Pred davnymi a davnymi casy, kdy
lide jeste chodili obleceni v kuzi, a slovo silnice nemela zadny
vyznam, protoze zemi se linuly jen prasne cesticky a stezky siroke
tak akorat pro dve nohy. Tehda se narodili tri skritkove.
Presence of
Gaya by Josephine Wall Pani Zeme k sobe
skritky nechala povolat, a kdyz k ni prisli, mile k nim promluvila:
„Necht kazdy z vas jeden z prirodnich divu si vybere a pecuje
o nej, jak nejlepe dovede. Za pet let si vasi praci prijdu
zkontrolovat. Tomu z vas, ktery nejlepe pecoval o svereny kousek
prirody, dam do uschovy svuj poklad. Pani Zeme ukazala skritkum tri
divy – Zlatonosny
potok, Rozeklane
skaly a Sumny
les.
Prvni ze skritku si vybral do opatrovani Rozeklane skaly. Pani Zeme
proto dala skritkovi jmeno Kaminek. Druhemu, jehoz Sumny les zlakal
svou krasou a klidem, zacala rikat Kminek, no a na tretiho zbyl
Zlatonosny potok. Pani Zeme proto nazvala skritka Kapka.
Rok se s rokem sesel. Ani jeden ze skritku nezahalel. Vsichni tri
pilne pracovali, ale ne s vidinou pokladu, na ten jiz davno
zapomneli, kdepak. Kminek, Kaminek i Kapka si svoje prostredi,
svoje krasne koutky prirody natolik oblibili, ze o ne pecovali s
velkym potesenim. Na slibeny dar uplne zapomneli.
Pet let uplynulo jako voda. Kminek, Kaminek a Kapka se po letech
znovu setkali u Pani Zeme. Ta se hned skritku zeptala, jak se jim v
jejich usili darilo. Jeden pres druheho povidali a prekrikovali se,
kazdy se chtel Pani Zemi pochlubit se svymi uspechy. „Reknete
mi“ promluvila po chvilce ke skritkum vlidnym hlasem:
„Ktery z vas se staral o svereny koutek prirody nejlepe?
Ktery z vas si zaslouzi mou nejvyssi prizen a stane se spravcem a
ochrancem pokladu?“ Skritkove na sebe pohledli, ale zadny z
nich nepromluvil.
Pani Zeme na skritky s pychou pohledla a rekla: „Vsichni tri
jste se starali o sverenou prirodu, jak nejlepe jste jen mohli. V
potoce se blysti pruzracna voda plna ryb, les do dalek voni
jehlicim a sladkymi jahodami, zvere v nem by se jeden nedopocital a
po skalach se prohani stada kamziku a zlute kvetou tarice. Proto si
myslim, ze poklad nalezi vsem trem dohromady. Uschovejte jej pred
zraky nenechavych lidi jez vidina bohatstvi by je zlakati mohla a
dovolte jen tem, co prirodu chteji poznavat, aby ho nalezli a maly
kousek z nej si odnesli.“
Jak Pani Zeme rekla, tak skritkove vykonali. Poklad dobre
uschovali. Kazdy ze skritku zanechal ve svem koutku prirody nekolik
tajnych zprav a jen clovek, ktery projde tri trasy a najde vsechny
indicie, muze objevit poklad a snad si z nej i maly kousek
ponechat.
Rozeklane skaly
Kdyz se rano Kaminek probudil ve sve jeskyni, uvedomil si, ze
vcerejsiho dne se udalo neco opravdu zvlastniho, zdalo se mu, ze k
nemu a jeho bratrum sama Pani Zeme zavitala a podivnou nabidku jim
dala. Kaminek se snazil rozpomenout, o cem to spolecne s Pani Zemi
mluvili. Matne si vybavoval tu cast o pokladu a taky o sverenych
koutcich krasne prirody. „Ale co jsem si to jen
vybral???“, pomyslel si Kaminek
Dlouze se zamyslel, pak na sebe natahl hnede kalhoty a zeleny
kabatec a vysel pred svuj domecek. V tu chvilku zahledl, ze se jeho
domecek trochu presunul, nebyl na obvyklem miste na skalce u
potoka. Stal na rozeklane skale, proti nemu se tyci do vyse dva
jalovce. „Tak takhle je to“, vzpomnel si Kaminek.
„Rozeklane skaly jsou od dnesniho dne mym novym domovem a o
ne budu pecovat“.
Kaminek se rozhodl, ze si svoje skaly ihned projde a seznami se s
jejich obyvateli, krasami i nastrahami. Od dvou jalovcu strme
stoupal do kopecka, zdal se mu nekonecny, vzdyt jeho kratke nozky
musely udelat stovky kroku, co rikam spis krucku nez se dostal na
vrcholek. Rozhledl se, aby videl svoje uzemi v cele krase. Na
kopcich naproti mohl tusit rozlehle spicate skaly, ale zahledl jen
male vrcholky. Jeho kroky vedly po hrebeni, sel co noha nohu mine,
kazdou kyticku si prohledl a snazil se ji zapamatovat. Jenze pak ho
napadlo, ze kyticky jsou prilis pomijive, vzdyt kazdy kamzik a co
jich tu jen urcite beha, ji muze utrhnout a sezvykat. To asi nejsou
ty spravne zachytne body. „Musim si preci podle neceho svoji
denni trasu zapamatovat.“ Rekl si Kaminek a rozhledl se kolem
dokola. Co to tamhle jen je, ta je ale krasna, jak je zvlastne
pokroucena. Kaminek se na neobvyklou borovice uprene zadival, co to
tamhle schovava…. Kaminek nelitoval kroky navic, aby se mohl
podivat. Copak asi mohlo zpusobit, ze borovice, ktera ma koreny
rovne hluboko ve skale, aby dosahla na vodu a ziviny, je nad zemi
takhle pokroucena?“ problesklo Kaminkovi hlavou. Kdyz tu
nahle uslysel podivny krik. Zadival se k obloze, a hele to jen
krkavci krouzi nad udolim, asi hledaji neco k snedku.
