VZNIK SKAUTINGU
Skautské hnuti založil v roce 1908 britský generál Robert Baden-Powell, za své zásluhy o výchovu mládeže později jmenovaný lordem. Jeho žena, Olave Baden-Powell, přivedla ke skautingu dívky.
Pro české podmínky skauting upravil gymnazijní profesor A. B. Svojsík. Za začátek českého skautingu je považován rok 1912, kdy prof. Svojsík vydal základní příručku o skautingu a vedl první skautský tábor. V roce 1914 vznikla organizace Junák – Český skaut.
NÁČELNÍK ZAKLADATEL
Antonín Benjamin Svojsík se narodil na pražském Smíchově jako druhý ze čtyř synů Antonína Svojsíka, okresního tajemníka ve Dvoře Králové. V jeho třech letech mu otec zemřel a rodina se o sebe musela postarat sama. K penzi třiceti zlatých měsíčně maminka Ludmila přivydělávala šitím prádla. Ale všichni byli šikovní, a tak Antonín mohl chodit do gymnázia a později do učitelského ústavu. Když studia ukončil, učil pět let na obecné škole, pak tělocvik na gymnáziu v Křemencové ulici a od roku 1914 až do penze na žižkovské reálce v Praze.
Od dětství byl pohybově nadaný. Byl angažován v Sokole a ve svých 23 letech se stal náčelníkem Jungmannovy zupy.
Svojsík mel zvučný, kultivovaný hlas a jako člen Pěveckého učitelského kvarteta, přejmenovaného později na České pěvecké kvarteto, procestoval mnoho zemí. V letech 1905-06 podnikl dokonce cestu kolem světa. Antonín byl nejmladším členem kvarteta, a proto si ke svému jménu přidal umělecké jméno Benjamin.
SKAUTSKÁ BIBLE
Svojsíkovým „Základům junáctví“ se říká „Skautská bible“. První skauti z ní čerpali zkušenosti, učili se podle ní provádět prakticky skauting.
Na svých cestách se A.B.S. kromě sportu zajímal i o organizaci školství, a zejména o péči o děti a mládež v době mimo vyučování. Na jaře 1911 se rozhodl seznámit s výsledky Baden-Powellova pedagogického experimentu. A tak se vydal se svým švagrem Adolfem Stránským na studijní cestu po Anglii a severských státech, odkud se vrátil nadšen a rozhodnut propagovat skauting u nás. Domů vezl ovšem nejen tuto nezlomnou víru, ale také základní dílo Roberta Baden-Powella „Scouting for Boys“- dokonce s povolením k českému vydání!
Po návratu strávil Svojsík zbytek prázdnin pod hradem Lipnice v chatě, kterou sám zhotovil z větví a březové kury. Bylo to místo zrození československého skautingu. Žil zde první skautský tábor se dvěma studenty a čtyřmi venkovskými chlapci. V této zálesácké chatě překládal se svým švagrem knihu "Scouting for Boys" a dozrály tu myšlenky, které pak byly vůdčími ideami našeho skautingu. Svojsík si tak vzal za základ skauting Badena-Powella, dobré stránky Setonova woodcraftu a přidal české prvky.
V únoru 1912 vydal Svojsík u nakladatele J. Spingera postupně několik publikací: Český skaut, Táboření, V přírodě a Umění pozorovati.
Tenhle příděl neznámého zboží, "cizáckého větru," však nejednoho tehdejšího činovnika Sokola dost znepokojil. V oficiálním sokolském časopise vyšel zásadní článek odsuzující zavádění skautingu, mimo jiné také pro jeho údajnou značnou nákladnost. Nevíme, zda Svojsík tenhle útok čekal, ale vzhledem k tomu, že přišel ze strany, pro kterou od časného mládí tlouklo jeho srdce, jistě jej mrzel. Jeho víru ve skauting to však neumenšilo. Odpověděl rázně na zmíněný sokolský článek. Svůj příspěvek nazval „Skauting a Sokolstvo.“ Vysvětlil v něm některé omyly, jichž se kritik skautingu dopustil.
