Pernikova chaloupka Multi-cache

Byl jednou jeden chudý otec a ten mel dve deti, Jenícka a Marenku. On chodíval do lesa dríví porázet a proto kdyz matka umrela, ozenil se znovu, aby mel deti kdo hlídat. Ale macecha nebyla hodná, nemela ráda otce, ani deti, a otec mel proc naríkat.

Jednou se macese deti tak zprotivily, ze muzi porucila, aby je zavedl do lesa a nechal je tam. Deti to vsak zaslechly, jak se otec s matkou radí a tak si nasbíraly kapsy plné lesklých kamínku, které trousily potají za sebou, aby nasly cestu zpet. Kdyz prisli do hlubokého lesa, zavedl otec Jenícka a Marenku na velkou mýtinu jahod, kde se vse jen cervenalo, a rekl jim:
"No, milé moje deti, tuto sbírejte si jahody, a já tamto pujdu dríví porázet. Dokud me budete slyset tlouci, budete vedet, ze jsem na tom míste."
Otec vsak jen odesel opodál, privázal mezi stromoví sekeru, která vetrem pohazována do stromu tloukla, jako kdyz dríví porází.

Deti jiz mely plné dzbánky a dosyta se jahod najedly, a tak se oprely o strom, ze si odpocinou, dokud otec neprestane dríví kácet. Únavou hned usnuly. Kdyz se vzbudily, byla uz vsude kolem cernocerná tma, jen nekolik svetlusek blikalo jim na cestu. I sly tam, odkud se bouchání palice ozývalo, ale nenasly tátu, jen jeho sekera visela na strome. Detem bylo úzko, i vzaly dzbánky a sly hledat otce.
"To jsme uz, Jenícku, zabloudili a tatínka nenajdeme; musíme tu zustat pres noc," rekla Marenka.
"Ale já se bojím," Jenícek na to.
"Tak vís co, Jenícku? Vylez na strom, jestli uvidís nejaké svetlo a v tu stranu bychom se potom dali." Jenícek tedy vylezl, rozhlízel se dlouho, ale nic nevidel. Az tu najednou ve vetvích probliklo svetýlko nadeje.
"Na tu stranu musíme se vydat, Marenko, tam v dáli vidím chaloupku." rekl Jenícek.

sli dlouho, cestou i necestou, az prisli na kraj lesa, kde uvideli hezkou chaloupku a ta byla celá z perníku. Protoze deti mely hlad, uloupnul Jenícek jeden pekne barevný kousek perníku. V tu chvíli vybehla z chaloupky jezibaba a volá:
"Kdo mi to tu loupe pernícek?"
"To nic, to je jen vetrícek, " odpovedely septem deti.
Babice se upokojila a zase zalezla zpátky. Kdyz vsak Jenícek ulopnul jeste druhý kus, to si na ne jezibaba pocíhala a kdyz natahoval ruku pro tretí pernícek, to uz jezibaba obe deti chytila. Jenícka vsadila do chlívku, ze si ho vykrmí a Marenka musela babici slouzit.

Kdyz uz se zdál jezibabe Jenícek dost tlustý, porucila Marence zatopit v peci. Sama privedla Jenícka, prikázala mu, aby si sedl na lopatu, ze si ho upece.
"Ale babicko, já neznám tyhle veci, jak se dát upéct v peci, budete mi to muset ukázat, " rekl Jenícek.
Jakmile jezibaba na lopatu vsedla, deti ihned priskocily a sup s ní do pece!

Honem se vzaly za ruce a utíkaly lesem, co jim nohy stacily. Kdyz tu konecne zahlédly blýskavé kamínky, které prve po zemi rozházely. Ty je dovedly zase zpátky domu k otci, který zlou macechu dávno vyhnal, a pak uz zili vsichni stastne spolu a jestli neumreli, tak zijí dodnes.

P.S.
Ale znáte Jenícka a Marenku, milé deti. Krome perníku milují také statistiku. I nebyli by to oni, kdyby si ze svého nocního dobrodruzství nespocetli nekolik zajímavých údaju: