Okolí dolního toku říčky Javornice je civilizaci poměrně odlehlou oblastí – vždyť nedaleko se potkávají hranice hned tří okresů. Snad právě zdejší odlehlost či příkré svahy mohou za zachování jedné z největších přirozených populací tisu červeného v České republice.
Severní svahy kopce Dubensko prudce padají k pravému břehu Javornice a jsou porostlé přirozeným suťovým dubohabrovým lesem s vystupujícími spilitovými skalkami. Dominantními druhy lesa jsou lípa velkolistá a dub letní, které doplňují jedle, habry a jilmy. Mezi nimi je vtroušený vzácný tis červený, který činí lokalitu výjimečnou. Již na začátku 20. století ji popsal významný plzeňský botanik František Maloch, který také poprvé navrhoval její ochranu.
Zákonné ochrany se lokalita dočkala až v srpnu 1965, kdy v její nejcennější části lokality byla vyhlášena přírodní rezervaci. V době vyhlášení proběhl botanický průzkum, při kterém bylo na chráněném území napočítáno na 80 exemplářů tisu a v okolí odhadnuto dalších více než tři sta kusů. V roce 1995 bylo na ploše rezervace přítomno 139 stromů tisu, mimo ni přibližně dalších 60. Tyto zdánlivě nevelké počty tisů řadí Dubensko mezi nejvýznamnější tisové lokality v Česku. Některé stromy jsou i 250 let staré, jiné svojí výškou 17–20 metrů patří mezi nejvyšší v Česku (na lokalitách tisu příznivých je obvyklá výška 6–8 metrů, tisy vyšší 15 metrů jsou u nás ojedinělé).
Přírodní rezervace se v roce 1977 stala součástí nově vyhlášené biosférické rezervace UNESCO na území Křivoklátska, které bylo o rok později doplněno vyhlášením chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Dle kategorií chráněných území IUCN je Dubensko řízenou rezervací, veřejnosti je přístupná po lesních cestách, vstup do porostů mimo cesty není dovolen.
Tis červený
Tis červený (Taxus baccata) je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Je stínomilná, vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu, přičemž může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 15 m. Jde o silně ohrožený třetihorní relikt, ve většině zemí náleží mezi přísně chráněné druhy.
Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let, postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra tisu je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědošedočernou a odlupuje se v plátech.
Tis je velice dlouhověkým stromem, jsou známy jedince staré přes tisíc let (např. tis ve Fortingallu, tis v Llangernyw, Pernštejnský tis, Vilémovický tis). Tis roste velmi pomalu – letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Dřevo je velmi husté, nejtěžší z původních českých dřevin (kubický metr čerstvého dřeva má hmotnost okolo 1000 kg, vyschlého okolo 800 kg). Má krásný vzhled, široké červenohnědé jádro a úzkou světlejší běl. Dříve se používalo na výrobu vzácného nábytku a vyřezávaných šperků. V dávné minulosti byl vzhledem k velice pružnému dřevu tis používán především na výrobu luků a z tohoto důvodu byl také téměř vyhuben. Jedovatý extrakt se používal k otrávení hrotů šípů, případně bodných zbraní.
Celá rostlina – s výjimkou sladce chutnajícího červeného dužnatého obalu okolo semene (nepravý míšek, dozrávající v září až v říjnu) – je prudce jedovatá. Hlavním jedem je velice účinná směs alkaloidů, souhrnně nazývaná taxin. Jed se vstřebává a působí velice rychle (výplach žaludku tedy zpravidla nijak nepomůže); zpomaluje srdeční činnost do té míry, až způsobí jeho zástavu. Smrt může nastat v řádu desítek minut po požití rostliny. Zaznamenány jsou smrtelné otravy po čaji z jehličí tisu nebo po žvýkání jeho větviček či jehličí. Rovněž se lze otrávit odvarem ze semen.
Chcete-li se o tisu a jeho situaci v České republice dozvědět více, dovolíme si doporučit text Inventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR.
Johanna Ubelli von Sieburg
Chříčské panství, kam Dubensko náleželo, ve své historii často měnilo majitele. Téměř 150 let však bylo v majetku pražského novoměstského Ústavu šlechtičen u sv. Andělů (Damenstifts bei den hl. Engeln). Ústav půlku panství získal v roce 1758 jako dědictví od své abatyše, hraběnky Marie Gabriely Lažanské, druhou za nedlouho poté dokoupil.
Poslední představitelkou ústavu se v roce 1873 stala říšská baronka Johanna Ubelli von Sieburg, narozená v roce 1833 v Terstu. Paní Ubelli jezdila do Chříče pravidelně na letní byt a zdejší kraj si oblíbila. Z její vůle vzniklo několik výletních míst, která sloužila při pobytu panstva v přírodě. Jednalo se o altány, odpočinková místa a vyhlídky, ke kterým vedly pěšiny či stezky.
U jednoho z výletních míst je umístěna i cache. Na tzv. Dlouhém hřebeni v lese "Marty" bývalo upravené místo s lavičkami, ohraničené březovým plůtkem. Naproti místu stál velký bílý kříž s Kristem. Podle pamětníků svobodná paní J. Ubelli právě na toto místo ráda chodila. Později byl na místě umístěn pamětní kámen nesoucí nápis "de Ubelli", ale není známo, kdy se tak stalo a proč.
Z výletního místa zbyl jen kříž s litinovou sochou Ježíše a pamětní kámen, který byl v roce 2003 obnoven. Obdobný pamětní kámen věnovaný paní Ubelli je umístěn při lesní cestě k bývalé hájovně Marek. Mimochodem, paní Ubelli zemřela ve věku 94 let v Pyšelích.
Kudy ke krabičce
Za pohodlnou považujeme cestu od silnice II/201 mezi Chříčí a Zvíkovcem. Na waypointu P1, přibližně 1 km východně od Chříče, je možné odstavit vozidlo (byť trochu obtížně). Odtud vede cesta starou třešňovou alejí, popř. je možné jít po cestě polem. Cesta pokračuje lesem jen s mírným klesáním až ke křižovatce, kde se rozděluje. Vy zvolíte cestu mírně vpravo, která pokračuje stále přibližně po vrstevnici a přímo. Tato cesta vás přivede k hornímu okraji rezervace, po kterém přijdete až téměř ke keši. Jde o delší trasu dlouhou 1,4 km.
Druhou možností je přístup od jihu: zastavíte na krajnici nad svahem hned na začátku lesa (waypoint P2). Za závorou vstoupíte po cestě do lesa a na první křižovatce odbočíte vlevo, do kopce. Vyjde téměř až na vrchol Dubenska a bude pokračovat po cestě mířící vlevo, k východu. Z ní pak sejdete vlevo lesem k okraji rezervace. Trase je kratší, je dlouhá přibližně tři čtvrtě kilomentru.
Obě jinak příjemné cesty nejsou dle našeho názoru vhodné pro kočárek. Keš samotná je umístěna na území rezervace, blízko cesty k velkému dubu, pamětnímu kameni a kříži. V blízkosti naleznete také tabulku s dalšími informacemi o rezervaci i paní Ubelli.
Text odstavce o tisu červeném je převzat a upraven ze článku tis červený z české Wikipedie. Tato část je dostupná pod licencí CC BY-SA 3.0.
CHKO Křivoklátsko
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené, obvzláště tis červený. Do rezervací pokud možno nevstupujte jinak než po vyznačených cestách. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)