to nedarilo, kachny se
potapely, preletavaly z mista na misto, jako by tusily, o co se
skritek snazi a za kazdou cenu se mu v tom snazily zabranit. To je
mi podivny material, stavidla se preci vzdycky stavela ze dreva,
ale tohle neni ani drevo, ani hlina a dokonce ani kamen. Kdyz na to
zatukam, slysim zvonit zvony.
Uprostred vzrostleho lesa plneho nejroztodivnejsich druhu
objevil skritek strom, ktery ho svym vzhledem okamzite zaujal. Na
prvni pohled to vypadalo, ze tu vyrusta sest ruznych stromku, ale
kdyz se podivate pecliveji, vsimnete si, ze vsechny kmeny vyrustaji
z jednoho mista, jejich koreny nejsou jen propletene, jsou spojene.
Je to buk sesterak. Skritek si buk zalibne prohlizel, kdyz tu
zahledl,... „Hmm, to jsem netusil, ze mohou rust i na
bucich“
O kousek dal narazil skritek na sirokou stezku. „Ale co
kousek se po ni muzu vydat, snad nic duleziteho neprehlednu“
pomyslel si Kminek. Slapal po ceste a rozhlizel se kolem sebe, byl
jako ve snach. Najednou se pred nim otevrel uzasny pohled, jako
oknem Kminek uvidel vzrostlymi stromy uzavreny lesik. Vsechny
stromy byly stejneho druhu, jeden Buk vedle druheho. Maly, velky,
tenky siroky, jeden temer na kraji se mu obzvlaste zalibil. Prisel
k nemu bliz a zadival se do jeho koruny. Ale kdeze, takhle ty buky
nerostou, skritka jeho zvedavost prinutila jit jeste blize a strom
si prohlednout. Aha, to jen mama veverka uci deti psat. Drapky
vyskrabuji pismenka a cisilka. A mala vevercata si schovavaji po
lese tahaky. Az jim na to mama veverka prijde, … Skritek
vevercata neprozradi, kdepak u nej je jejich tajemstvi
schovano.
Skritek bloudil lesem, prohlizel si stromy i kytky, poslouchal
zpev ptaku a vyhlizel mamu veverku s vevercaty, jak se tak
rozhlizel, vsiml si ctyr vzrostlych dubu. Neni tomu tak davno, co
tu dubu byvalo pet. Ale lidska nenechava ruka pateho z bratru
urizla a nejspis z nej vyrobila skrin nebo dubove parkety.
Tady moje cesta konci. Kdyby kamenny svah nebyl porostly duby a
doubky, byla by odtud pekna vyhlidka. Takhle je to vyhlidka, ale
temer bez vyhledu. Az na samem okraji svahu se skritek posadil.
„Tady ukoncim svou cestu. Kazdy den se tu posadim a odpocinu
si pred cestou domu. Zitra bych se mohl rovnou ze sve obhlidky
vydat za svymi bratry. Urcite me radi uvidi.“ A co teprve
Kminek, po brascich se mu nejednou zastesklo, ale vedel, ze ukol od
Pani Zeme se musi splnit.
23.11.2009 - uprava listingu - drevorubci
znicili prolezacku lesnich mysek
2.10.2011 - uprava listingu - zmena tahaku
vevercat