Tri znaky – Drei Wappen
Skalka, do které byly v roce 1766 pri vymerování hranice vytesány znaky trí historických území, jejichž hranice se zde setkávaly. Jedná se o bavorský kosoctverec (CB = Churfurstentum Bayern) tedy Kurfirství bavorské, ceského lva (KB = Krone Bohmen), cili Koruna ceská a falckého lva (HP = Herzogtum Pfalz), tedy Vévodství falcké.
Tato topografická památka upomíná na hranicní smlouvu mezi císarovnou Marií Terezií a bavorským kurfirtem Maxmiliánem Josefem III. z 3. brezna 1764. Nový prubeh hranice byl vymeren a osazen znakovými mezníky v letech 1764–1766.
Místu vévodí i pekne položený litinový kríž na skalce nad znaky a poutník si zde muže odpocinout i pod dreveným prístreškem, který zde byl vybudován na pocátku 90. let minulého století jako jeden z príkladu rozvíjející se príhranicní spolupráce mezi Cechy a Nemci.
Tri znaky mohou být klidne i samostatným cílem puldenního výletu.
Východiskem muže být turistický rozcestník v Dolní Folmave, odkud se nejprve po žluté a posléze po zelené turistické znacce dostaneme nejprve na území bývalé vsi Bystrice. Odtud už ceká výrazné stoupání až ke Trem znakum, které jsou položeny ve vysoké poloze prímo na cesko–bavorské hranici (917 m). Místo je i turistickým hranicním prechodem, který lze využít k návšteve výrazné skalky Kreuzfelsen (938 m), ke které nás od Trí znaku dovede turistické znacení po hrebeni, približne pul kilometru jižním smerem. Skalce s omezeným výhledem vévodí mohutný kríž s Kristem.
Je také možné vyrazit sem od Cerchova, je to i snad méne nárocná cesta. Každopádne pocítejte s peknou procházkou srdcem Ceského lesa. Dá se sem dostat i na horském kole po udržovaných lesních cestách (prevážne asfaltovaných - kolem hranice tudy jezdila PS), ale já místy musím tlacit.:-)
Další variantou, asi nejkratší, je možnost jít od bavorského Gibachtu.
Cache je dosažitelná i v zime na snehu – cca 200 m odtud je križovatka udržovaných lyžarských bežeckých okruhu vedoucích kolem Cerchova i kolem Gibachtu.
Trocha historie
...nikoho nezabije. Pokud text doctete do konce, dozvíte se, jak dne 2. cervence 1766 v Domažlicích a v Trhanove predvedl hranicní komisar hrabe František Xaver Vežník, jak se má reprezentovat skutecný státník.
Od poloviny XVI. století byly ruzné oblasti na Šumave mezi Bavorskem a Ceským královstvím sporné. Pres cetné diplomatické pokusy se nenašlo žádné jen ponekud prijatelné rešení. Bavorsko zustalo majitelem sporných území. Proto až behem války o dedictví španelské v letech 1701 až 1714, kdy Bavorsko spolecne s Francií bojovalo proti Rakousku a celé Bavorsko bylo obsazeno císarskými jednotkami, poté, co bavorský kurfirt v roce 1704 odešel do emigrace, zrídilo Rakousko "Císarskou administraci" jako novou zemskou vládu. Tento okupacní režim ustavil "hranicní determinacní komisi" (Grenzdetermierungskommission)a nechal v r. 1706 prohlédnout celou hranicní cáru od Horní Falce až po území biskupství pasovského, na základe starých map a predevším protokolu o spolecných pochuzkách hranic. Na základe techto zjištení bylo do roku 1708 provedeno pripojení rozsáhlých sporných území ke království Ceskému. Bylo to potvrzeno rozhodnutím císare Josefa I.
