Heraltův poklad
Hrad ci spíš tvrz v Líšnici byla vystavena severozápadne od vsi nad údolím zvaným Vápeníky. Její zbytky stojí na skále nad cestou proti hrebenu smerem k Vyšehorkám. Měla sloužit k ochraně obchodní cesty, která vedla přes Líšnici z Olomouce do Moravské Trebové a Svitav. Toto opevnené sídlo se ale stalo útocištem výbojného líšnického pána Heralta pri jeho loupeživých nájezdech do okolí a bylo proto roku 1436 zniceno vojskem moravského markrabete Albrechta. Po Heraltove smrti (1444) hrádek nebyl obnoven. Roku 1494, kdy pripadl bouzovskému pánu Hanuši Haugvicovi z Biskupic, se už uvádí jako zpustlý. Hrad snad patril mezi pláštové hrady a byl opevnen dvema mohutnými príkopy a valy (dodnes výraznými), ve vnitrním areálu stála vstupní vež. Dnes z hradu zbyly pouze zbytky okružního zdiva a hlavního dvojnásobného príkopu s valem, místy až 5-6 metru hlubokým. Zbytek hradu byl znicen lomem.
Dle kroniky
Hrad se poprvé připomíná roku 1353, kdy byl majetkem líšnické větve pánů z Kunštátu. Dle archeologických nálezů však vznikl již na přelomu 13. a 14. století. V letech 1417–36 byl třikrát dobyt kvůli slabé posádce. Posledním vlastníkem hradu byl Heralt z Kunštátu, zanikl buď roku 1436 po třetím dobytí, nebo roku 1444. Heralt se brzy naučil umění, které bylo pro období jeho života typické, totiž plenit a vraždit. Právě tento muž byl poručníkem budoucího krále Jiřího z Poděbrad a jeho nejbližším příbuzným i přítelem jeho otce Viktorina. Jedna z teorií říká, že se matka Jiřího z Poděbrad uchýlila před husitskými bouřemi právě na Heraltovu tvrz v Líšnici a zde se měl narodit budoucí král. Markraběcí války byly sice minulostí, nicméně moravským markrabětem se stal Albrecht, zeť Zikmunda Lucemburského. Podobně jako část moravské šlechty, ani Heralt s touto volbou nesouhlasil a plenil statky Albrechtových přívrženců. Je nutné poznamenat, že se Heralt v barvách panské jednoty zúčastnil i bitvy u Lipan. Ačkoliv byl roku 1434 ujednán pětiletý zemský mír, po setrvání Albrechta na pozici markraběte se Heralt rozhodl boje obnovit. Markrabě zorganizoval výpravu a roku 1436 se svými věrnými přepadl Heraltovy statky. Toho roku byla líšnická tvrz opět dobyta a vypleněna. Albrecht líšnické panství navíc předal do zástavy Janu z Lomnice. Kvůli svému strýci se některým majetkovým problémům nevyhnul ani Jiří z Poděbrad. Situace se nevyřešila ani po smrti Zikmunda Lucemburského roku 1437 ani po smrti markraběte Albrechta o dva roky později. V lednu následujícího roku byl opět oznámen zemský mír, avšak ani to nepřimělo Heralta k poslušnosti a na několik výzev, aby se dostavil do Brna, vůbec neodpověděl. Výzvy uposlechl až roku 1444, kdy mu byl vystaven bezpečnostní glejt. Brněnští měšťané, kteří byli kdysi Heraltem také okradeni, ho ihned po příjezdu zatkli a i přes glejt byl ještě v noci 19. srpna sťat. Zajímavou teorií může být místo posledního odpočinku Heralta z Kunštátu a Líšnice. Dalo by se předpokládat, že by měl být uložen v kostele Všech svatých ve Vyšehorkách. Zajímavým nálezem tak může být již výše zmíněná kostra v nepřirozené poloze s useknutou hlavou, kterou měla osoba pohozenou u nohou. Mohl by to být Heralt? Teorie by to byla rozhodně