SANTINIHO KAPLE SV. ANNY
Má keš je venována velmi
významnému ceskému architektu italskeho puvodu Janu
Blažeji Santinimu -Aichelovi (* 3. února 1677 Praha
– + 7. prosince 1723 Praha), který se proslavil
svým jedinecným stylem nazývaným barokní
gotika (zvlastni odnoz barokniho slohu, jez se uplatnila v Cechach
pocatkem 18.stol. Vyznacuje se kombinovanim gotickych a baroknich
prvku do jednoho celku). Jedním z jeho del je i kaple sv. Anny
v Panenských Brežanech.
A nyni uz se ponorme na pocátek 18. století,ktery byl
príliš idylický. Ceským zemím se
válka už pár desetiletí vyhýbala a
zdálo se, že je ideální doba stavet. Janu
Blažeji Santinimu-Aichelovi bylo osmadvacet, když ho v
roce 1705 abatyše kláštera benediktinek u
pražského svatého Jirí požádala, aby
jim v Panenských Brežanech prestavel kapli, kterou v roce
1691 znicil požár. Santini stál teprve na
zacátku své dráhy, po které doputoval až k
povesti geniálního predstavitele barokní gotiky, ale
jeho první velké samostatné dílo,
cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné
Hory, už slibovalo pozoruhodný talent. Církevní
zákazníci si mladého stavitele zacali predávat
a i abatyše svatojirského kláštera, který
Panenské Brežany vlastnil od stredoveku, vedela, že
volí mistra. Pravda, zdejší kaple zasvecená
svaté Anne sice má svými rozmery daleko do Santiniho
nejmonumentálnejších staveb, patrí do
série komornejších svatostánku, ale už
nese mnohé rysy z toho, cím pražský Ital
proslul: umení pracovat s netradicní geometrií
pudorysu a detailu, i se svetlem, které do
sakrálního prostoru vstupuje okny a rafinovane ho
naplnuje všemi svými odstíny. Kaple byla hotová
v roce 1707 (mimochodem, tehdy se Santini i oženil), v
následujících letech benediktinky zbudovaly na
míste bývalé tvrze pohodlnejší
barokní sídlo, pozdeji zvané Horní zámek.
Obojí si ovšem vychutnávaly jen pár
desetiletí. V roce 1782 Josef II. jejich pražský
klášter zrušil a s ním musely opustit i
Panenské Brežany. Povest vypráví, že na
poslední chvíli stacily v nedaleké Odolena Vode
ukrýt v makovici kostela prsten svaté Kláry - a je
tam dodnes. V Brežanech se pak vystrídalo nekolik
majitelu, z nichž Matyáš von Riese-Stallburg zacal v
roce 1840 stavet severozápadne od Horního zámku
další, tentokrát empírový a pro
prehlednost zvaný Dolní. Ale presunme se až do
zacátku protektorátu, kdy tehdejší
židovští majitelé obou zámku odešli
do emigrace a na jejich místo nastoupili nacistictí
potentáti. Horní zámek vcetne parku se Santiniho
kaplí sv. Anny zabral jako letní sídlo
státní tajemník úradu ríšského
protektora Karl Hermann Frank. Dolní zámek obsadil
ríšský protektor Konstantin von Neurath,
kterého tu v roce 1941 vystrídal zastupující
ríšský protektor Reinhard Heydrich. Události,
na které z rozlehlého parku Horního zámku
shlížela Santiniho kaple, težko mohly patrit k
nejštastnejším v její staleté existenci,
ackoli to drsnejší se odehrávalo na druhém
konci Brežan, v Dolním zámku. Práve z nej 27.
kvetna 1942 Heydrich odjíždel na Pražský hrad a
cestou na nej se stal obetí atentátu. V
empírovém sídle pak zustala vdova Lina, paní
znacne nelítostná a ctižádostivá -
historikové soudí, že práve ona stála za
Heydrichovou strmou nacistickou kariérou. Po jeho smrti se
rozhodla predelat park kolem zámku na zelinárskou zahradu
a když rešila, kde najít levné pracovní
síly, "vypomohl" práve brežanský soused z
Horního zámku a Heydrichuv nástupce K. H. Frank.
