Vodník z Drahotína
U vesnice Zruce, pri samém lese leží veliký Drahotinský
rybník, k nemuž pojí se povest: Žil ve Zruci zámožný
sedlák Kašpar, který mel netoliko
dum
a pole, ale i mnoho penez a hezkou dceru. Což divu, že
Ružena mela dosti nápadníku, všickni
zámožnejší synkové selští snažili se o její
prízen! Ale náhledy a obliba otcova a dcerina nesrovnávaly se
spolu, což ostatne není nic nového a casto se
opakuje.
Otec naklonil se prízní svou bohatému blikavému Vítovi, Ružena
zase milovala chudého slicného Jarolíma. Následek toho byly
ustavicné spory. Ružene byla matka již pred dvema lety
zemrela, i byla jediným dítetem otcovým; nemajíc tedy odnikud
podpory, stála samotná naproti otci,
který veškeré štestí jenom v bohatství videl, a sotva
se jí podarilo obdržeti alespon odklad snatku s Vítem, na
kterém se byl otec již dávno neodolatelne
ustanovil.
Oba
mužové cím dále, tím více na ni naléhali, a tak stávalo se
postavení Ruženino cím dále, tím nesnesitelnejším,
nebot si byla umínila, nestati se nikdy ženou nenávideného
Víta. Zármutek a telesné utrpení její rostly každým dnem, byla
blízká zoufalství.
Jednoho
tichého letního vecera krácela s hroznými myšlénkami k
Drahotínu. Tam sedela na hrázi podivná postava, mužík s
dlouhými vlasy, se kterých mu kapala voda a které napolo zakrývaly
dlouhý zelený jeho šat. Ružena se zarazila,
spatrivši podivného mužíka; ten ale kynul jí prívetive,
tázaje se: »Co hledáš, Ruženo ?«
Oslovená
divila se, že clovek docela cizí zná její jméno, i pravila:
»Vy mne znáte?«
»Kdo pak by
neznal krásnou a bohatou Ruženu?* odvece mužík. »Také
blikavý Vít a švarný Jarolím te znají!«
»Ach
Bože, vy tedy víte všeckok zvolalo devce s podivením.
»A kdo pak jste vy?«
»To ti
povím, až u mne doma,« odvece onen: »chceš-li ke
mne.«
»A kde pak
je váš domov?« tázala se Ružena.
»Muj dum,«
vece mužík, »jest zde v Drahotíne.«
Ružena
sebou pri tech slovech trhla, ale prece šeptala skoro
neslyšitelne: »Chci tam!« Zarmoucené devce ta dve slova ani
ješte nedopovedelo, a již chopil se jí mužík a
zmizel s ní v rybníce.
Druhý den
vecer sedel mužík s dlouhými vlasy, se kterých mu voda kapala,
a v zeleném kabáte opet na hrázi u rybníka. A opet prišel k
Drahotínu zarmoucenec; byl to Jarolím.
»Aj,
Jarolíme, co pak te sem vede?« zvolal zelený, dlouhovlasý
mužík.
Oslovený
vyvaliv na nej oci pravil rozmrzele: »Já vás neznám!*
»To nic
neškodí,« odvece mužík, »však my se už
seznámíme. Koho hledáš?«
»Nac ty
reci? Vy mne nemužete pomoci,« dí Jarolím a chtel jíti
dále.
Ale
mužík pravil: »A kterak víš, že ti nemohu pomoci a
tebe k Ružene dovésti.
Jako
primrazen zastavil se Jarolím, úzkostlive a neduverive pohlédl na
mužíka, i tázal se ho: Vy víte, kde jest? a chcete mne k ní
dovésti?
„Chceš-li,
dovedu te k ní,“ odpovedel zelený.
„Chci!“
zvolal Jarolím, mužík jej popadl a v okamžení zmizeli oba
v rybníce. Ješte té noci slaven byl v rybníku snatek obou
milujících. Okolojdoucí dobre slyšeli, kterak dole hrála
hudba, a na povrchu vodním rozeznávali zretelne pohyby
tance.
Kašpar
trápil se pro svou ztracenou dceru a brzo jí následoval do hrobu;
Vít mrzel se, že mu ušlo bohaté veno, a blikal, blikal
po jiné neveste.
Historie rybníka Drahotín
Rybník
Drahotín se rozkládá asi 1 km východne od Zruce a má rozlohu 10 ha.
Byl založen plzenskou vrchností v roce 1567, která poverila
Zikmunda Plzáka stavbou rybníka. Na stavbu dostal 170 kop
grošu míšenských.
Plzenští meštané hledali nové hospodárské zdroje a
jeden z nich, nikoliv bezvýznamný se našel v rybníkárství, k
nemu nebylo treba velkých udržovacích nákladu ani hodne
pracovních sil. Poddaným vesnicanum byla zabrána puda a na výhodném
míste premenena v rybníky. Plzenští meštané dali za
zatopené louky les, který byl poté vykácen a premenen v pole. Temto
polím se ríká na “Novinách” - nová vzdelaná
pole.
