Meteorologicka #1 Mystery Cache

 Oblaka

Definice oblaku
Oblak je viditelná soustava nepatrných cástic vody nebo ledu, poprípade obojího, v ovzduší. Tato soustava muže obsahovat zároven i vetší cástice vody nebo ledu a také jiné cástice pocházející napr. z prumyslových exhalací, koure nebo prachu.

Oblaky, jejich druh, odruda, tvar, velikost, množství, barva, výška nad zemí, projevy pocasí s nimi spojené, pohyb, zpusob vzniku, místo výskytu a složení vypovídají mnoho o aktuálním stavu troposféry a casto z pozorování uvedených parametru oblaku mužeme vyvodit odhad pocasí v príštích nekolika hodinách.
Obecne oblak vznikne tehdy, když vzduch obsahuje dost vodní páry a dojde k ochlazení tohoto vzduchu tak, že relativní vlhkost vzroste na 100%. Vzduch se vodní párou zcela nasytí a voda zacne ve vzduchu kondenzovat. Ve velké vetšine prípadu oblak vznikne tak, že vzduch je nucený urcitým prírodním procesem vystupovat vzhuru do hladin s nižším atmosférickým tlakem, kam si vynáší s sebou svoji vlhkost. Vystupující vzduch se pri výstupu vzhuru rozpíná, címž v nem klesá teplota a vzrustá rel. vlhkost. Když se stoupající vzduch ochladí natolik, že v nem dojde k nasycení, pak v této význacné hladine vznikne oblak. Duvody proc vzduch stoupá, jsou rozlicné. Muže stoupat samovolne jako termika (ohríváním zemského povrchu), muže stoupat nucene, když fouká vítr pres nejaký kopec nebo pohorí. Vzduch muže nucene vystupovat vzhuru též na rozhraní dvou vzduchových hmot, ve výjimecných prípadech po tomto rozhraní i klesat.
Morfologicky, t.j. podle tvaru, se delí oblaky na 10 základních druhu, každý se objevuje na obloze v urcité výšce, která je pro daný oblak charakteristická.

Altocumulus (Ac) - jedná se o skupiny bílých až šedých oblaku, které vrhají na zemský povrch vlastní stín. Altocumulus muže existovat i jako souvislá vrstva se zretelným delením na jednotlivé oblaky. Ac se skládá prevážne z vodních kapek. Zvláštním, sportovními piloty obávaným i vyhledávaným, tvarem oblaku tohoto typu je Altocumulus lenticularis se svým typickým cockovitým tvarem. Tento oblak oznacuje vlnové proudení, které je pro nezkušené piloty velmi nebezpecné, ale pro zkušené plachtare zdrojem nejednoho pokusu o prekonání výškových ci vzdálenostních rekordu. Ale o tom treba v nekterém z dalších dílu meteorologické série.

Altostratus (As) - je to šedavá oblacná vrstva. Nekdy pusobí hladkým, celistvým dojmem, jindy má vláknitou, ci žebrovitou strukturu. V nejtencích cástech As muže nezretelne prosvítat slunce nebo mesíc. Z Altostratu vypadávají srážky. Pokud dosáhnou zemského povrchu, jedná se vetšinou o trvalejší déšt, nebo o snežení.

Cirrus (Ci) - se bežne nachází ve výškách 7-10km. Je charakterizován jako vzájemne oddelené oblaky v podobe bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhu. Má vláknitý vzhled a casto hedvábný lesk. Je oblakem ledovým, nevypadávají z neho srážky a jeho výskyt na obloze bývá casto príznakem blízkosti atmosférické fronty. Vyskytuje se však i v oblastech vysokého tlaku vzduchu. Nezeslabují slunecní ani mesícní svetlo.

Cirrocumulus (Cc) - jedná se o menší nebo vetší skupiny bílých oblácku bez vlastního stínu, lidove oznacovaných jako "beránky". Tyto jednotlivé cásti mohou být jak oddeleny, tak pospojovány do pravidelných usporádání.

Cirrostratus (Cs) - je to prusvitný belavý závoj oblaku vláknitého vzhledu, který bud zcela, nebo cástecne zakrývá oblohu. Tento závoj není nikdy tak hustý, aby zmizely stíny predmetu, ozárených Sluncem. Za tímto závojem, na nemž se tvorí halové jevy, se obrysy Slunce nebo Mesíce nerozplývají. Nekdy vzniká tak, že postupne narustá cetnost cirru, až se slijí v jednolitou vrstvu. V léte je nasunutí cirrostratu prijímáno se znacnou nelibostí. Ackoli je totiž i nadále hezky a slunecno, poklesne množství slunecního zárení dopadajícího na zemský povrch a slunící se výletníci to okamžite pocítí na svých telech jako pokles teploty. Cs se skládá hlavne z ledových krystalku.