zajímavá, nicméně naráží na spoustu problémů. Podle datace uvedené na portále byl přístavek vybudován až roku 1529. Navíc tato část sloužila k uchování ostatků rodu Kobylků z Kobylího. Kobylkové získávají Podolí roku 1551, takže stavba přístavku nebyla iniciována z jejich strany. Je možné, že byl Heralt na více než půl století pochován na jiném místě a poté byl přesunut? Mohl být pohřben v nově postavené části kostela, která posléze sloužila Kobylkům z Kobylího? V případě, že se opravdu jednalo o kostru Heralta z Kunštátu a Líšnice, mohl být původně pohřben na nějakém čestnějším místě. Například v hlavní lodi kostela byla u východní stěny situována hrobka, ve které nebyly nalezeny žádné ostatky. Tato hrobka nebyla blíže datována, nicméně Vladimír Goš ji považuje za novověkou (GOŠ 1999, 3). Po roce 1494, kdy rod Kunštátů z kraje odchází, mohlo být pohřební místo kališníka Heralta trnem v oku některému z pozdějších katolických majitelů, kteří mohli iniciovat přesun jeho ostatků. Vzhledem ke stejnému vyznání se s umístěním kostry mohly Kobylkové smířit a pohřbívat ve stejné části. Bohužel je velmi pravděpodobné, že pravdu se v této věci již nedovíme. Po smrti Heralta zůstal jediný mužský dědic, nezletilý Jan Heralt. Jeho poručníkem byl původně Procek z Kunštátu a Opatovic, syn Heraltova bratra Smila. Ten se poručnictví vzdal a této funkce se zhostil Jiří z Poděbrad. Nakrátko byla Líšnice, včetně tvrze, která po Heraltově smrti nebyla obnovena, opět majetkem Jana Heralta. Po krátkém vlastnictví Procka z Kunštátu a Opatovic mezi lety 1464 a 1477 se majitelem opět stává Jan Heralt. V roce 1490 je líšnické panství prodáno do rukou Bočka Kuny z Kunštátu, který se líšnického i bouzovského panství vzdává o čtyři roky později ve prospěch Hanušovi Haugvitzovi z Biskupic Z tohoto roku také pochází poslední zmínka o již pusté tvrzi.
Pri amatérském archeologickém výzkumu, který zde ve tricátých letech 20. stol. provádel tehdejší líšnický ucitel Hans Morawek, jeden ze zakladatelu muzea v Mohelnici, zde byla nalezena keramika ze 13. – 14. století a ruzné další predmety, které jsou uloženy v mohelnickém muzeu. Nákres hradu, jakož i nalezené zbrane lze shlédnout pri prohlídce soucasné expozice muzea.
Poklad výbojného pána Herolta nebyl nikdy nalezen, proto jsme se rozhodli to trošku napravit a umístili poblíž jeho hradu geopoklad. Vzhledem k tomu, že nám tu GPS létala jako vlaštovka :), pri nejhorším zkuste využít fotohintu. Ale zkušenému oku poklad neutece. Hlavne prosíme o velmi dobré zpetné zamaskování. Keška je vetší small a Heraltuv duch jiste ocení, pokud v ní, krom vašeho logu, zanecháte i nějakou tu minci. Už jich tam pár má, ty mu rozhodně neodnášete. Mince typu GC samozřejmě smíte, cwg jsou pouze pro výměnu za jiné osobní cwg.
Říká se, že zdejšímu pánovi pomáhají hlídat místo i poklad maličtí skřítci zvaní Heraltíci. Pokud se vám tu smekne noha, náhle vletí do kroku větev, nedivte se. Asi jste to tu dle jejich soudu řádně neocenili nebo neměnili zrovna fér.
PS. Dodali jsme jeden Waypoints s názvem Rozhlédni se. Prekvapení. Myslíme si, že vám udelá radost.
Parkovat lze cca 150m od keše před zákazovou značkou, můžete zkusit různá přístupová místa :)