Svojsík , hned po tomto polemickém souboji, vydal v květnu 1912 své „Základy junáctví.“ Měly přes sedm set stran, na dvě stovky vyobrazení a víme, že se prodávaly za 10 korun rakouských. „Základy junáctví“ nejsou však jen čistým překladem Baden-Powellovy knihy. Svojsík nešel cestou těch mužů, kteří ve svých domovinách zakládali skauting (Polsko, Německo, Francie, Belgie atd.) a do vínku mu věnovali jako základní učebnici a normu nezměněný, nepřizpůsobený překlad knihy „Scouting for Boys.“
Svojsík potlačil v „Základech junáctví“ Baden-Powellovu ideu skautské loajality vůči státnímu útvaru a značně silnou stránku výchovy k občanství. Stejně tomu bylo s tehdy tolik diskutovanou věrností Bohu, s níž je všude ve světě skauting neodmyslitelně spjat. Ani tento, jeden ze tří základních pilířů skautingu, se tedy v „Základech“ neobjevil. Svojsík ve své době, kdy sáhl k vytěsnění těchto důležitých výchovných metod, věděl dobře, proč to dělá. Nechtěl tehdy, aby skauting vychovával k loajalitě k rakouskouherskému mocnářství.
Jeden příběh novějšího data
V roce 1991 vydalo „Základy junáctví“ nakladatelství Merkur, v jehož čele stál skaut Jiří Linhart-Rik. Tomu také patří největší dík za toto třetí a možná, že už definitivně poslední vydání. Definitivně proto, že do předem ztrátových podniků mohou jít dnes jen nadšenci Svojsíkova typu, kteří rozeznávají ještě jiné hodnoty než plný měšec. Takovým nadšencem byl tak trochu i Jirka Linhart. Z téměř 13 tisíc výtisků jich značná část zůstávala na skladě v nakladatelství. Jejich prodejnosti nepomohla ani výrazná sleva. Uběhl nějaký čas a prostory nakladatelství Merkur prodělávaly složitý privatizační proces. Postihl také sklady, kde ještě v nerozbalených paletách ležely skautské bible „Základy junáctví.“ O situaci se dozvěděla sestra Duchoňová - Sojka, ředitelka JUNu. Dostala zprávu, že sklad kupuje německý zájemce a „Základy“ chce odvézt a vyhodit do sběru. Nákladní auta německého podnikatele a auto, které rychle sehnala Sojka, spolu s nemalou finanční částkou, se míjela jako ve filmové detektivce. Sojka vykoupila a tak zachránila „Základy“ v poslední chvíli.
O rodině
Matka, Ludmila, rozená Havlíková, byla ze 13 dětí, z dobřichovického mlýna. Dědeček Havlík začínal jako sekerník (sekerníci byli řemeslníci, kteří uměli stavět a opravovat dřevěné vodní mlýny). Byl velmi dovedný řemeslník, pilný a podnikavý, který si vlastníma rukama udělal všechno zařízení mlýna, i velké vodní kolo, a vlastni prací a přičinlivostí si po částech vybudoval cely mlýn. Tento mlýn dosud stoji v Dobřichovicích, ovšem již značně zvětšený a rozšířený o elektrárnu. U dědečka mlynáře trávíval A.B.S. své chlapecké prázdniny a dobře si pamatoval, jak se svými bratry musel dědečkovi pomáhat při práci na různých přestavbách mlýna a i kameny nosit na stavbu jezu.
Ludmila měla s otcem A. B. Svojsíka Antonínem Svojsíkem (1835-1880) čtyři syny.
Nejstarší syn Alois Svojsík (1875-1917) byl knězem. Mluvil sedmi jazyky a rád cestoval. Byl členem Českého pěveckého kvarteta a procestoval s ním Evropu i USA. Podnikl cestu sibiřskou magistrálou do Japonska. Zemřel mlád jako jeho otec, ve 42 letech.
Druhým synem byl právě Antonín Benjamin Svojsík (1876-1938). Oženil se s Julii Stránskou (1889-1969). Když se v roce 1906 seznámili, bylo mu 30, ji 17. Měli tři děti: Milušku (*1910), Jiřího (1913 - 1977) a Antonína (*1921). V r. 1917 koupil kvůli dětem zahradní domek v Letech . V něm trávíval se svou rodinou prázdniny téměř po 21 let. Zabýval se hodně zahradou, velmi dobře znal květiny a stromy a pečlivě je ošetřoval. Míval u sebe vždy svůj typický čtverečkovaný notýsek, v němž si drobným písmem dělal poznámky a důležité věci si označoval elipsou. Mohl se spolehnout i na svoji znamenitou paměť. Pamatoval si dobře i jména a tváře.
