NA
ÚVODNÍCH SOURADNICÍCH KEŠ HLEDEJTE! :-)
Kunetická hora je symbolem celého pardubického kraje, místem
dalekých rozhledu, rozkvetlých trešní a zajímavé historie. Historii
hradu se ale tato keš nevenuje, tu se mužete dozvedet na
oficiálních stránkách hradu.
Málokdo dnes už totiž ví, že Kunetická hora mohla být i místem
zápolení skokanu na lyžích. Chybelo jen málo, aby se realizoval sen
pardubických lyžaru-skokanu o stavbe skokanského mustku v této
lokalite.
Myšlenka vybudovat mustek na Kunetické hore vznikla na konci
30.let 20. století v hlave vedoucí osobnosti pardubického lyžování
ing. Ladislava France. Za pocátecní rok konkrétních úvah o
lyžarském mustku muže být považován rok 1939, avšak prvním písemným
dokladem je vypracovaný plánek mustku, datovaný až po konci druhé
svetové války. Projekt mustku, dokoncený v zárí 1945, byl navrhnut
specialistou lyžarského svazu Karlem Jarolímkem, který pocítal s
terénními úpravami, nikoliv však se stavbou, která by nájezd
zvyšovala.
Délka nájezdu až k hrane mustku mela být 28m, sklon nájezdu ve
vrchní partii 35m, ve spodní potom 6m. Šírka nájezdu je uvádena
2,40m. Samotný mustek mel být široký 4m a vysoký 3m. Doskocište se
melo svažovat pod úhlem 33 stupnu. Takto jednoduchý mustek byl
navržen pro skoky okolo 20m.
Terénní úpravy spocívaly v zahloubení nájezdové dráhy (témer v
celém jejím prubehu), stavbe mustku v místech dosud zachovalého
zbytku príkopu (soucásti pernštejnské fortifikace) a v drobných
úpravách plochy doskocište.
Takto navržený mustek prošel schvalovacími procedurami Svazu
lyžaru RCS ješte v zárí 1945. Pres rychlé vyrízení schvalovacího
procesu u Svazu lyžaru se aktivita navrhovatelu mustku projevila až
v roce 1947. V dubnu tohoto roku byla na místo plánované stavby
svolána komise, které navrhovatelé mustku projekt predstavili prímo
in situ. Komise se skládala ze zástupcu vlastníka Kunetické hory,
tj. Musejního spolku Pardubice, zástupcu Kunetického družstva a
clenu MNV Pardubice. Tato komise na míste jak se zdálo zaujala
kladné stanovisko, lyžarský odbor se proto zacal pripravovat na
realizaci projektu. V prosinci 1947 však pro nej prišel šok v
podobe zamítavého stanoviska od Musejního spolku. Své zamítavé
stanovisko opíral majitel mustku o tyto argumenty:
1. nedostatecné snehové podmínky lokality 2. nedostacující
parametry svahu pro stavbu mustku 3. ochrana vzácných rostlin v
dané lokalite 4. škoda na ovocných stromech, které by padly za obet
úprave doskocište 5. negativní estetický vliv.
Nadeje na uskutecnení skokanského snu však pretrvala díky podpore
projektu na ruzných místech státní správy, od MNV Pardubice až po
nekterá ministerstva.
Je zajímavé, že podpora z techto míst pricházela jak pred
komunistickým pucem, tak i po nem. Této podpory využil Ski klub v
kampani za prosazování mustku, v pocátecních mesících roku 1949.
Jejím základním pilírem byl dokument Bude postaven lyžarský mustek
na Kunetické hore? Dokument se skládal ze trí cástí: 1. textu
obhajujícího projekt, 2. plánku mustku v merítku 1:200 (viz obr.) a
3. fotografií z plenéru.
Priložený plánek mustku obsahuje pudorys i profil a je
doplnující k cásti textu zabývající se problémem terénních úprav
stavby. „která vlastne ani žádnou stavbou není“. Poslední cástí
dokumentu je fotomontáž, na které je kresebne naznacena plánovaná
podoba mustku, jako dukaz o jeho estetické „nezávadnosti“. Tento
dokument je vlastne rozsáhlým apelativním dopisem, který byl na
pocátku brezna 1949 rozeslán na adresu institucí státní správy,
sokolských organizací, redakcí novin, spolku a ministerstev.Valná
vetšina oslovených vyjadrovala dopisy Musejnímu spolku i
povzbudivými výzvami smerem k iniciátorum akce svou podporu
projektu. Tlak na Musejní spolek byl ješte umocnen tlakem
verejnosti a médií.
