Plzenská Pravda uverejnila dne 16. 4. 1946 v clánku R. Tidricha, Vlak smrti: (zkráceno)
„V dubnu 1945, projíždelo západními Cechy nekolik vlaku s vezni z ruzných nemeckých koncentráku. Jeden z techto, prímo napechovaný temito ubožáky, projel tratí Plzen – Domažlice.
Byla to rada vagonu, kolem ctyricíti, krytých i nekrytých, a každý obsahoval 80 až 100 veznu. Byli to témer samí Slované, vetšinou Rusové, Poláci a také Ceši.
Vezni beze jmen, pouze s císly. Transport utrpení a smrti, který v lidských dejinách nemel obdoby. Ztracenci v rozedraných cárech, špinavých, plných hmyzu, hladoví a žízniví, pokrytí ranami, podlitinami a šrámy. Umírající a mrtví. V ruzném stárí a spolecenském postavení.
V polovine dubna stál vlak na vlecce v Nýranech. Místní a okolní, ba i plzenské obyvatelstvo, pokud mohlo, obetave nosilo potraviny veznum, i když mu v tom bylo strážemi bráneno. Byly prípady, že musel být vrchní policejní orgán predem proviantem umlcen. Wehrmacht mel aspon špetku soucitu, nikdy však SS. Mezi temi se nalézaly pravé bestie, které strelbou, utloukáním a odpíráním stravy ap. rádily mezi vezni. Kolem vagonu, z kterých se ozývaly až nesouvislé skreky hladovejících, se procházel esesman. Ženy práve prinesly polévku. Vezni o prekot natahovali ruce se šálky a ruznými strepy. Esesák však v posledním okamžiku kopnutím zvrhl polévku do kolejí ...
Jednoho dne nastalo v Nýranech a okolí vzrušení – v noci uteklo asi 100 trestancu. Prípravy k tomu ucinili behem dne, kdy následkem hloubkových náletu nastal mezi strážemi urcitý chaos. Vlak stál na vlecce k municní továrne „Ziegleruv dul“ naproti dolu Humboldt. Vše bylo zalarmováno, cetnictvo, policie, SS, Hitlerjugend atd. Samozrejme, že místní i okolní nacisté horlive asistovali. Byla to štvanice jaké Nýransko nikdy nezažilo.
Neštestím pro uprchlíky bylo, že vetšina na úteku pozbyla orientaci; místo mezi ceské obyvatelstvo se dali smerem mezi nemecký živel. Vetšina veznu tak daleko neubehla. Záhy bylo videt po nýranských ulicích hloucky i jednotlivé trestance vedené zurivými Nemci. Byli v zuboženém stavu, bosi nebo polobosí, odeni do nekolika cáru hadru, nekterí témer nazí. Na tele nebylo místa, kam by nezasáhla pažba pušky, rána klackem nebo okovaná bota.
Primát v zajištování uprchlíku meli nemectí sedláci z nedalekých Uhercu. Tito predali strážím 34 veznu. To byl podklad k povestnému hromadnému masakru neštastníku u Humboldtky. Soucasne to byla zkouška „silných nervu“ nemeckých nacistu, kterí meli výsadu prihlížeti vyvraždování asi 70 osob. Delo se tak topory, vetšinou ranami do hlavy, až nekdy mozek vyhrezl, a výstrely z pušek nebo pistolí. Sedláci v hlouccích odcházeli, ale jeden vydržel až do konce krvavého díla.
Keš: Vzhledem k vyřezání všeho křoví v okolí je místo viditelné ze všech stran, dbejte prosím velké opatrnosti při odlovu. Keš byla již několikrát znicena i presouvána, prosím proto, keš opet dukladne ukryjte.