Dotcena byla území u Waldmünchen a Furth im Wald, u Neukirchen b. Hl. Blut, les Roklan, stejne jako nejvetší komplex celé Eisensteinské (Železnorudské) údolí. Za zmínku stojí, že Cechy zatím nepovažovaly hranici od Neukirchen b. Hl. Blut až po panství biskupství pasovského za spornou. To se zmenilo teprve poté, co pán na Železné Rude Johann Heinrich Nothaft hrabe z Wernberku upozornil, že v Železnorudském okrsku trvají prastaré ceské územní nároky. Pak byl Nothaft ustanoven bavorským clenem Hranicní determinacní komise. Jednostranné rakouské zábory nebylo možno prosadit v rámci mírové smlouvy. Císar Karel VI. dne 7. zárí 1714 pri podpisu mírové smlouvy v Badenu ve švýcarském Aargau, která také ukoncila válku o dedictví španelské, musel souhlasit s návratem bavorského kurfirta na trun a s úplnou restitucí zabraných území. Ovšem v letech 1706–1708 odebraná území bavorská na východní hranici nebyla vrácena. Císarské Rakousko, ze kterého se stávala velmoc, se snažilo zachovat status quo v územích pripojených ke království Ceskému. Obyvatelstvu, které byli Bavori, byl ponechán dosavadní právní stav a byli osvobozeni od zemských daní a vojenských odvodu. Zboží, predevším tabák a sul, smely být dováženy jako dríví ze staré vlasti bez dane a bavorská mena zustala nejduležitejším platidlem. Obvody far, které patrily k diecézi rezenské, také nebyly dotceny. Tento Status quo byl v roce 1749 ješte jednou výslovne potvrzen císarovnou Marií Terezií, jako Ceskou královnou.
Bavorský kurfirt Max III. Joseph se marne snažil všemi zpusoby dosáhnout u císarovny rozhodnutí, aby ustanovení mírové smlouvy o vrácení sporných území byla provedena. Obe strany byly ochotny vyjednávat. Jediný problém byl ten, že Bavorsko nemohlo zaprít od XVI. století trvající územní spory, zatím co Rakousko se zavázalo v mírové smlouve k restituci zabraných území. Za techto okolností se nemohly rozhovory rakouského vyslance barona von Widmanna s bavorskou stranou hnout z místa. Po vypuknutí sedmileté války 1756 byla jednání najednou ukoncena. Krátce nato byl odvolán Widmann s jehož vedením rozhovoru nebyla císarovna spokojena. Rakouská vláda tehdy mela také jiné starosti.
Po nekonecných jednáních dostal nove jmenovaný bavorský komisar tajný rada a reditel univerzity v Ingolstadtu Jan Adam svobodný pán von Ickstatt instrukci o 16 bodech. Ickstatt se vuci kurfirtovi netajil tím, že Bavorsko se dostalo do velmi svízelné situace a že jeho pozice nebude pri jednáních dobrá. Ickstatt byl na cestu vybaven težkým cestovním kocárem, dostal peníze, vezl sebou spousty map, protokolu, deníku, rezolucí a korespondence, týkající se hranicních sporu za dveste let. Mimo to dostal dva pomocníky. Takto vybaven se vydal pres Dráždany do Prahy. Dne 1. zárí 1763 dorazil Ickstatt do Prahy. Ihned se hlásil u hlavního purkrabího Filipa hrabete Kolowrata-Krakowského. Tam se dovedel, že jeho ceským partnerem byl jmenován hrabe František Xaver Vežník, který byl od roku 1762 prezidentem ceského apelacního soudu v Praze. Oba hranicní komisari, kterí meli urovnat spory mezi Bavorskem a Cechy, byli oba úspešnými právníky. Ickstatt byl stár 62 let a Vežník byl patrne o nekolik let mladší. Ceský hrabe, který se vždy podle bodrého ceského zvyku podepisoval "Wieschnick" byl hrdým clenem ceského panského stavu.