Už v cervenci 1942 sem dal z Terezína prevézt
skupinu židovských veznu, kterou o dva mesíce
pozdeji doplnili další Židé, do té doby
pracující na stavbe silnice na Karlštejn, kde je K.
H. Frank osobne vybíral. Za tvrdých podmínek, pod
hrozbou smrti ci prinejmenším trestajícího
bicíku Liny Heydrichové tu pracovalo nakonec 120
lidí, kterí pak od podzimu 1943 do jara 1944 postupne
nastupovali cestu zpátky do Terezína a dál do
Osvetimi... Prežila jich jen hrstka. Lina Heydrichová
opustila Panenské Brežany v dubnu 1945 a odjela do
Nemecka, kde o ctyricet let pozdeji zemrela. K. H. Frank byl po
válce popravený a Horní zámek se premenil v
Domov duchodcu, dnes laskaveji zvaný Domov senioru. Santiniho
kaple sv. Anny tu v parku stojí dál a verna svému
poslání otevírá každou první sobotu v
mesíci svuj pozoruhodný, svetlem prokreslený
interiér bohoslužbám.
Povest o prstenu svaté Kláry
Jednoho jarního jitra roku 1782 sešly se sestry jako
obycejne na ranní pobožnost. Všechny již
klecely na svých místech, jen predstavená
kláštera chybela. Cas urcený ke mši dávno
minul. V sakristii knez marne cekal na príchod prevorky,
která jindy bývala na mši první. Odebrali se
tedy všichni do komurky predstavená a tam ji nalezli na
loži spící se sepjatýma rukama. Marne ji
budili, ona však neotvírala oci. Teprve vecer se sama
probudila. Potom vyprávela, co se jí ve snu zdálo.
Dlouho nemohla starostí o další osud
kláštera usnout. Prosila o pomoc všechny svaté.
Když pohlédla ke dverím, uvidela tam stát
svatou Kláru, zakladatelku rádu. Vztáhla k ní
ruce a prosila, aby reholnice nebyly vyhnány ze svého
domova. Svatá Klára k prevorce pristoupila, vzala ji za
ruku a vedla ven. Procházely vesnicemi a nahlížely
do príbytku lidí. Videly pracující ženy,
matky starající se o deti, ženy opatrující
nemocné, posluhující starcum i
pomáhající sirotkum. Když se vrátily do
kláštera, rekla svatá Klára matce
predstavené: „Ženy mohou vždy pusobit dobro a
pritom nemusí být ani v kláštere. Zítra je
váš poslední den. Pozítrí prijde
císarský komisar a vypoví vás. Všechno
vaše jmení pripadne státu, lec o to nedbejte! Preji
si jen, abys zachránila z klášterního pokladu
muj prsten, který nesmí padnout do rukou
neverících lidí. Chci, aby zustal zde, v kraji, kde
jste pod mou ochranou tak dlouho pusobily pro blaho a
potešení lidu. Proto zítra prsten vezmeš a
pospíšíš s ním na Vodolku. Tam bude
uložen v makovici veže vodolského kostela, odkud je
videt až do Prahy, kde dlí vaše sestry a kde
bydlívala má prítelkyne blahoslavená
Anežka Premyslovna. Snad bude prsten rozsévat svou
zázracnou moc po tomto požehnaném kraji. Obrat se na
vodolského faráre, ten zarídí
další!“ Po tech slovech svatá Klára
zmizela. Predstavená všechno, co se jí ve snu
zdálo, do písmene splnila. A tak se prsten dostal do
makovice kostela sv. Klimenta v Odolena Vode, kde je uschován
v malé stríbrné krabicce – zabalen do
pergamenu, na nemž je napsáno, že kdysi patril
svaté Kláre – dodnes.
Vybor ze Santiniho del:
Kutna Hora - Sedlec Cathedral
Zelena Hora - Poutni kostel
Marianska Tynice