Proto se spolek obrací o pomoc na Státní památkový úrad v Praze
(dále jen SPÚ) aby potvrdil svými argumenty správnost zamítnutí.
Musejní spolek dokonce v tíživé situaci slibuje, že se rozhodnutí
SPÚ plne podrobí.
SPÚ byl v otázce prehodnocení projektu podroben nesporne také
tlaku z ministerstev a vydal nakonec rozhodnutí, které lze z
urcitého úhlu pohledu nazvat kompromisním. (spíše se však jednalo o
rozhodnutí v neprospech Musejního spolku). Státní památkový ústav
rozhodl, že za dodržení jím stanovených podmínek by stavba mustku
byla „nezávadná“.
Základními podmínkami byly: k stavbe mustku mela být použita jenom
zemina, tzn. nesmela být uskutecnena stavba betonové zídky
kritizované spolkem; Sokol Pardubice, Musejní spolek a Kunetické
družstvo se dohodnou na úhrade jedné rady ovocných stromu, která
bude vykácena pri úprave doskocište, u mustku se nebude nacházet
žádná trvalá ani provizorní stavba z kamene ci dreva, s výjimkou
nejnutnejšího technického zarízení v zimní sezóne. Toto povolení
melo svou právní platnost pouze z hlediska ochrany památek a
nenahrazovalo rozhodnutí jiných orgánu státní správy. V dané
situaci to však bylo rozhodující „ANO“ pro stavbu mustku. Povolením
SPÚ byla prakticky prekrocena poslední prekážka k schválení stavby
a zapocetí prací.
Prípravné práce na stavbu mustku zapocaly ješte na podzim 1949,
kdy byl kontaktován místní zahradník, který provedl presazení ctyr
stromu z prostoru doskocište. Hned v roce 1950 zacaly stavební
práce na samotném mustku. Ale až v roce 1952 severním smerem z
vrcholu severovýchodního bastionu príkre spadá místy až 50cm
hluboká brázda, pozustatek pripravované nájezdové dráhy mustku. Na
této brázde je videt, že práce na mustku neprobíhaly nikterak
rychle, nebot je sice naznacena v celé své délce, tzn. od hrany
srázu až po príkop obepínající celý rondel, ale v ruzné šírce i
hloubce. Šírka brázdy kolísá mezi témer 2,5m na svém pocátku (na
vrcholu rondelu) a necelým 1m, v nejtencím míste približne v
polovine svahu. V tomto míste vystupuje až k povrchu skalní masív,
k jehož vylamování bylo nepochybne používáno výbušnin. Plánovaným
zámerum stavby odpovídá i zavážení fortifikacního príkopu vyrubaným
materiálem v místech pod nájezdovou plochou, kde melo stát
odrazište. Avšak problémy pri výstavbe byly stále vetší a vetší,
stavba se protahovala…
A co bylo prícinou nedokoncení projektu? Duvodu bylo hned
nekolik. Prvním duvodem je zmena pomeru v Ceskoslovensku po
komunistickém puci z února 1948. Druhým faktorem který bezesporu
ovlivnil budoucnost stavby mustku je hydrometeorologická situace.
Nedostatecné množství snehu a stálejšího chladnejšího pocasí mely
vliv na ukoncení projektu.
Tretím duvodem, patrne nejzávažnejším byly v pocátcích 50 let
pochybnosti o smysluplnosti stavby. Tyto všechny faktory dohromady
mely konecný vliv na ukoncení stavebních prací.
V dnešní dobe se jeví myšlenka lyžarského mustku na Kunetické
hore jako absurdita. Mustek byl snem nadšencu, kterí chteli využít
prírodního útvaru, v Polabské rovine tak ojedinelého, k vytvorení
centra lyžarského sportu, které by mohlo sloužit mestským
obyvatelum.
Tuto málo verejnosti známou
epizodu z historie Kunetické hory Vám prináší tato keš, která se
nachází prímo pod z vetší cástí dochovanou nedokoncenou nájezdovou
brázdou mustku. Jelikož se po celý rok v okolí pohybuje velké
množství mudlu, prosím o nejvetší opatrnost pri jejím vyzvedávání.
Svá geovozidla ponechte na urceném parkovišti, odtud to již není
pro peší vubec daleko.
Zpusobu jak se dostat ke keši je nekolik. Nejjednodušší je vydat
se nahoru od parkovište pešky po asfaltové komunikaci až na místo
tehdejšího padacího mostu pres príkop, do kterého na tomto míste
snadno slezete (viz waypoint).
Potom už jen obejdete príkopem rondel a jste na míste. Rozhodne se
nepokoušejte slézt prímo z rondelu!
Štastný lov.