POČÁTKY SKAUTINGU U NÁS
První, kdo upozornil Svojsíka na skauting, byl ing. Meilbeck. Ten skoro celý život strávil v Anglii. Při jednom svém zájezdu do Čech r. 1911 mu vyprávěl, že v Anglii vzniklo hnutí, jež je pro mládež mnohem významnější než Sokol. Jeho líčení vyvolalo u Svojsíka silný zájem, takže si od něj vyžádal další informace. Ing. Meilbeck mu pak posílal výstřižky z anglických novin a poslal mu i Baden-Powellovu knížku „Scouting for boys.“ Hned o prázdninách r. 1911 odjel Svojsík do Anglie, vyhledal si skautské oddíly, chodil s nimi ven a do kluboven na schůzky. Byl nadšen krásou jejich života v přírodě, jejich energickým a ušlechtilým vystupováním, opravdovostí, s jakou konali svoji práci. Rozhodl se, "že se do skautingu pustí."
První experimentální začátky skautingu uskutečňoval A.B.S. na žižkovské reálce a v táborech pod hradem Lipnicí. Zaváděl skautské tábory v přírodě - první se konal v roce 1912 u hájovny Vorlovna pod Lipnicí. Čtyři dny tam z Prahy táhli naložený dvoukolák! :-) Tábor se zdařil. O rok později už měl Junák 19 oddílů, a v září si Pražané mohli prohlédnout první veřejný junácký tábor na Císařském ostrově. Brzy následovaly další. V letech 1916, 1917 zde s br. Svojsikem tábořil i Jiří Wolker.
Hledalo se jméno pro české skauty, měli být Chodové, Mandíci... - ale zvítězil návrh Františka Bílého "Junák". Slovo "junák" mělo připomínat hrdiny z jihoslovanské historie.
Roku 1914 pak byl založen spolek Junák-Český skaut, po Svojsíkově neúspěšném pokusu realizovat skautské myšlenky a metody v rámci Sokola.
V květnu 1919 byl založen Svaz Junáků a Skautů, jehož se stal Svojsík náčelníkem. Byl také jedním z devíti členů Mezinárodního skautského výboru. V červnu 1931 se v Praze konalo Mezinárodní skautské setkání a Antonín Svojsík získal za svou práci nejvyšší poctu světové organizace junáků – anglický Řád Stříbrného vlka. Později se mu dostalo i dalších ocenění.
Už od počátku nebyl český skauting jednotný a vedle Svojsíka zde bylo několik dalších osobností, které u nás myšlenku skautingu uváděly v život, a jejichž práce vyústila ve vznik samostatných skautských organizaci. V období před vznikem Československé republiky existovaly v Českém království kromě Junáka dva další významné skautské spolky: Psohlavci a Děti Živěny, vedené svými zakladateli PhDr. Janem Hořejším a Milošem Seifertem - Woowotannou. A. B. Svojsík je přesto považován za zakladatele českého skautingu, a jako k takovému se k němu hlásí všechny současné české skautské organizace. Hned v prvních letech po vzniku Československa však musel odrážet těžké útoky, které se na skauting a jeho osobu snesly. Bylo to nařčení z tzv. „Rakušáctví“, tedy podpory Rakousko - uherské monarchie a její politiky zvláště v období první světové války. Sotva se podařilo toto obvinění úspěšně vyvrátit, už zde byl problém nový: rozkol ve skautských řadách. Někteří první spolupracovníci Svojsíka (Seifert, Marek atd.) opouštějí jeho Svaz skautů a zakládají si vlastní organizace.
Navzdory tomu nepolevuje Svojsík v organizátorské práci. Pořádá stovky přednášek, na nichž hovoří o skautingu a jeho cílech. Stojí v čele všech snah o propojení skautingu a života Československé republiky. Jeho přičiněním, ovšem také na základě dosavadních úspěchů českého skautingu, se protektorem Svazu skautů stal T. G. Masaryk a po jeho smrti Edvard Beneš, který se dostal dokonce do čela Ústřední rady Svazu skautů.
Od roku 1934, kdy ukázal německý fašismus svou nebezpečnou tvář, se skauti zapojují do posílení obranyschopnosti státu a v organizaci je kladen důraz na branné prvky výchovy.
