Nejstarší dochované zmínky o težbe vápence v oblasti Železných
hor pocházejí z roku 1398, kdy bylo vytežené vápno použito na
výrobu vápenné malty pri stavbe hradu Lichtenburg (soucasná
Lichnice). Vetšího rozmachu se težba vápence dockala až za
vlastnictví rodu Šporku, kterí se zasadili o výstavbu jednoduchých
vápenek vytápených v té dobe drevem. Opravdová velkotežba nastala
až v poslední tretine devatenáctého století, kdy v kraji vzniklo
nekolik kruhových a šachtových pecí, napr. v Prachovicích, Vápenném
Podole, Závratci atd. a zároven bylo vybudováno železnicní spojení
do Vápenného Podolu.
Výroba vápna
Nejstarším zpusobem výroby vápna bylo pálení vápence v
otevrených zemních pecích. Tvar zemní pece byl vetšinou
šachtový. Pec byla stavena z kamene, pozdeji byla uvnir používána i
žáruvzdorná vyzdívka. Jako palivo bylo používáno drevo, následne
uhlí. Pri skládání vápence k výpalu se topenište vytvorilo z vhodne
zvolených, do klenby poskládaných kusu suroviny. Zbylý prostor se
volne doplnil. Vrch pece byl zasypán drobným vápencem aby
nedocházelo k zbytecnému úniku tepla a žár pusobil rovnomerne v
celém prostoru. Po ukoncení vypalování se pec nechala vychladnout,
vybralo se vápno, poskládala nová vsázka a znovu se pálilo.
Kruhové pece
V roce 1858 si nechal berlínský stavitel Bedrich Hoffmann
patentovat kruhovou pec. Technologie kruhového výpalu znamenala
velký prevrat ve vápenickém a cihlárském prumyslu. Vápno se v
kruhové peci vyrábelo poprvé až v roce 1864 po jejím zdokonalení.
Vyzdívka vápenné pece musela být vždy vyrobena ze žáruvzdorného
materiálu. U nás byla první kruhová vápenná pec postavena v roce
1868 v Prerove. Poslední stavby kruhových vápenných pecí u nás byly
v roce 1929 (Komnátka a Žichovice). Pri výrobe vápna se v kruhové
peci využívalo tepla z vypáleného vápna k predehrání palovaného
vzduchu a tepla zplodin horení (koure) k predehrívání vápence.
Zdivo pece melo melo v urcitých vzdálenostech vyvážecí a zavážecí
otvory, které rozdelovaly pec na nekolik komor. Velkou nevýhodou
kruhových pecí byla namáhavá rucní práce v horkém a prašném
prostredí.
Moderní šachtové pece
Šachtové pece byly používány asi od roku 1870. Jejich zažitý název
"Pacoldovky" pripomíná profesora ceské techniky J.Pacolda. Šachtové
pece byly schopny pracovat nepretržite, nahore se sypal vápenec,
dole se prikládalo palivo a vyhrabovalo vápno. Pec byla asi v 1/3
její výšky, která zpravidla nepresahovala 14 m, opatrena topeništi
s vodorovnýmy rošty na spalování paliva. Jako palivo se používalo
drevo i uhlí. Samostatne stojící pec mela nejcasteji tri topenište,
casto se stavely také jako dvojité - dve pece vedle sebe - a každá
z nich pak mela topenište ctyri. Šachtové pece jsou pro výrobu
vápna používány i dnes. Používají se ve dvou provedeních. První
variantou je pec s vnejším topením, kdy je jako palivo použit plyn
a jeho spalování probíhá v nekolika radách horáku v ruzné výšce.
Druhou je pak pec s vnitrním vytápením.
Osada Vápenka
Osada Vápenka, kde se od pradávna pálilo vápno, se v kronikách
uvádí oficiálne naposledy v r.1850 jako osada obce Semteš. V
dalších letech se už jako osada neuvádí. V soucasné dobe je to oáza
klidu místních chataru a chalupáru.
Použité materiály:
- Mineral.cz (http://www.muzeum.mineral.cz/)
- Podrobný pruvodce Železnými horami
(http://www.zelezne-hory.info/)