Zrízení milovického vojenského
hrbitova je úzce spjato se zacátkem první
svetové války a se zajateckým
táborem.
Zemrelí rakousko-uherští vojáci byli
pochováváni do roku 1915 na civilním hrbitove
v Milovicích a s nimi též první
zemrelí ruští válecní zajatci,
tech bylo 46. V roce 1926 bylo celkem 73 tel vojáku
exhumováno a pochováno na vojenském
hrbitove.
Zásadní zmena nastala práve v roce 1915,
kdy vstoupila Itálie do války. Do zajateckého
tábora u Milovic zacali proudit italští
válecní zajatci. V zajateckém tábore
vzrostl pocet válecných zajatcu na 25 391 mužu.
Ve velmi špatných podmínkách mnoho
techto mužu umíralo, a proto byl zrízen
vojenský hrbitov, kam byli pohrbíváni nejen
válecní zajatci, ale i vlastní
rakousko-uherští vojáci. Hrbitov byl
zrízen na jižní strane zajateckého
tábora na pozemku o rozloze 500m2.
Na konci první svetové války bylo,
zejména na následky tyfové epidemie a hladu,
pohrbeno 5276 italských válecných zajatcu, z
nichž 81 je pohrbeno v jednotlivých hrobech a
ostatní v šachtách. Ostatní hroby
patrí 527 ruským válecným zajatcum a 60
srbským, kterí byli roku 1926 exhumováni. V
dusledku mnohonárodnostního složení
ruské armády je na hrbitove pochován 1 Fin, 4
Estonci, 2 Litevci a 5 Lotyšu. Dle vyznání je
zde 16 muslimu a 5 židu. Jejich hroby jsou oznaceny podle
znaku jejich víry.
Rakousko-uherští vojáci byli také
príslušníci mnoha národností,
tudíž je na milovickém vojenském hrbitove
pochováno dle národností také 224
ceských vojínu, 46 Madaru, 6 Rumunu, 40
Poláku, 4 Rakušané a 2 ošetrovatelky z
vojenské nemocnice národnosti ceské.
Celkem je tedy na milovickém vojenském hrbitove
pohrbeno 6 021 jak vlastních vojáku, tak
válecných zajatcu.
Citace z knihy "MILOVICE aneb 100 let
od založení vojenského cvicište" od
Vendulky Capkové a Petry Tatarové.
Jedná se o naši první cache, takže
doufám, že všechno je tak jak má
být.