Pri stavbe rybníka museli Zrucští sedláci na robote postavit
8 sáhu širokou a 5 sáhu vysokou hráz, takže se tam
hodne nadreli. Rybník i pole jim prišel opravdu draho a
odtud je ten název rybníka.
Koncem 16 století mela Plzen 30 rybníku. Pokrocilou Krcínovou a
Doubravicovou metodou vznikla chovná soustava rybníku trecích,
výtažných a kaprích. Mesto Plzen získalo slušný
majetek. Za války tricetileté v letech 1618 - 1648 spustlo 16
rybníku, což zle porušilo celou chovnou soustavu i také
užitek, který z nich už takový nebyl. Jen Velký rybník
zvaný Bolevák, Šídlovský, Kamenný, Tremošenský,
Senecký, Košinár, Novácek a Drahotín se dockaly
dnešních dnu.
Co o Vodníkovi ríká encyklopedie :
Vodník ci Hastrman - ve slovanských bájích a pohádkách vládce rek,
jezer a vod, prebývající nejcasteji v hlubokých vodách, v mlýnských
náhonech ci v opuštených tuních. Rád chodí mezi lidi,
žertuje s nimi a prináší jim štestí, zároven je
však láká k vode, topí je a jejich duše uchovává v
hrníccích pod poklickou. V ceských pohádkách v podobe mužíka
se zelenými vlasy a vecne mokrým šosem, jedna z
nejfrekventovanejších postav, zobrazovaná casto v poloze
karikatury.
Vodnická písnicka
Každej zná ceský
vodníky, jsou to zelený klucí
Bydlí vetšinou pod
vodou, v noci se brouzdaj v rákosí
Nekterý jsou hodný,
nekterý zlobí a nekterý jsou oškliví
Ten vodník o
kterým Vám tedka zazpívám je celkem
prijatelnej
Ve statku ve Zruci u
Plzne bydlel sedlák Kašpar
Mel tuze krásnou dceru,
byla v letech, provdat ji musel
Ale ona Víta vzíti si
nechtela, líbil se jí chudý Jarolím
Rgino, Regino, ty jsi
tomu dala ted se musíš rozhodnout
Óóó
život už je takovej - je to tak
Regina byla zoufalá,
šla na procházku k
Drahotínu
U vody tiše
sedela, žába skrehotala na leknínu
Kde se vzal tu se vzal
stál u ní vodník z kapsy mu koukala štika
Poslyš Regino, já
o tobe všechno vím, pojd se mnou bydlet do
rybníka
Jarolím byl celej
zoufalej, chodil jak telo bez duše
Kam se jen jeho láska
podela netušil on, Vít ani Kašpar
Humnama šílený
vyrazil do polí, došel na hráz Drahotína
Kde se vzal tu se vzal
stál u nej vodník:"Jarolíme, ty kluku, já ti pomohu"
Óóó
život už je takovej - je to tak
Regina žije v
hlubine, hlídá mi mé hrnecky
Jestli chceš pojd
hned se mnou, máme dnes k obedu slanecky
Jarolím se dvakrát
nerozmýšlel a vzal to rovnou s rozbehem
Svou dívku pod vodou
skutecne našel - alespon si to do smrti myslel
Water
sprite from Drahotín
There is big pound near
village Zruc, next the forest. This pound has it´s own
tale:
Once upon a time there
lived one rich farmer Kašpar in Drahotín. He had very pretty
daughter Ružena. She had a lot of wooers. But whom liked she,
whom didn ´t like her fater. She was in love with poor Jarolím. But
her fater chosen for her rich Vít. Ružena was very sad. Once
she met water sprite who took her to his water home – on the
bed of the pound. Few days later met him also Jarolím. The water
sprite promised Jarolím to take him to Ružena. They had
wedding in the pound. Ružena´s fater died soon – he
could´t live without his daughter.
History
of Drahotín pound
Pound Drahotín is about 1
km away from Zruc to the east dirrection. It´s area is about 1 ha.
It was found in 1567 by the middle classes of Pilsen. Zikmund Plzák
was responsible for the project. In the end of 16th century Pilsen
had 30 pounds and therefore fortune. During war in 1618 –
1648 sixteen of pounds got desolate. To these days are conserved
these pounds:Velký rybník called Bolevák, Šídlovský pound,
Kamenný pound, Tremošenský pound, Senecký pound,
Košinár pound, Novácek pound and Drahotín pound.
About
water sprite
Water sprite is in tales
and fairy tales the king of rivers, pounds and lakes. Most often he
lives in deep water or in mill races. He likes people. He likes to
joke with them. He brings luck to people but also he decois them to
water. Then he drows them and keeps their souls in mugs. In Czech
fairy tales he has green hair and everytime wet
coat-tail.