Kaminek si vzpomnel na sve bratry, jestlipak uz jsou vzhuru a
jestlipak si vzpomneli na vcerejsi setkani s Pani Zemi. Napadlo je
projit si sverene uzemi a vybrat si nejhezci trasu, kterou budou
denne prochazet, aby zkontrolovali, ze je vse v poradku. Premyslel
o bratrech, kdyz mu nahle zrak zabloudil k sirsimu prostranstvi
obklopenemu jen malymi semenacky dubu, tady si na chvilku odpocinu.
Kaminkovi zakrucelo v brisku, „ Kdyby tady tak byly nejake
maliny, nebo ostruziny i hribek by mi stacil, nebo kousek masa,
treba nejaka larva chrousta, to bych si pochutnal.“ Na svahu
si udelal velke ohniste, „Ale kampak si sednu?“ Kaminek
prinesl velke klady, ktere poskladal kolem ohniste do tvaru
ctverce. „To jsem ale sikovny“ pomyslel si, vytahl si z
ruksaku jablicko a opekl si ho. Po kratickem odpocinku se vydal na
dalsi pruzkum.
O kousek dale Kaminek chvilku zkoumal suchou borovici, kdyz tu
najednou zahledl pohyb ve starem ohnisti. "Kdopak se to tam
schovava? Juuu, to je ale krasny mlok", rozplyval se Kaminek.
Chvilicku ho pozoroval, ale pak pelasil dal.
Sebehl kousek do udoli, zastavil ho az potok, co rikam, potucek,
ktery dokazi preskocit i nohy maleho skritka. Potok se odpradavna
nazyval Korabka. Kaminka napadlo, ze to kdysi treba vubec nebyl
maly potok, ale poradna reka, po ktere pluly lode velke jako
koraby, prevazejici kameny z nedalekeho lomu. Kolem potoka vedla
stezka, siroka akorat pro dva skritky, ale po nedavnych mohutnych
lijacich tu zbyla jen uzka cesticka. Kaminek se po ni pustil.
Vedel, ze jestli jde dobre musi narazit na dva vzacne stromy. Jsou
stare jako tyhle skaly i kdyz na to vubec nevypadaji. Netyci se do
vyse desitek metru a obvod jejich kmenu rozhodne nemeri tolik jako
u mohutnych stoletych dubu. Presto nejsou o nic mladsi. Na podzim
budou mit krasne cervene plody. Jejich duzina je sladka a patri
mezi Kaminkovo pochoutky, ale pozor Kaminek dobre vi, ze do
seminka, ktere je ukryto ve sladke duzine nesmi kousnout, je totiz
jedovate.
Na druhe strane potucku nez po ktere kracel se tyci do vyse mala
skalni stena. Kolem ni rostou kapradiny a sama je pokryta
zelenkavym mechem. Mistecko jako stvorene pro hru na schovavanou
malych lesnich brouku a pavouku.
Kaminkova cesta pokracovala az na velkou louku, byla to ta
nejvetsi louka, kterou kdy videl. Nutno upozornit, ze Kaminek za
svuj kratky zivot, je mu teprve 120let, videl teprve treti louku.
Vzdyt v lesich a ve skalach se jich zas tak moc nevidi. Okamzite ho
zaujal velky parez lezici kousek od cesticky. Opatrne se k nemu
priblizil a nakouknul dovnitr. Takova dira, ….
Skaly dovedly maleho skritka az na svuj vycnivajici vrchol.
Kaminek si musel davat veliky pozor, aby mu mala nozka v modre
boticce neuklouzla, siroko daleko nebylo ceho se zachytit, rostly
tu jen same vresy a sem tam nejaky ten janovec. Udrzel by
padajiciho skritka??? Preci jen, tamhle kousek roste primo ze skaly
brizka, jeji belostny kminek sviti do dalky. „Co je tohle za
podivny kamen??“ rekl si Kaminek a vzal jej do ruky, je
nejaky lehky, jaka to hricka Pani Zeme mohla prave sem takovyhle
kamen uschovat. Otacel s nim chvilku v rucickach, ale pak ho vratil
a sel dal….
Tamhle kousek… ze skalky vycniva mala borovice, jeji
stihly kminek se krouti podel vykukujicich kamenu. Ale proc vam to
vubec vykladam - vedle te borovice je mala plosinka a na ni je
nejaky obrazek. Ze by to byla pismenka? Skritci neumeji moc dobre
cist, takze Kaminek nevi co to tam jen muze byt…
Kaminek se protahl kolem borovice, hop dolu ze skalky, krok,
dva, tri az k dubu a pak dva tri kroky zase po skalce nahoru, tady
nekde to musim schovat, tady se mi to naramne libi…
5.4.2010 - uprava posledniho odstavce
listingu