Kamenna Baba Traditional Cache

A ted trochu historického textu…

… Povrchové vetrání žulových balvanu vedlo k predstave, že jde o megalitické dolmeny, v okolí jich bylo nekolik, nejznámejší kolem roku 1656(1659?), kdy lid zacal kámen pokládat za zkamenelou ženu, putovali sem lidé ze Sušicka i Prachaticka s dary, aby se uzdravili, prevor nechal v tomto roce kámen odstranit. Další dva menhiry byly rozbity na šterk r. 1913. To se týká i kamenu, považovaného za menhir na Hradišti, který byl znám od poloviny 19.století, kdy se kolem jeho puvodu vedl vedecký spor. Kámen Alžbeta mel dramatickou historii, až se nakonec ztratil, pricemž není vylouceno, že se dnes nachází v muzeu v Prachaticích.

Zkamenelá žena nebo Alžbeta, mel antropomorfní rysy. Srovnáván se slovanskými bohy. Byl na míste dnes zvaném Kamenná baba. "Pri provádení protireformace prišlo se zhusta na lidi ruzným poverám oddané a povestem prístupné. Sám kardinál Harrach, jeda r. 1646 z Vídne do Prahy, slyšel povest o dubu u Milevska, kolem nehož za bílého prý dne tancovaly carodejnice i dáblové, a jeden sede na strome na dudy jim k tomu hrál. Jiná povest "o zkamenelé žene", došla k úradum r. 1656, i vydáno narízení, aby vec náležite se vyšetrila. "Zkamenelá žena" nalézala se u vsi Sousedovic blíže Strakonic. Dle zprávy zachované v arcibiskupském archivu v Praze predvoláni dne 7. dubna 1656 obyvatelé ze Sousedovic k úradu a dáno jim pod prísahou výpoved ciniti meli. Potom vyslechnut Sousedovský rychtár Jan Mareš, kterýž vypovedel, že nalézá se blíže vsi kámen, kterýž pokládají za zkamenelou ženu. Vypravuje se o tom, že jednou nesl knez velebnou svátost k nemocnému a potkal cestou spolecnost ze svatby se navracující. Pri níž byla též žena jedna tehotná, kteráž k velebné svátosti se neuctive zachovala, zacež knez klatbu na ni vyrkl, a ona ihned v kámen na zpusob ženy tehotné se obrátila. Brzo potom zacalo se ke zkamenelé žene putovati, od Sušice, od Prachatic i odjinud na mnoho mil. Zvlášte tehotné ženy braly sem útocište a vykonávaly zvláštní ceremonie, kladouce na kémen šaty, roucha a ruzná "opásání". Kdo tak ucinil, jiste prý se pozdravil. Kdo však šatstvo se "statue" snímal ("prijímal"), upadal v nemoc. Byv Mareš dotázán na velikost zkamenelé ženy, odvetil, že jest kámen, který by sotva šest koní uvésti mohlo. Kdy povest vznikla ci lépe receno, kdy ona událost se sbehla, nedovedl povedeti, ponevadž o tom prý pametníka nebylo. Po Marešovi vyslechnut byl 70letý starec Bartolomej, kovár ze vsi Zborovic, kterýž potvrzoval údaje Marešovy. Dodával k nim toliko, že i vuz s konmi i s lidmi tehdáž prý zkamenel, že však toho kamene užito bylo ke stavbe prevorství ve Strakonicích. Pak vyprável další povest, kterak jednou kámen tehotnou ženu predstavující byl od pastevcuv vyvrácen a poražen; soused jeden z Libetic šel brzo potom kolem kamene, kterýž lidským hlasem k nemu promluvil, rka: "Dojdi k rychtári Sousedovskému, aby mne na své místo zase dáti hledel, sice nestaneli se tak, potká ho zajisté neco horšího." Potom vyslechnut 80letý starec Matej Kukacka ze Sousedovic, jsa podnapilý, nedal kameni pokoje, zacež v louži nekolikráte zmocen byl. Proto bál se choditi kolem za doby nocní a obcházel radeji po lukách, když domu šel. Konecne vyslechnut ješte 60letý Bartolomej Kríž neboli Cárta ze Sousedovic, kterýž nevedel nic nového, lec jen udával, že netoliko žena, ale i celý pruvod zkamenel, když "pro nevestu jeli". Tedy ne po svatbe, než pred svatbou se dle neho událost sbehla."(dle Antonín Rezek: Casopis Musea království ceského Rocník LXV/1891) "Obyvatelé Strakonic, kterí nemeli dríve mnoho idolu k uctívání, hledí nyní na podivuhodné veci. Za zdí kostela Sv. Prokopa, tisíc dvojkroku na jih, je blízko cesta, která vede k Volyni. Smerem k lesu s názvem "Hole" stojí jakási hrubá skála, podlouhlá vetší postava, která vypadá jako clovek. Podle starobylé zvyklosti si na ni lidé dodnes ukazují. Melo by se radeji vysvetlovat, že se jedná o osekaný kusý válec, než o sochu zhotovenou lidskou rukou. Blázni a kdejací pastýri zatloukají železné hreby do obocí, nosu, brady i kamkoliv jinam do sochy. Pro ženy toto konání zaostalých obradu snadno muže vést k vytvorení nového kultu. Množí se práve takové výmysly o uctívání velké Alžbety, ženy rodicky, blízké všem lidem, kdy se hlavne v nocních hodinách shromaždují tisíce lidí se svícemi, v nekterých hájích pod hvezdami. Mezi nevzdelanými vesnicany nelze zjistit, jak dlouho (pred rokem 1659) je tento omyl rozšíren. Nelze urcit jak dlouho tato špatnost uctívání Alžbety trvá. Tuto temnou vec má právo osvetlit ctihodná arcibiskupská konzistor v Praze, ale nyní radeji nic nevysvetlovat a z narízení církevní komise zavést vojenský porádek, hlavne ve Strakonicích. Panstvo by se pred tím melo v krytých vozech odebrat za hradby strakonického hradu."(dle Bolelucký: Rosa Bohemica z r.1668 str.203-205) ...