Oba zplnomocnení komisari zahájili jednání dne 7. zárí 1763 ve Vežníkove pražském dome. Komisari meli velmi odlišné názory na rešení situace na spolecných hranicích. Z toho duvodu také oba pánové navštívili na zámku Veltrusy hrabete Rudolfa Chotka. Když vyjádrili obavy, že jednání zatím skoncila bez jakéhokoliv výsledku, uklidnil je Chotek doslova: "Pánové dojde na rozsudek krále Šalamouna. Díte se rozdelí!"
Po dlouhých, namáhavých a únavných jednáních bylo opravdu rozhodnuto, že se sporná území rozdelí na polovinu. Konecne dne 3. února 1764 došlo jednání tak daleko, že zbývaly pouze dve otevrené otázky: úprava hranic na Roklanu a problém Waldsassen. Ceská strana vyznacila na Roklanu sporné území, které melo být nyní také rozdeleno na pul. Ickstatt, který s tímto návrhem naprosto nesouhlasil, bránil se zuby nehty, ale hrabe Chotek mu jménem císarovny naznacil, že pokud bude požadovat oblast Roklanu pro sebe, tak pak budou Ceši nuceni požadovat celé Železnorudské údolí. Nakonec došlo k dohode a území na Roklanu bylo rozdeleno na polovinu.
Tak se stalo, že dne 3. brezna 1764 podepsal hrabe Vežník a svobodný pán Ickstatt dohodnutou hranicní smlouvu. Jeden exemplár byl poslán do Mnichova a tam dne 14. brezna ratifikován kurfirtem Maxem III. Josephem, druhý exemplár byl ratifikován císarovnou Marií Terezií dne 20. brezna ve Vídni. Oba ratifikované exempláre se vrátily do Prahy a zde slavnostne vymeneny. Ickstatt predal osobne Marii Terezii podepsané vyhotovení na zpátecní ceste z Prahy do Mnichova. Oba komisari byli bohate odmeneni za svou cinnost. hrabe Vežník obdržel od bavorského kurfirta velmi cenný briliantový prsten a za 950 zlatých rýnské víno. Ickstatt dostal od císarovny veliký diamantový prsten. Ješte zbývalo vymerování a vymezníkování nove vytycených hranic. Práce to nebyla snadná, nebot se tehdy jednalo o nedotcené autochtoní pralesy. V oblasti Roklanu byla hranice vytycena, zamerena a vymezníkována behem roku 1765. Dnešní státní hranice proti Bavorsku nebyla dosud menena a odpovídá tehdy vytycené hranici.
Ickstatt a Vežník se odebrali na hranice v cervnu 1766. Ickstatt se ubytoval ve Furth im Wald, zatímco Vežník dle stavovské príslušnosti se ubytoval v letním sídle hrabete Stadiona v Trhanove. Ješte zbývalo predat oficiálne dne 30. cervna 1766 ve Všerubech nekteré úseky definitivne korune Ceské, mezi jinými i nyní již nesporný ceský úsek na Roklanu. Naopak 1. cervence došlo k podobné slavnosti ve Furth im Wald a pri tretí slavnosti dne 2. cervence v Domažlicích a v Trhanove predvedl Vežník, jak se má reprezentovat skutecný státník. Z posádky v Domažlicích nastoupilo 100 pešáku a 50 dragounu k prehlídce pred obema komisari. Také magistrát mesta Domažlic musel nastoupit a pozdravit oba poverence, domažlický pan dekan pozdravil oba pány v nejkrásnejším pluviálu pred kostelem. Velkou mši svatou sloužil opat kláštera v Kladrubech Amadeus Steer za doprovodu hudby. Po mši se celá spolecnost odebrala do zámku v Trhanove, kde byla pripravena slavnostní tabule. Tím byly ukonceny dlouholeté spory o rozsáhlá sporná území bavorskoceská.
Zdroj: A. Nikendey, Historický spolek Schwarzenberg v Ceských Budejovicích // www.nasehory.cz // ruzné...