Psí hřbitov
Volárna byl dřívejší název této krásné původní horské louky. Katastrálně připadá k obci Vendryně a skládá se ze dvou parcel.
Její vznik se nedá přesně doložit. Datovat ho je možno do konce 16. století, kdy začalo osídlování tohoto území Valachy, kteří zde hnali svá stáda skotu. Postupně káceli původní lesní pralesovité porosty, aby vytvářeli nová pastviště. Na takových loukách pak stavěli své koliby a salaše. Lepší místo si vybrat nemohli.
Louka tvoří sedlo mezi homolí Žoru a masivem Ostrého. Bylo chráněno ze všech stran proti větru a nepohodě. Mírný sklon k jihu dával nahlédnout teplým slunečním paprskům do tohoto malého prostoru mezi horami.
Někdy na počátku 18. století došlo údajně k požáru v masivu Ostrého. Jeho původní pralesovitá skladba byla určitě smrk, jedle, buk, javor. Jak rozsáhlá byla plocha zasažena požárem, se mi nepodařilo zjistit. Název Černavina vznikl určitě po tomto lesním požáru. Do dálky se černaly ohořelé pahýly staletých smrků, jedlí a buků. Vrchnost, nejpravděpodobněji těšínská, dala toto dřevo vytěžit a vytahat. Ponechat ho svému osudu bylo už tehdy nezodpovědné. Žhářem byl tehdy způsob, jak získat potřebné pastviny. Není zodpovězena ani otázka, jak došlo k požáru. Popelem lehnul určitě v té době také kopec Žor, neboť jak jinak mohl vzniknout jeho název?
K vytahání a vytěžení onoho dřeva z Černaviny byli najati údajně Rusíni, kteří tu přišli se svými voly. K kotel. V něm vařili hustou pohankovou kaši. Jedli ji zalitou hovězím lojem. Vystydlá se dala pěkně krájet. Když dřevo vytahali, odtáhli zpět na svou rodnou hroudu. Zůstal po nich jen název.
dispozici dostali zřejmě louku Volárnu. Na ní si postavili prostornou chatrč, ve které ustájili své volky. Nad jejich hřbety pak postavili palandy a na nich spali. Hřálo je přirozené teplo. Před volárnou pak stál veliký
Po jistém čase vrchnost rozprodávala vyžehlá místa. Kupovali je sedláci. A tak Kozlí louky patřily sedlákům v Bystřici, Vendryni, Hrádku a Košariskách. Ti pokračovali v jejich původním poslání, salašnictví. Bačové měli několik metrů dlouhé trouby. Když salaš přepadli vlci, začali troubit na poplach. Sedláci skočili na koně a v mžiku byli na salaších.
Pak přišly války. Napřed toto území prohrála Marie Terezie. Připadlo k Polsku, pak to bylo Rakousko-Uhersko a pak poslední nejhorší válka. Po ní na nějaký čas přestal existovat pojem soukromé vlastnictví. Postupně osiřely salaše a oněměly bačovské trouby. Potomci sedláků pomalu zapomínali na své salaše. Některé byly dokonce zalesněny.
Nepříjemný osud visel také nad loukou Volárnou. Tušil jsem to. Chtěl jsem tomu nějak předejít. Při jedné noci strávené na mé chatě jsem dostal nápad zřídit na ní psí hřbitov. Od nápadu byl jenom kousek k činu. Měl jsem v tom směru vynikající přátele. Byl to především fotograf Peřina, umělecký plastik Novický a akademický sochař Mikula. Dali jsme hlavy dohromady. Připravil jsem bludné balvany a instaloval je na betonové podstavce. Na hlavní z nich měl provést plastiku hlavy barváře sochař Mikula. Na druhý pak Novický. Měly být na něm symboly úspěšného lovu. Jako vstupní bránu, navrhl dřevené torzo p. Novický. Za pomoci šikovných dělníku jsme všechno provedli. Slavnostní otevření bylo 17. 11. 1977.
Louku pod názvem Psí hřbitov jsem nechal zahájit CHKO Beskydy v Rožnove. Žádal jsem, aby byl kolem ní zahájen i původní bukový porost v šířce 50 m. Bylo mi vyhověno.
Otevření psího hřbitova bylo slavnostní. Je o něm celá fotodokumentace. Zúčastnili se zástupci OV CSM, ředitel LZ, referent myslivosti, předseda ROH, vendryňský fojt, majitel první chovné stanice barváru u LZ Jablunkov Sikora. Kamenný pomníček Alfa, Vysoký Kámen je symbolický. Ostatní jsou skutečné hroby. Spí v nich svůj věčný sen moji barvári. Bože, opatruj jejich hroby i celé místo.
Až já odejdu tam, kam všechna pokolení odešla, chtěl bych mít také takový hrob i kámen.