Pod vlivem hrozby fašismu se Svojsíkovi nakonec podařilo český skauting sjednotit a v roce 1938 vznikl „Junák – svaz skautů a skautek RCS.“ Po začátku nacistické okupace však organizace, postavená na takových myšlenkových základech, neměla velkou naději na přežití. V roce 1940, ve výroční den 28. října, byl Junák dekretem státního tajemníka Protektorátu K. H. Franka zlikvidován, a to jako vůbec první česká občanská organizace.
Dne 16.7. 1938 odejel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou tamější mládeže, po tom, kdy již poznal dokonale metody v Itálii při svých četných zájezdech k rodině své provdané dcery. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce, třebaže s velkým sebezapřením a vrátil se, trápen stále velkou žízní, 2. srpna. Za týden ulehl s horečkami a pocitem velké únavy. Pres všechnu lékařskou péči horečky po pěti týdnech nebezpečně vystoupaly na 39,6 stupňů. Projevila se otrava streptokokem. Dne 8. září byl převezen z Dobřichovic do svého pražského bytu a ve středu 14. září do sanatoria v Podolí. Lékaři zatím připravovali v pokoji č. 103 novou transfusi krve. Marně. Horečky stoupaly, dech se krátil, začínal zápal plic, Svojsík blouznil...
„Každý konej dnes svou povinnost…“
...volal z horeček a byl to program i odkaz.
V sobotu, 17. září 1938, v 9 hod dopoledne, zemřel ve věku 62 let.
Tři tisíce junáckých srdci doprovodilo svého náčelníka na památný vyšehradský hřbitov.
Br. Jan Novák tu nad rakví svého druha z mládí a nejlepšího přítele mluvil naposled. Za necelé tři měsíce zemřel i on. Tak i ve smrti zůstali dva věrní druhové spojeni.
Z výroků A.B.S.:
„Inteligence pozná se podle toho, jak kdo snáší odlišné mínění.“
Z projevu po pohřbu:
„Odešel, milován a zbožňován svými, nepochopen však – žel Bohu – často těmi, jichž to bylo povinností. Do krajnosti obětavý, naprosto nesobecký muž, jdoucí vždy za právem a spravedlností, nechává po sobě skoro nevyplnitelnou mezeru. Nejen skauti a skautky, ale všichni lide dobré vůle zachovají mu trvalou vzpomínku s vděkem za vše, co pro vlast a národ vykonal.“
„Pravý charakter se vyznává citem pro spravedlnost, brání křivdě, hájí utiskovaných a slabých, byť to přinášelo sebe více osobních škod a nepříjemností a připravovalo o klid třeba na dlouhou dobu.“
"Československé junáctvo opustil starostlivý otec, národ ztratil skvělého, neohroženého muže, který své junáky učil, že k největším hrdinstvím patří hájiti pravdu. V jeho odkaze je skryta veliká mravní sila, jež dílo jeho uchová pro ty, kdo po nás přijdou, aby je neporušené a rozmnožené odevzdali pokolením budoucím, jak se o to ze všech sil vynasnažíme i my všichni, kteří jsme jej znali a od něho se učili milovati vlast svou a československý lid dobrou junáckou prací a činy. Nám bratr náčelník nezemřel. Žije v našich duších a ve svém životním díle."
MOHYLA A KAREL BOROVIČKA
Památník-mohyla A. B. S. byla postavena na popud a pod vedením Karla Borovičky v místě, kde skauti ze Štěchovic skládali za druhé světové války skautské sliby na rozvinutou československou vlajku a Základy junáctví. Zpívali československou hymnu a přitom dole údolím Kocáby jezdili Němci na motorkách. Lze jen smeknout před odvahou vedoucích, kteří riskovali vyzrazení.
Při poválečné výstavbě mohyly nosily děti v tornách na zádech písek z pískovny ve Štěchovicích a z údolí i kameny a vodu. Vlastní stavba mohyly trvala šest týdnů a stavěli ji členové skautského střediska, tedy ne zedník profesionál. Spolu s mohylou budovali v příkré stráni i několik set metrů dlouhou přístupovou cestu.
Mohyla byla slavnostně odhalena v neděli 2. června 1946 za velké účasti skautů, hasičstva a občanů ze širokého okolí. Na mohyle byl umístěn bronzový portrétní reliéf A. B. Svojsíka od akad. soch. Jindřicha Severy. Říká se, že snad pod mohylu zazdili i tři keramické nádobky s prstí z Řípu, českými granáty a podpisy těch, co mohylu vztyčili.
