Zanikle doly 2 - Nosek Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Dul Jaroslav - Nosek - Tuchlovice
Dul Jaroslav, zalozeny Prazskou zelezarskou spolecnosti, mel kryt ubytek tezby z jiz vycerpanych dolu Kladenske panve. Pojmenovan byl po rediteli Zivnostenske banky a akcionari PZS dr. Jaroslavu Preisovi.
Vlastni hloubeni sachty bylo zahajeno 10. 2. 1941 a dokonceno 30. 10. 1943, kdy sachta dosahla hloubky 480 m. Po vyhlaseni "totalni mobilizace" byl od rijna 1944 postup vystavby dolu Nemci zastaven.
Dalsi prace na vystavbe dolu probihaly v 50. letech 20. stoleti. V roce 1951 bylo 1,5 km jihozapadne od dolu Jaroslav, prejmenovaneho na Nosek (po tehdejsim ministru vnitra), zahajeno hloubeni vetraci sachty Na Pustince. Ta byla s tezni jamou spojena v roce 1955. Mezitim byla postavena tezni vez, sachetni budovy a mezi nimi i 45 metru vysoka upravna uhli (pradla). Dale se budovaly objekty mechanickych dilen, vodarny, vlecky, haldovy vytah, kotelna a lanovka na Dul CSA v Rynholci, ze ktereho byla dopravovana rubanina do upravny Dolu Nosek.
Prvni tuny uhli byly vytezeny v roce 1949, a to 6038 tun z pripravy. Z rubani byly prvni tuny vytezeny v roce 1952, a to 59 949 tun. V roce 1953 jiz celkova tezba cinila 218 182 tun. Od te doby mela rocni tezba narustat o 70-80 tisic tun rocne az na projektovanych 760 tisic tun rocne, pri sesti pracovnich dnech v tydnu. V roce 1956 byla ve vetsim mnozstvi zavedena mechanizace, mimo jine i prvni dobyvaci kombajn 'Donbas'. Na konci 50. let doslo k nárustu težby v prumeru o 150 tisíc tun rocne, takže v roce 1959 již dosáhla težba více než 756 tisíc tun.
Rok 1961 v tezbe znamenal jiz prekroceni 800 tis.tun a rok 1965 byl, co se tyce tezby, rekordni. Bylo vytezeno 991 812 tun uhli. V 70. letech byla zavedena dalsi mechanizace, v roce 1972 to byl dobyvaci komplex OMKT-M, v roce 1974 prvni razici kombajny. Od roku 1980 doslo k postupnemu snizovani tezby az na 509 tis.tun v roce 1991.
Do roku 1959 se uhli dobyvalo tradicni kladenskou metodou pilirovani na zaval v plne mocnosti sloje. Od tohoto roku se zacinalo zavadet zatinkovani se zpetnym sestrelovanim stropni lavky. V roce 1972 se zacala zavadet komplexni mechanizace dobyvani ve stenovych porubech s porubni vyztuzi a dobyvani uhelnymi kombajny.
Od pocatku sve existence byl Dul Nosek v ramci Kladenskeho kamenouhelneho reviru zaclenen nejprve do SUD (Stredoceske uhelne doly ), pak SKDK (Sdruzeni kamenouhelnych dolu Kladno ) a naposledy v koncernovem podniku KDK (Kamenouhelne doly Kladno ). V roce 1990 doslo na prejmenovani na Dul Tuchlovice a k 1.1.1991 byl pak Dul Tuchlovice soucasti akciove spolecnosti Ceskomoravske doly Kladno.
V ramci centralizace tezby byla v dubnu 1995 zahajena razba spojovaciho prekopu mezi Doly Tuchlovice a Schoeller s cilem soustredit tezbu obou dolu na Dul Schoeller a vyrazne omezit povrchovy provoz a odstavit upravnu na Dole Tuchlovice. Dve razicske osadky, ktere temer dva roky postupovaly proti sobe a uspesnym prorazenim se po 4 484 vyrazenych metrech setkaly. Razba spojovaciho prekopu byla ukoncena 7.1.1997. Ke 30.6.1997 byl zastaven provoz upravny na Dole Tuchlovice a tezba byla postupne prevedena na Dul Schoeller. Tezba na predposlednim dole kladenskeho reviru byla po 49. letech ukoncena 28.unora 2002.
Vertikalne byl dul rozfaran tremi patry. Horizontalne uvodnimi prekopy, ktere slouzily k doprave materialu, rubaniny a lidi. Na ne navazovaly smerne chodby, ktere sledovaly ulozeni uhelnych ker. Na tyto chodby navazovaly pripravna dila, ktera slouzila k rozfarani jednotlivych useku.
Na prekopech byla doprava zajistovana pomoci dulnich elektrickych lokomotiv, v usecich zavesnymi drazkami a pasovymi a hreblovymi dopravniky. Privod elektricke energie do dolu a jeho rozvod po prekopech byl proveden soustavou 3x5200 V. Hlusina se vyvazela na odval hlusin. Kaly se uskladnovaly na kalovem hospodarstvi, odkud se podle poptavky expedovaly.
Dul byl vybaven slozitym systemem odvodnovani. Dulni voda byla z porubu svedena samospadem a dale cerpadly do vodnich jimek do hlavnich cerpacich stanic u jamy, kde castecne sedimentovala. Na kazdem patre bylo nekolik cerpadel o vykonu radove stovek kW. Voda z jimek hlavnich cerpadel byla dopravovana na povrch. Provoz hlavnich cerpadel byl upraven v maximalni mire pro cerpani v nocni smene. Behem dne bylo v provozu jen cerpadlo, ktere zasobovalo technologicky proces. Veskera cerpana voda z dolu byla dopravovana do nadrzi na povrchu, odkud byl proveden rozvod. Cast vody byla vyuzivana pro technologicky proces upravy uhli, cast jako zdroj pitne vody pro OVHS Kladno a Povodi Vltavy. Odkalovana voda z technologickeho procesu upravy uhli byla vypoustena do povodi Kacaku. Celkove mnozstvi cerpane vody bylo 7 012 l/min.
V dole se take behem provozu stalo nekolik nestesti. K prvnimu pozaru doslo v roce 1957, obesel se sice bez obeti, ale uzavirkou bylo ztraceno 57 tisic tun uhli. Druhy pozar vypukl 23.9.1960. Behem ranni smeny byl zjisten na krizi svazne 69 a upadni 16 pozar ze samovzniceni, ktery jiz nabyl znacneho rozsahu. Snaha o zdolani pozaru narazila na nedostatek hasebnich prostredku. V dobe, kdy jiz byla k dispozici voda, bylo na primy zasah pozde. Zplodiny pozaru pronikaly po vetrech do zehrovickeho reviru, kde se pred kourem ukrylo v neprorazenem dile 82 horniku v domneni, ze jsou zde v jakemsi komorovem ukrytu. Po vice nez trihodinovem pobytu se u nekterych pocaly projevovat priznaky otravy CO. Vznikla panika a utek po zamorenem hlavnim prekopu. Pri nehode zahynulo na nasledky otravy kyslicnikem uhelnatym dvacet horniku a dvanact tezce postizenych intoxikaci prezilo.
Tezba na dole Tuchlovice byla ukoncena v souvislosti s likvidaci dolu Scholler 31. 3. 2002. Dnes jsou jiz vsechny objekty dolu zlikvidovany a halda byla rekultivovana.
Additional Hints
(Decrypt)
[CZ] ivfí 1.5 z anq mrzv
[EN] unatvat 1.5 z nobir gur tebhaq