GC1Q04Z Jinonicky zamecek / Puchmajer (Multi-cache) in Hlavní město Praha, Czechia created by Lang75

This cache has been archived.

Rico Reviewer: Archivace listingu keše.

[b]Rico Reviewer[/b] - reviewer pro ČR

GC1Q04Z ▼

A cache by Lang75 Message this owner

Hidden : 4/17/2009

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Cache se nachází nedaleko hlavního vstupu do zámecku, u Panskeho
rybnicku. Je dobre prístupná, dobre zamaskovaná pred mudly. Prosim
o opetovny masking. Cílem vaší cesty musí být deska
venovaná A.J. Puchmajerovi. Zde zacínáte. (na obrazku vlevo).

Antonín Jaroslav Puchmajer má na jinonickém zámecku pametní desku
a predevším ta posloužila jako duvod pro cach. Prostudujte desku a
nebudete se stacit divit!! Jestli na ní najdete neco podivného,
dejte vedet v logu. Svou pozornost uprete na datumy. Zámecek má
zajímavou historii, ovšem soucasnost je tristní.

Utok civilizace na Jinonicky zamecek

ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER (7. ledna 1769 Týn nad Vltavou – 29.
zárí 1820 Praha)

CESKÝ BÁSNÍK A PREKLADATEL, VLASTENECKÝ KNEZ A NÁRODNÍ
BUDITEL.

Antonín Puchmajer se narodil v rodine vltavotýnského jircháre
Karla Puchmajera a jeho manželky Anny rozené Metlové. Po studiích
na ceskobudejovickém piaristickém gymnáziu vstoupil na filozofickou
fakultu pražské univerzity a zameril se na studia cizích jazyku.
Pak obrátil svuj zájem k teologii. Knežského svecení dosáhl v roce
1796. Pusobil jako kaplan v Ktiši, Prachaticích a Kamenném Újezde.
Roku 1804 byl ustanoven farárem v Jinonicích, následujícího roku v
Citolibech u Loun a krátce poté se stal farárem v Radnicích, kde
pusobil až do své smrti. Po úrazu prodelaném na jare 1820 se jeho
zdravotní stav zhoršoval, uchýlil se proto do všeobecné nemocnice v
Praze, kde ve veku 51 let zemrel. Antonín Jaroslav Puchmajer byl
zakladatelem a hlavním predstavitelem první novoceské básnické
školy, která se prezentovala peti svazky básnických almanachu
nazvaných "Sebrání básní a zpevu" /1795, 1797/ a "Nové básne"
/1798, 1804, 1814/. Znalost mnoha cizích jazyku mu umožnovala
plynne prekládat z latiny, rectiny, francouzštiny, španelštiny,
nemciny, ruštiny a polštiny. S Václavem Hankou se úcastnil vydání
II. dílu Dobrovského slovníku, byl autorem "Pravopisu
rusko-ceského" /1805/, "Lehrgebäude der russichen Sprache" /1820/,
posmrtne pak vyšla jeho ucebnice cikánštiny "Románi Cib". Poslední
tri roky 18.století byl Puchmajer kaplanem v Prachaticích. Vedle
duchovní pastýrské služby zde krísil lásku k ceskému jazyku.
Literátské bratrstvo, spolek chrámového zpevu s latinským a ceským
kurem, doznalo za jeho pusobení dalšího rozkvetu. V Prachaticích
také založil ctenárský spolek, který pozdeji splynul s literátským
bratrstvem. Zde vznikly mnohé jeho básne, zejména ze sbírky vydané
roku 1798. Na Puchmajerovu buditelskou cinnost pak po 18 letech zde
navázal P. František Josef Sláma.