V padesátých letech, po druhém zákazu skautingu, byla mohyla zničena. Povalili ji, resp. odstřelili, místní svazáci. Rána prý byla slyšet až do údolí. Jména dvou nejaktivnějších, kteří provedli vlastní odstřel, jsou tu známa. Je také známo jméno toho, kdo ukradl bronzovou desku...
Po únoru 1948 komunisté zavřeli Karla Borovičku na půldruhého roku, protože se chystal napsat do ilegální skautské brožurky článek o tom, jak stavět komíny v klubovnách.
"Klubovnu měli Štěchovičtí v místnostech tamní továrny," vzpomíná Borovičkova dcera Květa Tomanová, "a když přišli svazáci, doslova a do písmene ji zničili. Se střediskovou vlajkou provokativně vytřeli podlahu a ten nešťastný cár látky hodili Borovičkovým za plot. Pak už jen sebrali a spálili knihy, dokumenty, kroniky, fotografie a všechno, co souviselo se skautskou tématikou. Borovičkovi se pak museli vystěhovat a jejich domek byl zabaven ve prospěch státu."
Ani povalená mohyla však neztratila svoje magické kouzlo. U povalené mohyly se objevovaly nápisy z kamínků, šišek a jiných přírodních materiálů. Bylo tam napsáno například "Junák žije, Junák bude žít."
Na toto místo chodily dal tajně skautské oddíly skládat skautský slib, nebo jen tak na výpravu. Při jedné tajné výpravě poblíž mohyly zahynul 5. dubna 1953 ve veku 19 let Otakar Novák - jeden z vedoucích ilegálně pracujícího 46. oddílu v Praze. Při výstupu se s nim utrhla zvětralá skala a po úrazu hlavy zemřel. Tehdejší členové jeho oddílu, teď už staří skauti o holi, chodí dosud k pomníčku vzpomenout na jeho osud.
SLAVNOSTNÍ OBNOVENÍ
Z úcty ke Karlu Borovičkovi, který v roce 1936 spoluzakládal skauting na Zbraslavi a k 70. výročí smrti A. B. S. skauti střediska Uragan Zbraslav mohylu obnovili.
Místo je přístupné pouze pěšky, a tak všechen potřebný materiál sem vynášeli z údolí Kocáby na zadech!
Slavnostní znovuodhalení se konalo 20. září 2008. Regionální televize o tom měla reportáž.
Na mohylu byl osazen nový reliéf podle sádrové matrice, která se, byť poškozená povodní, dochovala v ateliéru sochaře Jindřicha Severy v Řevnicích.
NENÍ ULOŽENA U MOHYLY
Chcete-li se předem podívat, jak to v miste uložení vypadá, můžete nahlédnout prostřednictvím panoramatu kolegy Kapsy (jemuž tímto děkuji).
LOGUJTE JEN DO OFICIÁLNÍHO LOGBOOKU PRO GEOCACHE - věřím, ze ho rozeznáte od skautské návštěvní knihy... :-)
Cache obsahuje tužku vždy při zakládání a po mých kontrolách. V ostatních případech za její přítomnost neručím. Doporučuji nosit raději svou.
Časová náročnost: cca 50 minut
Technické pomůcky: nejsou nutné
Přístupová cesta: trochu strmější
ZDROJE
http://svojsikovamohyla.skauting.cz
http://www.uragan-zbraslav.cz
http://www.bohousek.cz
http://www.svazskautu.cz/osobnosti_abs_1.htm
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/509761-cesky-skauting
http://www.czech.cz/cz/kalendarium/otec-ceskych-skautu/
http://www.cesky-dialog.net/clanek.php?idcl=271&aidci=
Bohuslav Rehak - Jak sel zivotem (zivotopis ABS), Junacka edice 1946
Vosatka M.: A. B. Svojsik. Nacelnik zakladatel, Trebic 1994
http://ihned.cz
| KARMA |
Aktuální verze: místo č. 1, krabička č.
4 (od 13.3.2023) |
Aktuální stav:
ok |
 |
Stále připravena sloužit. NEZAMĚŇOVAT S NÁVŠTĚVNÍ KNIHOU SKAUTŮ ! |
| KEŠKY |
Poslední editace listingu: 16.10.2022 |
Poslední kontrolní návštěva:
13.3.2023 |
|
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU
 |