Cumulus (Cu) - je osamocenou zárive bílou až našedlou kupou s ostre ohranicenými obrysy ve fázi rozvoje a se stále rozplizlejšími tvary ve stádiu rozpadu. Kumuly se rozvíjejí smerem vzhuru a formují se do podoby kup a veží, pricemž rostoucí cásti mají podobu kvetáku. Nejcasteji vzniká pusobením termické konvekce. Cumulus prochází nekolika stádii rozvoje. V pocátcích svého vzniku má podobu neusporádaných chomácu s dosud ne zcela srovnanou spodní základnou. Za príznivých podmínek se tato oblaka dále rozvíjejí do tvaru s ostre ohranicenými obrysy a puvodne plochý oblak získává jasne definovaný vertikální rozmer. Pokud jsou stoupavé proudy dostatecne intenzivní a jejich výstup nebrzdí zádržná vrstva, formují se pri dostatku vodních par v ovzduší oblaka Cumulus congestus. V tomto prípade je již vertikální rozmer casto vetší než horizontální, oblak má oslnive bílou barvu a má tendenci spojovat se do vetších celku. Oblak Cu se skládá z vodních kapicek a je-li vertikálne dostatecne vyvinutý, obsahuje jeho vrchní cást i ledové krystalky. Je zdrojem krátkodobých srážek-prehánek. Vývojové fáze tohoto mraku prochází stádii Cumulus fractus - Cumulus humulis - Cumulus mediocris - Cumulus congestus - Cumulonimbus. V prípade, že je vlivem vnejších podmínek zamezen prísun energie vyvolané termickou konvekcí, muže být vývoj mraku v jakékoliv fázi prerušen a Cumulus se behem nekolika jednotek až desítek minut zcela rozplyne.

Cumulus fractus

Cumulus humilis

Cumulus mediocris

Cumulus congestus

Cumulonimbus (Cb) - tak toto je bourkový oblak. Mohutný, hustý, casto hrozlive vyhlížející kupovitý oblak velkých horizontálních a hlavne vertikálních rozmeru. Vrchol Cb se casto zploštuje a rozlévá do podoby vejíre, závoje, nebo kovadliny. Tento jev je zpusoben výškovým proudením a prorustáním vrcholu Cumulonimbu až do spodních vrstev startosféry. Vrcholky Cb nezrídka dosahují výšek 7-9km, v extrémních prípadech i nad 10km. Základna Cb je obvykle velmi tmavá a casto se pod ní vyskytují protrhané oblaky. Cumulonimbus se normálne tvorí postupnou promenou ze silne vyvinutých oblaku Cumulus congestus.

Nimbostratus (Ns) - nekdy nazývaný deštový oblak. Šedá až tmave šedá jednotvárná oblacnost. Vypadávají z ní srážky, které vetšinou dosáhnou zemského povrchu a jsou casto velmi vytrvalé a intenzivní. Oblacná vrstva je tak tlustá, že slunce skrze ni není patrné. Pod spodní základnou Ns se casto vyskytují nízké oblacné cáry. Je oblakem typickým pro teplou frontu.

Stratocumulus (Sc) - šedé, až belavé skupiny oblaku, které se skádají z cástí podobných valounum, oblázkum a chomácum. Nemá vláknitý vzhled. Je složen prevážne z vodních kapicek a nekdy z nej vypadávají srážky. Vždy jsou však jen slabé intenzity.

Stratus (St) - je to šedá oblacná vrstva s celkem jednotvárnou a nízkou základnou, takže casto zakrývá vrcholky kopcu, nebo vyšších staveb. Muže jím prosvítat slunce. Casto se vyskytuje jako místní oblak a pri jeho protrhávání je videt modrá obloha. Obcas z nej vypadávají srážky ve forme mrholení, nebo v zime snehových jehlicek a zrnek.

Ješte jsem vám chtel ukázat nekteré zábery oblaku. Jenže obrázky se mi rozsypaly a já ted nevím, který je který. Pamatuji si jen, ze na techto deseti obrázcích je každý typ oblaku zastoupen práve jedenkrát. Nekteré zábery možná nejsou úplne jednoznacné, ale pokud vám nepomuže listing, jiste objevíte na Internetu zdroj, na kterém tyto obrázky jsou. Když mi pak pomužete priradit císla obrázku ke správným typum oblaku, dostanete za to souradnice místa, kam jsem ukryl cache.

0	1	2	3	4
5	6	7	8	9

Zdroje:


Meteorologie pro sportovní letce, Naše vojsko 1960
Druhy oblaku, J. Cink, 1998

Click To Rate This Cache