To muže v krátké dobe potkat i Pilmannuv dvur, prestože je oznacován jako nejzajímavejší a nejlépe dochovaný z rady dvoru, existujících od stredoveku kolem mesta. Jeho historie se píše více než 600 let.
PILLMANNUV DVUR (ZÁMECEK) jak z pohádky o Šípkové Ružence - v pravo dodnes zachovalý renesancní štít
Po staletí patril mezi tak zvané šosovní dvory, které spadaly pod ochranu („šos“, z nemeckého Schutz) královského mesta. Majiteli byli zámožní obcané, kterí se vedle své profese venovali zemedelskému podnikání. Dvoru bylo kolem patnácti, o rozloze nad 30 lánu pudy (1 lán = 18,158 ha).
Pillmannuv dvur menil své oznacení podle majitelu. Ríkalo se mu nejdríve Šrámkuv, následne Chytráckuv, Ryšákuv, Ehrenpreisuv, Alexiuv, Bartlmeuv, Maureruv, Schmidtuv a pak teprve Pillmannuv, nekdy též podle posledních soukromých držitelu Charvátuv.
Prvním známým majitelem byl již v roce 1396 meštan Šrámek. Ten však v roce 1408 rucil za pujcenou penežní cástku svým dvorem a neplacení dluhu bylo zrejme duvodem prevodu majetku v roce 1411 na veritele Jakuba Chytrácka. Jakub Chytrácek zemrel nejpozdeji v roce 1437 a zrejme brzy poté se dvur dostal do majetku Jana Ryšáka. Poslední mužský potomek Matouš Ryšánek spravoval majetek až do roku 1557, kdy se po jeho úmrtí manželka Anežka musela potýkat s nemalými dluhy, a tak v roce 1567 dvur za 700 kop míšenských prodala Josefu Neuhauserovi. V roce 1591 od Josefa Neuhausera dvur za 2.000 kop míšenských koupil císarský solní úredník Georg Ehrenpreis. Je pravdepodobné, že práve zámožný solní úredník nechal v letech 1594 až 1601 provést prestavbu, která promenila dvur na pomerne luxusní renesancní sídlo. Prestavený dvur se ve svém okolí vyjímal jako významná dominanta, takže ho zachytil také Jan Willenberg na nejstarší vedute Ceských Budejovic z roku 1602.
PILLMANNUV (tehdy Ehrenpreisuv) DVUR V ROCE 1602 (zvýraznená stavba)
Nejpozdeji v roce 1613 Georg Ehrenpreis zemrel. Dedictví se ujal jeho syn Maxmililan Ehrenpreis, který zustal vlastníkem dvora až do své smrti v roce 1671. Majetek prešel do rukou jeho dcery Kateriny provdané Maurerové, ale ta jej již v roce 1675 za 2.550. zlatých rýnských prodala ceskému mestskému písari Danielovi Arnoštu Alexiovi. Ten však po smrti své manželky o dvur ztratil zájem, a tak majetek roku 1710 prevedl na bratra své manželky Jana Františka Bartlmea z Porthenau. Když Jan František Bartlme z Porthenau v roce 1715 zemrel, byl dvur s príslušenstvím ohonocen na 4.031 zlatých. Dvur, obtížený znacnými dluhy, nakonec dedicové v roce 1727 prodali meštanu a barvíri Josefu Wenhartovi za 6.200 zlatých. V roce 1766 dvur se všemi poli, lukami, rybníky, pastvinami, hovezím dobytkem a ovcemi koupil Anton von Maurer. Kupní cástku 11.500 zlatých zaplatil jeho otec, vysoký dustojník polního delostrelectva Franz Anton von Maurer. Ten také dvur skutecne užíval jako své sídlo a velmi nákladne ho opravil. V roce 1777 zde byla vysvecena nove zrízená domácí kaple. Lze predpokládat, že do této doby se datuje završení barokní prestavby obytné budovy, která dvoru dala v zásade dnešní podobu. Po úmrtí Franze von Maurera v roce 1798 dvur s pozemky v hodnote 13.000 zlatých pripadl dceri Terezii baronce Tunzlerové. Dvur v roce 1799 koupil za 19.000 zlatých mestský obcan Andreas Schmidt. Ten vstoupil do služeb mestské správy jako kriminální rada, pozdeji se stal predstaveným kriminálního soudu a prvním mestským radním, od roku 1842 byl purkmistrem královského mesta. V dobe smrti Andrease Schmidta v roce 1849 by majetek ocenen na 48.970 zlatých. Dedictví prevzala vdova Anna a jejich deti, ale v roce 1852 však hospodárství prodali manželum Janu a Barbore Procházkovým za 44.000 zlatých.
PILLMANNUV (tehdy Schmidtuv) DVUR na mape z roku 1827
Ty jej pronajali nejprve Josefu Roubíckovi a pozdeji Samuelu Sternovi. V roce 1869 dvur za 66.000 zlatých rakouské meny koupil Josef Roubícek a v roce 1885 pak Josef Pillmann. Po jeho smrti se vlastníky dvora stalo jeho 5 detí. Z clenu Pillmanovy rodiny tady bydlela pouze Marie Pillmannová, provdaná za tajemníka budejovické Národní rady a poslance Františka Vodnanského. Krome toho se ve dvore v roce 1910 nacházelo ješte dalších 10 bytu. Celkem v 18 místnostech obytné budovy žilo 74 osob. V roce 1919 dvur koupila rodina statkáre Charváta a stala se posledním soukromým vlastníkem. V roce 1949 byl majetek znárodnen.
Dodnes je na východní strane zachován renesancní štít, ostatní prucelí jsou barokní. Priléhají hospodárské budovy.
Na jižní strane, smerem k dnešnímu centru Ceských Budejovic byla okrasná zahrada a klasicistní altán z 1. pol. 19. století, ale to už si lze pri dnešním stavu okolí predstavit jenom z velkou dávkou fantazie. Asi 400 metru východním smerem se nachází Pilmanuv rybník. V 30-tých letech 20. století na „Pilmanáku“ casto trénovali hráci hokejového klubu C. Budejovice.
PILMANUV RYBNÍK DNES
Kdo si nepospíší, možná už objekt neuvidí. Objekt je v neutešeném stavu a navíc ve vzdálenosti asi 300 východne od zámecku je plánovaná výstavba komunikace, která bude navazovat na kruhový objezd ve smeru na Lišov a pozemky v okolí se stanou atraktivními.
Pokrok proste nezastavíš.
Místo je přes den v poslední době frekventovanější než tomu bylo v době založení keše. Prosím proto o obezřetnost při odlovu. Optimální je vydat se pro keš až po setmění.