Letité Jinonice a Butovice

Jinonice se sousedními Butovicemi patrí mezi nejstarší osady na
dnešním pražském území. Obe zminuje již zakládací listina
vyšehradské kapituly z roku 1088. V prípade vsi Jinonice (puvodním
názvem Ninonice) náleželo kapitule jedno popluží a tri poddaní;
zbývající cást zustávala v majetku ceských panovníku. Premysl
Otakar I. daroval z tohoto majetku r. 1207 další popluží plaskému
klášteru, od nehož jej r. 1314 s vrchem Vidoulí získal pod správu
pražský meštan Frenclin od Veže. Rocní úrok klášteru cinil 5 kop
grošu. Na pocátku 14. století zde byl vystaven zákupním právem
dvur. Zdejší obyvatelé i ti ze sousedních Butovic a Košír se v
právních záležitostech rídili magdeburským právem, pricemž
podléhali Menšímu Mestu (Malé Strane). Z konce 14. století pochází
písemná zpráva o zdejším zemanském dvoru se ctyrmi poplužími, jehož
majitelem byl pražský meštan Vít Frovin. V dobe husitských válek
zabrali Jinonice stejne jako další církevní statky a majetek
neprátel Pražané. Jinonice prešly do vlastnictví Starého Mesta. V
15. století údajne stávala pri jinonickém vladyckém statku tvrz,
bližší zprávy o ní však z tohoto období chybí (písemná zpráva ji
zminuje až k r. 1621). Po roce 1547, kdy Ferdinand I. celý zdejší
majetek staromestským pánum zkonfiskoval, precházely Jinonice
formou koupe do nejruznejších rukou. Majitelé se menili každou
následující dekádou, na delší dobu kupuje ves až Albrecht
Pfefferkorn roku 1598, který o dvanáct let pozdeji získává i
sousední Butovice.

Jako úcastník stavovského povstání byl r. 1618 zvolen mezi
direktory, hned v roce následujícím však umírá a je pochován v
butovickém kostele, kde se cástecne zachoval jeho náhrobní kámen.
Albrecht Pfefferkorn byl i pres tuto skutecnost posmrtne odsouzen
r. 1621 ke ztráte majetku, podle císarského rozhodnutí byly obe
vesnice i spolu s váznoucími dluhy ponechány nejstarší
Pfefferkornove dceri Johane, provdané za Hynka Jirího Ždárského ze
Ždáru. Paní Johana patrne nemela dostatek penežních prostredku, a
proto svuj majetek prodala r. 1623 známému financnímu spekulantovi
Pavlovi Michnovi z Vacínova. Po tricetileté válce se Jinonice v
prubehu druhé poloviny 17. století opet ocitaly v rukou mnoha
majitelu. Roku 1685 pak prichází na scénu Jan Adolf, kníže ze
Schwarzenberka. Bylo zde zapocato se stavbou nového komplexu
hospodárských budov a na míste bývalé tvrze vznikl rovnež i
jednopatrový zámecek (Na Vidouli). V prucelí zámku byl vystaven
vjezd s barokním portálem a v jeho nadpraží byl umísten erb
majitele Jana Adolfa Schwarzenberka. Celý barokní areál prošel na
zacátku 19. století dalšími stavebními úpravami, na jeho severní
strane došlo též k rozšírení o další dvorní krídlo. Jinonický zámek
obývala správa zdejšího schwarzenberského panství a soucasne zde
byla umístena i fara pro duchovní správu butovického kostela.
Jinonický zámecký komplex, architektonická památka, dodnes
predstavuje dobre zachovaný doklad rane barokního velkostatku z
druhé poloviny 17. století. V majetku rodu Schwarzenberku zustaly
Jinonice (spolu s Butovicemi) až do poloviny 19. století.

Brána do zámku s erbem Jana Adolfa knížete
Schwarzenberka

Podle tereziánského katastru pusobilo v polovine 18. století v
Jinonicích krome panského dvora, kováre v panské kovárne a mlynáre
v pronajatém panském mlýne, jenž byl zároven šenkýrem, celkem sedm
hospodáru. Vydání obecního zákona sjednotilo Jinonice s Butovicemi
v jednu politickou obec. Do r. 1880 se celkový pocet zdejšího
obyvatelstva zdvojnásobil na cca 360 osob, kvuli absenci vetšího
prumyslového podniku byl však rust a rozvoj obce velmi pozvolný. V
roce 1922, kdy byly Jinonice pripojeny k Velké Praze, cítala obec
pouze 2294 osob.

