Svatá Voršila -
pramen
Svatá Voršila
je název skupinky peti chalup a dvou chatek kilometr západne od
Zborova, které dnes upomínají na zašlou slávu bývalých lázní,
jejichž vzniku zavdal dosud vyverající pramen vody.
Pramen tu byl objeven nekdy v 17.
století a záhy k nemu zacaly putovat zástupy lidí, kterí verili v
jeho lécivou moc. Zájem o "zázracnou" vodu neunikl Jirímu
Korenskému z Terešova - majiteli Zborova, ke kterému toto místo
patrilo. Na stromech kolem pramene se zacaly objevovat svaté
obrázky od uzdravených poutníku a Korenský si tu postavil hospodu,
kde se mohli návštevníci i ubytovat. Zde jim bylo také dopráno
lázenské koupele. Došlo sice k nekolika ostrejším sporum mezi ním a
zástupci církve i okolních panství, ale zrod nového poutního místa
Svatá Voršila byl dokoncen vztycením božích muk. V roce 1709 prešlo
zborovské panství i se Svatou Voršilou do majetku Schwarzenberku,
ale roku 1713 byl na míste božích muk postaven nový kostelík sv.
Voršily, díky trem stum zlatých venovaných v poslední vuli na tento
úcel Karlem Rudolfem Korenským z Terešova, bratrem Jirího
Ladislava.
Láznicky však neprosperovaly podle
prestav. Vždyt ani nemohly konkurovat oblíbeným lázenským místum v
nedaleké Dobré Vode a Libnici. Tak se stalo, že po roce 1721 byly
opušteny a chátraly, stejne jako kostelík, nad jehož obnovou se
však v roce 1782 uvažovalo. Ale nesehnalo se dostatecné množství
financních prostredku, takže ze stavby sešlo. V roce 1789 se uvádí,
že po kapli "St. Ursuly" nic do dnešních dnu krome pojmenování domu
nic nezbylo. Presto se tu v 19. století podarilo postavit ( snad na
míste bývalého kostelíka ) prostou výklenkovou témer ctyri metry
vysokou kaplicku, která se mezi dvema lipami krcí podnes. A v plánu
je její generální rekonstrukce, nebot její stav je žalostný.
Pramen, kvuli
kterému zde lázne vyvstaly, se nachází zhruba 100 metru jižne od
kaplicky v údolí. Je umísten do betonové skruže, vytéká z plastové
trubky o 3 metry dále a vlévá se do potucku. Dobrou chut ovšem
neztratil. Cestou od Zborova se jižním smerem otevírají krásné
výhledy na Novohradské a Slepicí hory.
Chalupy, ve kterých na konci 19.
století žilo asi 40 lidí a v padesátých létech ješte 18 stálých
obyvatel, jsou v dnešní dobe bud využívány k rekreacním úcelum,
nebo pustnou.
