P&P#05 Tajemne vodni vily u Naramce Multi-cache

TAJEMNÉ VODNÍ VÍLY U NÁRAMCE

V lese východne od Rudíkova, zvaném „Dolnák“, smerem k Náramci, je rybník, jemuž se ríká „Jáchym“. V dobe, ze které je moje povest tomu snad tak ješte nebylo,jaký však byl jeho drívejší název se nedochovalo.
V oné dávné dobe, vracel se z mestecka Budišova domu do Rudíkova tamní chudobný chalupník Josef Švarícek. Navštívil v Budišove svého príbuzného bratrance, který byl vysokým panským úredníkem, aby jej v nejvetší své nouzi požádal o výpomoc. Jak tomu však bývalo
a je casto dosud, nenalezl u svého bohatého príbuzného pomoc, byl hrube odbyt a odkázán, aby se staral o svou pocetnou rodinu sám. Bratrancem vubec nepohnula skutecnost, že Švarícek se do neštestí a bídy dostal dlouhodobou nemocí své ženy a dítete.
A tak se neštastný Švarícek vracel v pozdních vecerních hodinách domu. Cesta vedla, jak tomu je dosud pres Náramec a pak lesem Dolnákem a po hrázi nynejšího rybníka Jáchym.
Švarícek ve svém neštestí šel bezmyšlenkovite, až když prišel ke hrázi a krácel po ní, spatril na palouku pod hrází skupinu tancících dívek v belostných šatech a uprostred nich paní, která nad jiné dívky zvlášte vynikala. K tanci je doprovázela hudbou lesní zvírata. Spatril hrající jeleny, srnce, kolem hopkující zajíce a mnohou další lesní zver. A když se díval pozorneji, uvidel, že na buben tloukl zelený mužícek, hastrman. V té chvíli si teprve Švarícek vzpomnel na vyprávení starých osob, že v onom rybníku snad žijí vodní žínky a s nimi hastrman.
Švarícek se samozrejme zarazil, ale co mel delat? Mel se vrátit nebo v ceste pokracovat? A tak si dodal odvahy a krácel po ceste vedoucí po hrázi rybníka dále smerem k domovu.
A v té chvíli krásná paní, tancící uprostred vodních žen, vystoupila z kruhu a pojednou stanula pred Švaríckem. S úklonou jej požádala
o tanec. Švarícek v té chvíli zapomnel a všechno, tak na nej pusobil pohled krásné víly.  Ale prece jenom zaváhal uposlechnout výzvy krásné paní, vzpomnel si totiž v tom okamžiku na vyprávení, že lesní, ci vodní víly casto utancují muže, jehož dostanou do svého stredu, k smrti. Krásná paní však uhodla mužovy myšlenky, vzala jej jemne za ruku a znovu jej vyzvala k tanci. Hned mu také pravila, že muže být bez obav, že myšlenky, které ho napadly, jsou bezduvodné. A když se i nadále zdráhal, ujistila jej, že ješte nikdy nikomu, kdo si nezasloužil trestu, nebo se bez vlastní viny ocitl v tísni, nebylo dívkami její ríše ublíženo.
Hudba krásne hrála, a to se již Švarícek vznášel uprostred kruhu vodních víl, v nárucí krásné paní. Když tanec trval již delší dobu a Švarícek pocal umdlévat, v tanci ustala. Jedna z víl k nemu pristoupila a podala mu s úsmevem džbán s nápojem. A to již Švarícek nebal, mel takovou žízen, že uchopil džbán a zhluboka se napil. Pak v tanci, za okouzlující hudby lesní zvere pokracoval. A necítil vubec únavy.
V tanci s ním se strídaly jednotlivé víly, ale nejvíce tancoval prece jenom s onou krásnou paní, která jej nejvíce zaujala a k tanci vyzvala. Jak dlouho tanec trval, Švarícek nevedel, poznal pouze, že se zacíná rozednívat, že v dálce, pravdepodobne v Rudíkove nebo v Náramci zakokrhal kohout. V tom okamžení vše náhle zmizelo. Ztratily se vodní víly, zmizela hrající zvírata, z náruce se mu ztratila krásne tancící paní. Švarícek v té chvíli usnul. Dosti pozde, když slunce již stálo vysoko nad obzorem, se probudil.  Vzpomnel si na krásný sen, avšak brzy ho z nej vytrhla starost o nemocnou ženu a hladovející deti. Byl presvedcen, že únavou na hrázi rybníka usnul, proto se vracel rychle domu.  Pri sáhnutí do kapsy, nahmatal v ní mnoho vrbového listí, avšak pri svých starostech a obavách ani nepomyslil, aby je z kapes vyndal.
Prišel domu se smutnou zprávou. V té chvíli si také vzpomnel na domnelý nocní sen a pocal jej žene vyprávet. A v té chvíli si bezdecne sáhl do kapsy kabátu. Jaké však bylo jeho prekvapení, když místo vrbového listí vyndal z kapes zlaté mince. Rychle pocal kapsy vyprazdnovat. Penez byla pekná hromádka, vždyt je nemel jen v kapsách kabátu, ale i v kalhotách, proste vubec ve všech kapsách svého odevu.
U Švarícku bylo po bíde. Mohl zavolat k nemocné žene lékare, mohl doprát jí a celé rodine dobrého nasycení Žena byla brzy zdráva a stejne tak i choré dítko. Za peníze si koupili nekolik polícek, postavili chalupu, a ješte jim dost zustalo.
Mnohokrát chtel Švarícek vodním vílám podekovat u rybníka za jejich dar, snad jej také k Jáchymu lákala vzpomínka na onu krásnou paní, ale již nikdy se s vodními vílami nesetkal. Obcas zahlédl nekteré z lesních zvírat, jelena ci srnce a byl vždy presvedcen, že je to jeden z clenu oné tajemné kapely.
Se svou rodinou byl Švarícek dlouho klidne a spokojene živ.