Již zminovaná ves Butovice mela coby nejbližší soused Jinonic
historii velmi podobnou, prestože osídlení butovického území je
skutecne prastaré, o cemž svedcí doklady o butovickém Hradišti. Ze
starodávné vesnice Butovice se zachoval jen kostel sv. Vavrince,
kolem nehož se rozprostírá hrbitov. Kostel byl postaven v poslední
ctvrtine 11. století a pozustatky této puvodní stavby jsou patrny v
jeho dnešní východní cásti (zachovalo se kvádríkové zdivo i
románská okénka). Ve 13. století náležela cást butovických pozemku
plaskému klášteru, který je postoupil spolu s pozemky v Jinonicích
zákupním právem pražskému meštanu Frenclinovi od Veže. Z r. 1312
pochází zajímavá a zároven z té doby i výjimecná zpráva, že pražský
meštan Balvín povolal prísežného zememerice, aby provedl príslušná
merení pri vysazování vsí Butovic, Jinonic a Košír. V r. 1356
disponoval jistým butovickým majetkem i kartouzský klášter na
Smíchove. Konkrétne se jednalo o dva dvory Hánovský a Menší, o
jeskyni sv. Prokopa, pul lesa a cást Dalejského údolí. Na pocátku
husitského hnutí byl zabaven také zdejší církevní majetek. Dva
bývalé kartouzské dvory získal Jan Frolich, který však velice záhy
zesnul. Za neznámých okolností putoval majetek znovu do vlastnictví
Starého Mesta, které jej postoupilo Jakubovi a Prokopovi
Stríbrskému. V následujících desetiletích vlastnilo dvory postupne
nekolik pražských meštanu, a to až do r. 1547, kdy Ferdinand I.
Starému Mestu Butovice zkonfiskoval. I nadále však pokracovalo
strídaní majitelu, dedické nároky a dluhy byly prícinou
nekolikerého prodeje. V kupecké listine z r. 1598 se tak napr.
mužeme od butovického dedice Jáchyma Oldricha z Hradce docíst
následující pojednání: „...dedictví své dvur poplužní s poplužím ve
vsi Butovicích, tudíž ves celou Butovice a dvory kmetcí s platy, s
podacím kostelním, s dvema krcmami svobodnými, dvur kmetcí v
Jinonicích s platem, což tu má s lidmi osedlými i neosedlými nebo z
tech gruntuv zbehlými, s sirotky, vdovami a s jejich
spravedlnostmi, s dedinami, lukami, háji, porostlinami, vrbinami, s
potucky, vodotocinami, s vobcemi, pastvinami, pruhony, smenou
nekterých dedin a luk s panem Albrechtem Pfefferkornem z Otopachu
ode dvoru jinonického ke dvoru butovickému ucinenou i s jiným vším
a všelijakým od starodávna príslušenstvím, se vší zvolí, s plným
panstvím, jakož registra platuv stálých komorních i jiných
prípadností od dotceného pana Joachyma Voldricha z Hradce témuž
pánu Janovi Zikmundovi Knoblochovi dána, v sobe obsahují... za sumu
10 000 kop míšenských.“ Jan Zikmund vlastnil Butovice rovnež velmi
krátce, ty nakonec koupil majitel sousedních Jinonic, Albrecht
Pfefferkorn. Od té doby byly obe vesnice natrvalo soucástí
jinonického panství.

V prubehu tricetileté války byly Butovice znacne poniceny a ješte v
r. 1654 zde stály jen dva domy a osm jich bylo poboreno. Když v r.
1680 rádil v Praze mor, byla v Butovicích a Jinonicích zrízena pro
Pražany nemocnice a židum byl urcen dvur a mlýn v Klukovicích. V r.
1714 byla v Butovicích zrízena škola, k níž byly priškoleny
Jinonice, Klukovice, Nová Ves a samota Vysoká. Po vydání obecního
zákona v polovine 19. století byly obe vesnice spojeny v jednu
politickou obec Jinonice, pricemž po pripojení Jinonic k Velké
Praze v r. 1922 bylo v územním katastru zdejší obyvatelstvo i domy
scítány dohromady.

A nyní k samotné skrýši:
1) najdete na souradnicích desku venovanou A.J. Puchmajerovi

2) prectete datumy (neni tam neco divného?)

3) pod bustou (hlavou) A.J.P. jsou dve cifry (A - B)

4) dosadte do rovnice:

N 50° 03.(A - 1648)

E 014° 21.(B - 1617)

5) hurá ke skrýši!

K dalšímu poznáváni Jinonic doporucuji caches:
Sv.Vavrinec/St.Lawrence GCXVCJ
Historicky vodovod GC1KB0R
Schwarzenbersky pivovar Jinonice GC1T9WC

Jedna se o paty (!!!!!) ukryt. Prosim o opetovne zamaskovani, idealne aby ukryt splynul s okolnim prostredim. Diky za pochopeni.

Additional Hints (Decrypt)

Cbq pvuynzn.

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)

This cache has been archived.

Watch

Geocache Description:

Attributes

Inventory

Bookmark Lists

Jinonicky zamecek / Puchmajer Multi-cache

This cache has been archived.

Watch

Geocache Description:

Attributes

Inventory

Bookmark Lists