Povltavské mlékárny
Povltavské mlékárny a.s. jsou od roku 1996 součástí francouzské rodinné skupiny Groupe Soparind Bongrain. Do portfolia Povltavských mlékáren patří tři známé obchodní značky: Sedlčanský, Lučina a Tartare. Nabídka sýru je neustále rozšiřována, Povltavské mlékárny se řadí mezi jedny z nejvíce zdokonalujících společností na trhu, o čemž svědčí řada nově vyvinutých a úspěšných výrobků. Společnost každoročne investuje významné částky do vývoje a uvedení nových produktu, jejich marketingové podpory, do rozšíření výrobní kapacity, zvyšování kvality a bezpečnosti výrobku.
Historie firmy
* mlékárna v Sedlčanech zahájila výrobu v 50. letech, sýr Hermelín byl zpočátku vyráben pouze ručně v malém množství
* Lučina byla uvedena na trh v roce 1981
* v letech 1963 – 1991 patřila mlékárna podniku Laktos
* v roce 1992 se změnila na akciovou společnost Povltavské mlékárny
* vlastníkem většiny společnosti je od roku 1996 Groupe Soparind Bongrain
* od roku 2000 se v Povltavských mlékárnách vyrábí sýry značky Tartare
Současnost
* Povltavské mlékárny mají dva výrobní závody – v Sedlčanech a v Příbrami
* počtem zaměstnanců se firma řadí mezi nejvýznamnější zaměstnavatele v regionu
* každým rokem jsou investovány významné částky do vývoje a uvedení nových produktů, do rozšíření výrobní kapacity a především do zvyšování kvality a bezpečnosti výrobku
* do portfolia Povltavských mlékáren patří tři známé obchodní značky: Sedlčanský, Lučina a Tartare
Groupe Soparind Bongrain
Povltavské mlékárny a.s. jsou od roku 1996 součástí francouzské rodinné skupiny Bongrain vlastnící po celém světě více jak 70 potravinářských podniků v oblasti výroby především mléčných výrobků, ale i uzenin, mořských plodů a gastronomie. Skupina je zaměřena na výrobu sýrových specialit a jedním z jejich hlavních cílů je vyrábět a uvádět do obchodní sítě vysoce kvalitní výrobky a služby, které dokonale odpovídají očekávání spotřebitelů a přinášejí stálou inovaci. Klade důraz na zachování a podporu tradičních regionálních značek a produktů ve všech zemích, kde působí. Mezi její nejznámější značky v kategorii sýrů patří ve Francii Caprice des dieux, Bresse bleu, Géramont, Tartare, Chavroux, Chaumes, Saint Agur, Coeur de Lion, v České republice potom Pribina, Apetito, Hermelín Král sýrů a konkrétně v Povltavských mlékárnách Sedlčanský Hermelín a Lučina.
Historie sýru
Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Stredního východu. Když si někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýreniny. Kožené vaky se totiž vyrábely ze žaludku mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra. Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l.. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let pr. n. l.. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše, a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egypte. Výrobu sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýru. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhu a chutí, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýru a přidávání bylinek. Mnoho současných sýrů se začalo profilovat ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. V obdobní renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštestí se národ (a mniši, kteří kvalitu sýra neustále vylepšovali a vynalézali nové druhy) tímto názorem neřídil. Ve Francii se proslavil Camembert (od roku 1791). V 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismu na kvasné procesy, mimo jiné i u sýru.
Historie Pepy
Jak vznikl Camembert
Traduje se, že kdysi ve Francii jedna selka zapomněla ve sklepě vyrobený syreček, a když ho tam za čas našla, byl obrostlý bílou plísní. Selka jej chtela vyhodit, ale přesto ho ochutnala a zjistila, že se nechá jíst a že má skvělou chuť! Vesnice, ve které selka žila se jmenovala Camembert…
Jak se z Camembertu stal Hermelín
Sýr typu Camembert se stal oblíbeným již u starší generace našich sýrařů, a proto i u nás v Čechách začaly první pokusné výroby plísňových sýrů. Jednou z významných bylo Mlékarské družstvo táborska (MDT – později MADETA), které za první republiky bylo vedeno velmi pokrokovými osobnostmi. V té dobe se vědělo, že zn. Camembert je patentově chráněná, a proto se hledal jiný vhodný název, pro naši zem srozumitelný. Vznikl název Hermelín podle podoby porostu bílé plísně s kožešinou hermelínového pláště, vyráběného z bílých kůží hranostajů.
Jak se Hermelín dostal do Sedlčan
Mlékárna v Sedlčanech byla postavena r. 1950. Důvodem tohoto rozhodnutí byla chudoba kraje znásobená vlivem dopadu 2. sv. války. Jak v té době bylo zvykem, bylo centrálně rozhodnuto, že se bude jednat o továrnu na sýry, a tak již samotná stavba byla koncipována. Jenže, jak v té době bylo také zvykem, prvotní plány nevycházely a sýrárna musela především sloužit jako výroba a zásobárna mléka pro Prahu a jako výroba některých sýrů pro potřeby exportu. Hermelíny se zde vyráběly jen příležitostně během zimního období. Až v roce 1957 se zde začaly sýry – Hermelíny vyrábět sériově a teprve v roce 1960 celoročně, jak bylo původně plánováno.
Od sýru Hermelín k Sedlčanskému Hermelínu - Mistru české chuti
Od šedesátých let, kdy se stabilizovala výroba v Sedlčanech, se zájem spotřebitelů o sýr Hermelín viditelně zvýšil, i když v té době byly hygienické podmínky v distribuční síti velmi nedokonalé a v dnešní době asi již nepředstavitelné. V 70. letech se v Sedlčanech díky úspešným prodejům zdokonaluje výroba. Koncem 80. let byla již poptávka tak vysoká, že nestačila jak výrobní kapacita, tak ani kapacita zrajících sklepů. Balení a výrobní linka byly již tak opotřebované, že výměna a modernizace Sedlčanské továrny byla opravdu na místě. Tento problém vyřešil pád komunismu, kdy se Sedlčany definitivně staly specialistou na výrobu plísňových a zrajících sýrů a také sýrů čerstvých. Z universálního názvu Hermelín se stala značka Sedlčanský Hermelín, který díky své dlouholeté tradici a dlouho vyvíjené kvalitě je opravdu Mistrem české chuti.
To je on, "Pepa"
O tom, jaké "Pepa" může mít příchutě nebo jak se prezentuje v televizi, tu už psát nebudu. To si může každý přečíst na webových stránkách Pepy, odkud jsem čerpal informace do tohoto listingu. Takže "Pepo" VŠECHNO NEJLEPŠÍ!
Keška
Keška je klasická PETka s magnetem, umístěna na veřejně dostupném místě. Při jejím vyzvedávání a ukládání dávejte pozor na mudly, v otevírací době jich v okolí může být dost.
ŽÁDÁM KAČERY, ABY DÁVALI POZOR PŘI ODLOVU KEŠE. DĚKUJI.