Tyto zapisky Dona Manula Rodriga Escobara se nedavno nasly v pozustalosti jeho potomku. Pry popisuji cestu za pokladem, ukrytym nekde u hory Alcazaba. Zapisky jsou pomerne stare a tak nekterá slova chybeji. Verim, ze se vam presto podle nich podari poklad najit:
Vlak nas dovezl az do zastavky Zafio Agua. Vedeli jsme, ze se musime drzet znacek domorodcu v barve A. Po stopach techto znacek jsme zacali stoupat po uboci hory Alcazaba. Tato cast cesty byla ješte pohodlna, nebot vedla po siroke, dobre udrzovane ceste. Sli jsme tak dlouho, az jsme narazili na bilou tabuli, na ktere stalo varovani, pro všechny nevitane navstevniky, tedy i nas. S hruzou jsme cekali, kdy uslyšíme signal B. Pak budeme mit jen jednu minutu, abychom utekli pred nebezpecim. Padla na nas tisen a neustale jsme s obavou poslouchali všechny zvuky. Nedalo se to vydržet a tak jsme v nadmorské vysce C opustili domorode znacky. Radeji jsme sli proti proudu potoka. Po chvili se však potok rozdvojoval. Kam se mame dat? Nakonec jsme se vydali vpravo, proti proudu mensiho toku, zrejme pritoku vetsiho potoka. Cesta zde vypadala sice hur, ale verili jsme, ze na ni budeme ve vetsim bezpeci. Bohužel jsme se hluboce mylili. Cesta byla cim dal tim horsi. Navíc Alfonsa ustkl jedovaty had. Nemeli jsme serum. Chteli jsme se proto vratit. Pod nami se však zacali ozyvat vystražne signaly. Museli jsme proto pokracovat dal. Alfonsovi bylo hur a hur. Nakonec v hroznych bolestech umrel. Pochovali jsme ho v mistech kde D.
Zde jsme odbocili vpravo a pokracovali po další domorode znacce. Tentokrát byla v barve slunce. Snad nas zavede do bezpeci. Tuto znacku jsme sledovali velmi dlouho. Cestou jsme po leve ruce videli malou stavbu, která zrejme slouzi nejakým divokym zviratum. Opatrne jsme prochazeli kolem, když tu se na nas vrhlo jakesi desive zvire. Ani jsme nestacili vytahnout nase zbrane. Zvire se vrhlo na Carlose a zakouslo se mu do krku. Snazili jsme se mu pomoci a zvire zastrelit. Nez se nam to povedlo, byl Carlos mrtvy. Jose a Miguel navrhovali, abychom zvire snedli. Nemeli jsme uz totiz zadne zasoby. Ja jsem byl proti. Co když je zvire jedovate. Navrhoval jsme radeji snist Carlose. Proti tomu však byl Jose i Miguel. Radeji zvire upekli a snedli. Hlupaci. Do druhé dne byli oba mrtvi. A tak jsme zbyl sam.
Musel jsem pokracovat dal. Ješte dlouho jsem pokracoval po domorode znace. Za chvili jsem vsak radeji pokracoval po ceste vpravo. Ta mne zavedla az k mistu, kde u sebe stoji dve podivne stavby. Jedna se podobala te, u které zemrel Carlos. Druha však u sebe mela zebrik, který mel celkem E stupnu. Tady snad budu v bezpeci. Nahore na strome jsem preckal další noc. Rano jsme citil, ze mam horecku. Asi jsme nemel toho Carlose jist. Sel jsem dolu a nevedel kam. Citim, jak mi dochazeji sily. Z naší Fclenne vypravy jsem nakonec zbyl jen ja. A sam nevim, zda preziji. A pritom jsem tak blizko pokladu. Ten je na miste N 49° 40,ABC' a E 17° 26,DEF' .
A
Zluta - 3
Modra - 4
Cervena - 5
Zelena – 6
B
Jedenkrát kratce - 0
Dvakrát kratce - 1
Jedenkrát dlouze - 2
Dvakrát dlouze – 3
C
420 - 5
431 - 6
443 - 7
454 – 9
D
potok protekal pod cestou - 0
potok se rozsiril do male tune - 1
na potoce byl maly vodopoad - 2
potok koncil v kamenne studance - 3
E
11 – 3
13 - 4
15 - 5
17 – 6
F
2 - 3
3 - 4
4 - 5
5 - 6
Poznamky:
- Cesta ke kesi je dlouha asi 5 km (dle stupne bloudeni).
- V kesi jsou krome drobnosti na vymenu ulozeny i pametni listky pro prvnich 32 uspesnych hledacu. Vezmete si vzdy ten s nejnizsim cislem.